18. Životice a jiné lokality
ZAFOD: Sulianis a Rahm! Dvě prastaré světelné výhně, které zahřívaly tuto mrtvou a pustou planetu po nesčetná tisíciletí a střežily její nesmírně cenná tajemství. Jen když na ně pohlédnu, mám pocit, že... no zkrátka... že... bych mohl psát průvodce!
(Úryvek ze scénáře prvního rozhlasového seriálu)
------------------------------
Douglas Adams a John Lloyd spolupracovali na mnoha projektech. Některé už byly zmíněny. Jeden z nich, Doktor Snuggies byl animovaný televizní seriál, pro který Adams s Lloydem napsali dva díly. Doktor Snuggies byl „něco mezi Profesorem Branestawmem a Dr. Doolittlem” a produkovala ho holandská televizní společnost pro mezinárodní trh.
Za jeden díl zřejmě dostali cenu, přestože ani jeden z nich nikdy neviděl ani zmíněnou cenu, ani dotyčný seriál.
Doktor Snuggies byl v zásadě seriál pro děti, a přestože Adamsova a Lloydova epizoda, kterou jsem viděl („Doktor Snuggies a nervózní řeka” - „Doctor Snuggies and the Nervous River”) byla zdaleka nejlepší z celého seriálu, fanoušci Douglase Adamse a Johna Lloyda o nic nepřišli, pokud ji neviděli. Děj je opět science-fiction: Doktor Snuggies se setká s nervózní řekou, která se bojí téct do moře, protože se celé obrovské kusy moře ztrácejí. Po mnoha dobrodružstvích se Doktor vydá do kosmu, aby zjistil, že vodu odvážejí mimozemšťané, kteří se domnívali, že svou vodu nechceme, protože do ní neustále házíme odpadky. Mimozemšťané vodu vrátí. Doktor Snuggies ji přiváže za svou kosmickou loď a vrací se na Zemi.
Jejich další projekt byl mnohem lépe znám v Británii, zatímco v USA z nějakých důvodů nijak zvlášť úspěšný nebyl. Byla to zvláštní kniha s názvem The Meaning of Liff (Smysl životic).
Její příběh začal během dovolené na Korfu, kterou si John s Douglasem zaplatili, aby mohli společně psát Stopařova průvodce Galaxii, ale během níž, z důvodů již zaznamenaných, knihu psal jen Douglas. Jednou takhle seděli v taverně, hráli šarády a popíjeli s pár kamarády retsinu. Popíjeli ji už celé odpoledne, a tak po chvíli usoudili, že potřebují hrát nějakou hru, při které se nemusí moc stát.
Douglas si vzpomněl na cvičení, které mu před patnácti lety zadali ve škole, a navrhl ho jako hru.
Pravidla byla docela jednoduchá: někdo řekne jméno města a další hráč řekne, co ten název znamená.
Jak vzpomíná John Lloyd: „Byla to fantasticky příjemná dovolená. Celý měsíc jsme byli opilí, byli jsme celé noci vzhůru a hráli jsme ty neuvěřitelně dlouhé šňůry šarád.
Pak jsme začali hrát tu hru s místními jmény. Ke konci dovolené jsem je začal zapisovat, protože jsem neměl nic moc jiného na práci. Na konci dovolené jsme měli nějakých dvacet položek, které patří mezi nejlepší ve Smyslu Životic, jako ,Ely - první slabounké tušení, že něco se strašlivě zvrtlo'.
Hodně z nich souviselo s Řeckem, sezením v proutěných křeslech a tak dále. A po dovolené jsme v tom pokračovali.”
Douglas objasnil koncepci v tiskové zprávě ke Smyslu Životic:
Brzy jsme zjistili, že existuje strašlivé množství zážitků, nápadů a situací, které všichni známe a prožíváme, ale které nejsou nikdy skutečně identifikovány, protože pro ně neexistuje slovo. Jsou to všechny ty ,Už se ti někdy stalo, že...?' nebo .Znáš ten pocit, když...' ,Víš, vždycky jsem si myslel, že se to stává jenom mně...' Všechny tyhle situace potřebují nějaké jméno, abychom je mohli přesně určit.
Lehce nepříjemný pocit, když sedíte na židli, která je ohřátá od něčího zadku, to je stejně reálný pocit, jako když se na vás z džungle vyřítí rozzuřený obrovitý slon samotář, ale doposud jsme měli výraz jen pro druhou situaci. Ode dneška máme výraz pro oba případy. První je ,ušubranosť, a druhý je pochopitelně .strach'.
Začali jsme shromažďovat stále víc a víc těchto výrazů a situací a začali jsme si uvědomovat, jak svévolně selektivním dílem je Oxfordský slovník anglického jazyka. Nebere prostě na vědomí zásadní paraftány lidské existence.
Jako například když stojíte v kuchyni a dumáte, pro co jste tam přišli. Dělá…
