16. Život, vesmír a vůbec
ZAFOD: Můj smysl pro realitu je v naprostém pořádku. Nechávám si ho jednou za čtrnáct dní prohlídnout v servisu.
(Výňatek ze scénáře pro rozhlas, díl třetí)
------------------------------
První dvě stopařské knihy vycházely z materiálu napsaného pro rozhlasový seriál. Když se Douglas Adams zavázal napsat třetí knihu, o níž přísahal, že ji nikdy nenapíše, použil jako dějovou kostru zápletku, „která se tu poflakovala už hodně dlouho”.
Jednou ji předložil jako návrh jednoho dílu Doktora Kdo, ale Graham Williams soudil, že je přece jenom „příliš pitomá”. Později, když se mluvilo o plánech na film Doktor Kdo s Tomem Bakerem v hlavní roli, ji rozpracoval jako filmový námět s názvem Doktor Kdo a Kríkkiťané (Doctor Who and the Kríkktimen, viz Dodatek V). Film se nikdy neuskutečnil, ale později, když se začalo mluvit o druhé sérii televizního stopařského seriálu, Douglas začal pohlížet na scénář o Krikkifanech jako na možný „nosič” pro Průvodce.
Nakonec to dopadlo tak, že z důvodů vysvětlených obšírně jinde, se druhý televizní seriál nekonal. Ale proces přeměny Doktora Kdo a Kríkkiťanů v Život, vesmír a vůbec už začal.
Pokud jde o děj, jsou zápletky v podstatě stejné.
Douglas rozdělil roli Doktora Kdo mezi Slartibartfasta, Trillian a (v této sekvenci) Arthura Denta, ačkoliv z toho, co by bylo bývalo druhou půlkou formátu Doktora Kdo, se stalo posledních třicet stránek Života, vesmíru a vůbec.
(Ve verzi Doktor Kdo poté, co se hlavnímu hrdinovi nepodaří zabránit Krikkiťanům, aby získali jednotlivé složky Wikkitské brány, přijíždí Doktor se Sárou Jane na Krikkit a stráví skoro celý zbytek příběhu v klasickém stylu Doktora Kdo, tj. pobíháním, necháváním se zajmout, unikáním ze zajetí, dozvídáním se jednotlivých prvků zápletky a opět dalším pobíháním, necháváním se zajmout, unikáním, zachraňováním Sáry Jane a tak dále.)
Život, vesmír a vůbec se liší od předchozích stopařských knih v tom, že nebyl napsán na pokračování. Douglas věděl, co se bude dít, ale musel se utkat s dalším problémem, totiž jak zapracovat postavy ze Stopařova průvodce do děje Doktora Kdo. Postavy z Průvodce jsou totiž v zásadě nezodpovědné a místo dejme tomu zachraňování vesmíru mají sklon jít raději na mejdan (Ford), být nad věcí (Zafod), tvářit se zmateně (Arthur) nebo sténat (Marvin), takže jako náhradní zachránce Vesmíru zbývá jedině Trillian, jejíž osobnost nebyla nikdy plně rozvinuta (po pravdě řečeno byla jen letmo načrtnuta).
Život, vesmír a vůbec se potýkal snad s ještě většími obtížemi než ostatní části Douglasova životního díla: „Jak je to u mě se vším, odkládal jsem to déle, než bylo zdrávo, a navíc jsem prožíval obrovskou osobní krizi, která mě na půl roku úplně vyřadila - nebyl bych schopný vymyslet nic legračního, ani kdyby na tom závisel můj život. Chtělo se mi skákat ze skal a vyvádět podobné věci. Byla to emotivní epizoda, kterou raději nebudu podrobně líčit...”
(Přestože o tom Adams později odmítal mluvit, bylo to tak, že se s ním jeho tehdejší přítelkyně rozešla - jak prohlásil v rozhovoru, který poskytl v té době: „Opustila mě kvůli jednomu chlápkovi a oháněla se přitom dosti pochybným - aspoň podle mě - argumentem, že je to její manžel.”)
V důsledku toho Adams napsal „značně chmurnou” první verzi Života, vesmíru a vůbec: „Měl jsem první verzi ze tří čtvrtin hotovou, a pak jsem musel jet na měsíc do Ameriky na propagační turné ke knížkám. Náhle jsem se musel vyrovnat se skutečností, že takhle kniha není v tu chvíli ani vzdáleně dobrá. Musel jsem zavolat svému nakladateli a říct mu: ‚Hele, není to ještě hotové, a já to budu muset celé přepsat, ale teď tam musím jet‘ - bylo to hrozné!
A tak jsem jel na to turné a měl jsem hrozný pocit ze situace, která mou vinou nastala. A pak jsem se vrátil a sedl jsem si a psal. Musel jsem vyhodit prakticky celou první verzi Života, vesmíru a vůbec do posledního slova. Vezměme si jako příklad třeba prvních dvacet stran první verze, kdy se Arthur probudí v jeskyni - před…
