Večery na vesnici blízko Dikaňky (Nikolaj Gogol)

Úvodem povídek z Dikaňky je předmluva jejího fiktivního autora - vypravěče včelaře Rezatého Paňka. Ten si ve své předmluvě stěžuje, jak ho jeho knihy proslavili a že na malé vesnici na Ukrajině je to spíše pro vztek než ku štěstí. Dále se dovídáme, že knihy povídek vznikaly vlastně sepisováním příběhů vyprávěných u včelaře při přástkách či jiných tehdejších svátcích. Nejoblíbenějším vypravěčem na Dikaňce byl farář místního kostela Foma Grigorjevič. Ten se díky svým vyprávěním často dostával do sporu s posluchači, kteří mu kolikrát nechtěli uvěřit pravdivost jeho povídek. Nakonec vše vždy zachraňovala manželka včelaře se svými vyhlášenými plackami. Vždy, když se objevily na stole, všichni zapomněli na svoje sváry.

Děj samotných povídek se točí především okolo jarmarku a s ním spojených pověr a radovánek. Gogol poukazuje především na tehdejší mládež a jejich bezstarostnost a také nepochopení ze strany dospělých a starších pověrčivých lidí. Hezky je zde také vidět, jak do každé postavy autor vložil určitou vlastnost, které se vysmívá. Za zmínku stojí rychtář místní vesničky, který v každém rozhovoru nezapomene připomenout, že kdysi doprovázel carevnu, když projížděla jejich krajem. Samozřejmě, že ostatní, především mládenci, si z něj dělají legraci, kdykoliv o tom začne. Samozřejmě zde nechybí pohádkové postavy jako ježibaba a čert, který v jedné povídce ukradl měsíc. Povídky si nezadají s pohádkami. Nechybí v nich menší kouzla, pověry, legendy a ani typické pohádkové postavy. A přesto je to realistické dílo. Postavy jsou obyčejní lidé, někdy až moc hloupé. Gogol s vtipem, ale přesto důrazem poukazuje na nedostatky tehdejších sedláků a vesničanů. Ale na druhé straně vyzdvihuje klady, hlavně přírody v místě jeho dětství. Povídkám nechybí napětí a humor.