"Je to jasné!" téměř zajásal Fill, když jsem mu pověděl o nálezu v Gasupurézově domě. "Mohlo mě to napadnout dřív, ale neměl jsem se čeho chytit!"
Vypadal mnohem lépe než včera, i když ještě stále ležel v posteli. Stejně jako minulý večer jsme se všichni tři sešli v ložnici. Seděli jsme s Dominikou v pohodlných křesílkách šikmo proti sobě, kotníkem se mi přitom opírala o lýtko. Nevěděl jsem jak ona, ale já jsem si to zatraceně dobře uvědomoval. Bylo to příjemné.
"Pokud je násilně přerušen rituál obětování, je nutno provést celou řadu komplikovaných úkonů, které opraví narušenou auru místa a zajistí, aby mohla být procedura úspěšně opakována s novou obětí," vysvětloval.
Trochu mi naháněl hrůzu, jak pragmaticky o takových věcech hovořil. Procedura -jako by šlo o masáž v lázních nebo něco podobného. Nahlas jsem však nic neříkal.
"Takže to dítě zabili, aby mohli obětovat někoho dalšího?" zeptala se Dominika.
Fill se odmlčel.
"Ne, spíš právě naopak," pronesl po chvíli váhavě, "kdyby se jim podařilo získat tu dívku zpět, měli by všechno usnadněné a mohli by začít přesně v bodě, kde byli vyrušeni. Bez nějakého očišťování a oprav. Smrtí té dívky se opakování rituálu zkomplikovalo."
"A co ty hlavy?" vrátil jsem se na začátek.
"Správnou technikou se z alespoň částečně zachovaného mozku mrtvého dá vydolovat všechno, co věděl před smrtí. Vlastně ještě víc. Všechno, co viděl, cítil, prožil, všechno uložené v podvědomí. Předpokládám, že ten kdo je zabil není totožný s lidmi, kteří ukradli hlavy. Ti pátrali po informacích."
Najednou jsem Filla ani moc neposlouchal.
"Obětování spočívá v prolití krve nějakého člověka, že ano?" ujistil jsem se.
"Malá část rituálu," připustil trochu popuzeně, "pouze pro laika ta nejzjevnější."
"A co když je současně prolita i krev někoho jiného?" ptal jsem se dál.
"Tak se musí místo očistit dvojnásobně. Případná smrt člověka, jehož krev znečistila obětiště, samozřejmě všechno zjednoduší."
Dominika se na mě znepokojeně podívala.
"Ve chvíli, kdy jsem na tu dívku spadl, mě ten čaroděj škrábl nožem. Navíc už jsem byl raněný a krvácel jsem. Myslím, že on si toho nevšiml. Ta dívka ano," vyslovil jsem nahlas, co jsem si právě uvědomil.
"Do háje," vydechl Fill, "to jsme měli vědět dřív. Při výslechu mrtvol to zjistí!"
"A pokusí se tě zabít," uzavřela úvahu Dominika a podívala se na mě.
Přikývl jsem. Vlastně mě to ani moc neznepokojovalo. Skoro jsem se těšil na okamžik, kdy se dozvím, kdo za vším stojí, a nebudu se utápět ve věčných dohadech, které nedávaly smysl.
"Musíme zjistit, kdo ty hlavy odnesl," pronesl zamyšleně Fill.
"Jak?" nadhodil jsem.
"Jediná stopa, která k domu vede, je fakt, že ho Gasupuréz koupil," přemýšlela Dominika nahlas.
Netušil jsem, kam směřuje.
"Koupě se obvykle uzavírají u notáře, nebo právníka. V Joudzou jsou dva notáři a jeden právník. Pokud je v poslední době navštívil někdo neobvyklý a příliš se vyptával, zjistím to," rozvíjela dál myšlenku.
"Pochybuji, že ti to dobrovolně vyklopí," zabručel Fill.
Konečně jsem začínal chápat.
"Oni možná ne, ale každý právník má nějakou úřednici a když budu obratná, ony mi to prozradí."
Fill se na Dominiku podíval s uznáním. Málokdy dával najevo, že je někdo chytřejší, nebo alespoň vynalézavější než on sám. Bůhví proč mi to udělalo dobře.
"O Lancelotovi, opravdu! Velmi zajímavou informaci, pane!"
Má komunikační náušnice se probrala k životu a zprostředkovala mi nejistý zajíkavý hlas.
"Potřebuju další peníze na pití a myslím, že mi jich dáte fůru, až vám to všecko řeknu."
Teprve teď mi došlo, že slyším Bingo Ringa, který se právě pokoušel někomu prodat informace o zachraňování Filla. Sprostě jsem zaklel a vymrštil se z křesla.
"Vrátím se, jak nejrychleji to půjde!" štěkl jsem a vyběhl ven.
Naštěstí jsem zaslechl, jak někdo z hostů vyslovil jméno putyky. Byl to zastrčený pajzl na kraji města, už jsem měl tu čest strávit tam pár příjemných chvil. Téměř jsem sprintoval a na místo doběhl zcela bez dechu. Malým špinavým oknem…
