Nepropadejte panice! (Neil Gaiman)

15. Invaze do USA

„A teď...” hlásala tisková zpráva, „něco úplně jiného...”

Jak jsme viděli, příspěvek Douglase Adamse k montypythonovské produkci nebyl nikterak zásadní ani epochální, ježto sestával z jednoho starého skeče přepsaného několikerou rukou pro soundtrack Monty Python and the Holy Grail (Monty Python a Svaty Grál) a ze dvou „štěků” (jednoho v ženském převleku a jednoho v chirurgické masce) v poslední sérii.

To však nebyl dojem, jaký člověk získal z americké reklamní kampaně pro Stopařova průvodce Galaxií - Douglas byl představen jako „bývalý scenárista skupiny Monty Python”. Navíc úvodní tisková zpráva k vázanému vydání Průvodce (vydaného nakladatelstvím Harmony/Crown v říjnu 1980) obsahovala tyto pochvalné výroky:

Skutečně výborná zábava

- John Cleese

Mnohem legračnější než cokoli, co kdy napsal John Cleese

-Terry Jones

Vím určitě, že to John Cleese nečetl

- Graham Chapman

Kdo je John Cleese?

- Eric Idle

Skutečně výborná zábava

- Michael Palin

Snad by bylo možné prominout americkým fanouškům, že si mysleli, že šestým členem týmu Monty Python není Terry Gilliam, ale Douglas Adams.

------------------------------

MONTY PYTHON A STOPAŘŮV PRŮVODCE

„Je to legrační. Když jsem byl na univerzitě, byl jsem velký fanda Pythonů. Což jsem pořád, ale tenkrát byli v nejaktivnější fázi. Takže se na ně dívám zvnějšku - očima publika. Pokud jde o Stopařova průvodce, jsem jediný člověk, který se na něj v žádném smyslu zvnějšku nedívá, často si kladu otázku, jak bych na něj asi reagoval, kdybych to nebyl já, a přitom bych byl já, abych tak řekl, a jak by se mi to asi líbilo a do jaké míry bych byl fanda nebo tak něco. Způsob, jak bych to vnímal mezi vším ostatním. Na tuhle otázku pochopitelně neumím odpovědět. Nemám představu, protože jsem jediný člověk, který se na to zvnějšku podívat nemůže.

Ve Stopaři můžete najít pasáže, v nichž jsou různé prvky z toho či onoho. Jinak řečeno pro někoho, kdo to chce třeba v tisku nějak charakterizovat, je snadné říct, že je to něco mezi Monty Pythony a Doktorem Kdo, a v jistém smyslu to tak je, je to složeno z nejrůznějších prvků, které to dělají tím, čím to je. Ale na konci všeho toho mixování je něco, co je svým zvláštním způsobem úplně jiné než všechno ostatní.

Ale tak je to se vším. Pythonové byli mix všeho možného smíchaného dohromady, a vzniklo z toho něco úplně jiného než všechno ostatní. Dokonce i Beatles (abychom nezůstávali při zemi) byli směs všech možných prvků vzatých z jiných věcí a smíchaných dohromady, a přece vytvořili něco, co bylo naprosto jiné.

Přestože Stopařův průvodce nemá žádný skutečný politický význam, je tam téma všudypřítomnosti byrokracie a paranoie bující po celém vesmíru. A to je přímý odkaz na Monty Pythony, spolu se srovnatelným stylem ‚individuálních událostí, malých světů'. Rozdíl spočívá v narativní struktuře, takže svět Průvodce je umístěn kdesi mimo .reálný svěť, a přitom s ním koexistuje. Je to jako dívat se na události opačným koncem dalekohledu.”

(Douglas Adams)

------------------------------

V roce 1980 jen málo amerických stanic už Stopařova průvodce odvysílalo a National Public Rádio právě čekalo na zavedení svého nového stereo systému, než začne s celonárodním vysíláním seriálu. Bylo však jasné, že pořad nebude prostřednictvím rádia působit stejně ve Státech jako v Anglii, takže bylo třeba nasadit nový kurs.

Kniha byla celkem úspěšná, když vyšla ve vázaném vydání, ale rozhodně nezískala kultovní status, jak se stalo v Anglii a jak si mnozí přestavovali, že by se mohlo stát i v Americe. Rozhlasový seriál byl konečně odvysílán členskými stanicemi systému National Public Rádio v březnu 1981. (Celonárodní ohlas byl tak příznivý, že všech dvanáct epizod bylo po půl roce opakováno.)

(Douglas Adams byl poprvé v Americe v lednu 1981, po dokončení televizního seriálu BBC. Bydlel v New Yorku, skvěle si užíval (přestože chytil nějakou infekci do ucha) a ještě se podíval do Mexika, než odjel zpátky do Anglie, kde měl začít pracovat na Životě, vesmíru a vůbec (Life, Univers, and Everything).

V mnoha ohledech mělo paperbackové vydání Stopařova průvodce hodně společného s reklamou, jakou měl kultovní film Rocky Horror Picture Show. Když chtěla filmová společnost dostat lidi do kin na tenhle film, uvědomila si, že publikum ho musí „objevit” samo, že je třeba, aby si to lidi toho správného typu pověděli mezi sebou.

Je zvláštní, že spíše než příznivé recenze nebo celonárodní inzerce (je ovšem třeba přiznat, že ani jedno ještě nikdy prodeji neublížilo) je faktorem, který nejvíc prodává knihy, ústní podání: lidi si knížku přečtou a doporučí ji svým známým. Všichni doufali, že Stopařův průvodce by mohl mít stejný účinek jako některé univerzitní trháky v 60. a 70. letech - knížky, které se vyšplhaly vysoko na žebříčcích prodeje a pak se z nich staly trvalé bestsellery. Mohlo by to být další Kdo chytá v žitě7 Příští Pán prstenů nebo Duna'?

Stopařův průvodce potřeboval, aby si fanoušci sci-fi a -což bylo ještě důležitější - univerzitní studenti a lidi toho druhu, kteří ocení jeho humor, předem mezi sebou řekli, oč jde. Řešení? Inzerát v časopise Rolling Stone z 20. srpna nabízející 3000 výtisků („ZDARMA!”) prvním čtenářům, kteří do 27. téhož měsíce napíší na adresu „Hyperprostorový stopařský klub” - Odb. Země, Pocket Books. Tuto akci nakladatelství Pocket během několika měsíců před vydáním ještě doplnilo mnoha „předběžnými výtisky na ukázku” a „propagačními akcemi s rozdáváním knih” v naději, že lidé začnou Stopařova průvodce číst a, jak nakladatelství doufalo, povědí svým kamarádům, jak se jim kniha líbila.

Pocket Books na propagaci knihy rozhodně neskrblilo. „Anglie, země, která dala Americe Beatles a Monty Pythonův Létající cirkus, právě exportuje poslední novinku bláznivého humoru - Stopařova průvodce Galaxií od Douga Adamse, fantastickou parodii, kterou v říjnu vydává nakladatelství Pocket Books,” stálo v tiskové zprávě.

Kniha skutečně v říjnu vyšla a prodávala se celkem dobře.

Douglas byl opět v Americe, tentokrát v Los Angeles, kde se ABC pokoušela dát dohromady („zaplať pánbůh, že neúspěšně”) americkou verzi televizního seriálu.

„Bylo to jako jakýkoliv běžný horror, jakých jste viděli spoustu,” říká o tom Douglas. „Vůbec je nezajímalo, jak dobré to bude nebo nebude, chtěli prostě udělat spoustu zvláštních efektů, a taky chtěli, aby za ně nemuseli platit.”

Měl to zkrátka být jeden z těch britských komediálních pořadů, které byly předělány na americké komediální pořady.* (Je to starobylá a ušlechtilá tradice dovléct pořady jako Steptoe a syn (Steptoe and Son), Fawityův Penzión (Fawity Towers) a Pád a vzestup Reginalda Perima (The Fall and Rise of Reginald Perim) přes Atlantik, nově je obsadit, přepsat je a často i pečlivě odstranit to, co na nich bylo vtipné.)

Není známo, co vlastně mělo ABC v plánu udělat se Stopařovým průvodcem. Scénář měli napsat úplně jiní lidé než Douglas a pracovaly na něm různé tvůrčí skupiny.

„Kolovaly příšerné historky o poradách s vedoucími pracovníky, kteří trousili poznámky jako: ,Měl by mimozemšťan být zelený?' Nakonec ze všeho sešlo, protože rozpočet na první epizodu se vyšplhal na 2 200 000 dolarů. Byl by to nejdražší dvaadvacetiminutový pořad, jaký kdy kdo vyrobil. Scénář byl hrozný”

Jediný Douglasův příspěvek k celé záležitosti spočíval v „potloukání se celý týden po produkci”. Jak později poznamenal: „Člověku to dá představu o šílených rozměrech celé věci, když uváží, že mi za ten týden zaplatili čtyřikrát tolik, co jsem dostal za celý rozhlasový seriál!”

Byl to Restaurant na konci vesmíru, vydaný krátce nato, s nímž se Douglas poprvé dostal na seznamy amerických bestsellerů, a když byl poté v Americe odvysílán televizní seriál BBC, byla popularita Průvodce zajištěna.

Hodně lidí bylo udiveno, že se něco tak hluboce britského jako Stopařův průvodce mohlo v Americe uchytit. Ne tak Douglas Adams.

„Na všech úrovních zábavního průmyslu člověku neustále opakují, že americké publikum nemá rádo britský humor nebo že ho nechápe. To nám tvrdí kdekdo kromě publika, které, alespoň pokud mohu soudit, ho má moc rádo. Způsobují to ti ostatní, lidi, jejichž práce je říkat vám, co se publiku líbí; ale lidi, se kterými se setkávám tady i v USA, tedy fandové, jsou si hodně podobní.

Nejčastější přání, jaké můžete od amerického publika slyšet, je: .Hlavně je nenechte, aby to poameričtili! Máme tady dost vlastních blbostí!'

Pokud jde o prodej, je kniha v současné době populárnější v Americe než v Anglii (prodává se tam dvakrát více knih čtyřnásobnému počtu lidí, takže je buďto dvakrát tak populární, anebo jen z poloviny). Podle mě se příliš zdůrazňuje rozdíl mezi americkým a britským humorem. A přitom není vůbec žádný rozdíl v tom, jak se s publikem zachází. Lidi, kteří ve Spojených státech sestavují programy, zacházejí s diváky (ne jejich vlastní vinou) jako s naprostými idioty. A když se s vámi hodně dlouho zachází jako s idiotem, máte sklon tak opravdu reagovat. Ale když se jim předloží něco trochu lepšího, obvykle si zhluboka oddychnou a řeknou ‚Zaplať pánbů!'

Jsou věci, o nichž si Britové myslí, že jsou anglické jako rostbíf, zatímco Američané si o nich myslí, že jsou americké jako jablečný koláč. Fór je v tom psát o lidech. Když píšete o situacích, které lidi znají, tak to ocení. Humor, který nemůže cestovat, jsou věci jako monolog Johnnyho Carsona, u něhož musíte přesně vědět, kdo ten týden o kom co řekl a jak to ovlivnilo výkon losangeleských Beranů. Pokud tyhle informace neznáte, pak vám to vůbec nepřipadá vtipné.

Ale všechno, co vychází z toho, jak se člověk chová, je univerzálně přístupné. (Jak to funguje v překladu, to je jiná záležitost, protože v tomto ohledu je komedie křehká rostlinka, a chovám podezření, že se často stává, že nemusí ‚prosazení‘ přežít. Já nevím. Stopařův průvodce byl přeložen do všech možných jazyků, a nevím, ve kterých to funguje a ve kterých ne.)”

Na každý pád se Život, vesmír a vůbec a Douglasovy další romány v USA prodávaly neuvěřitelně dobře. Počítačová hra, která byla v Británii celkem úspěšná, byla ve Spojených státech po celý rok číslo jedna a prodalo se jí přes čtvrt miliónu exemplářů. Po celá 90. léta většina Douglasovy pošty, stejně jako větší část jeho příjmů, přicházela z Ameriky.