Crolter nebyl nijak přehnaně svalnatý, spíš štíhlý a šlachovitý, s úzkým pasem a širokými rameny. Víc lehký atlet, než vzpěrač nebo zápasník. Prostě typ, který se líbí ženám. I jeho nejmužnější úd by mu většina mužů, včetně mě, mohla závidět. Ať si kdo chce co chce říká, velikost rozhoduje. Možná právě proto mám bicepsy jako on stehna. Snažil jsem se sám se sebou v duchu vtipkovat, ale moc to nepomáhalo.
Teď ležel na zádech, ale když jsem ho ke kamennému stolu přivazoval, všiml jsem si, že má na hýždích velkou jizvu. Včera mi prozradil, že jedna z jeho dcer utrpěla vážný úraz a on obětoval kus vlastní kůže, aby ji zachránili. Taková operace musela stát spoustu peněz. Možná právě proto se nechal naverbovat do armády.
"Hej, ty mě neposloucháš!" obvinil mě Fill.
Něco jsem zavrčel a soustředil se na jeho výklad.
"První povrchový řez povedeš od podbřišku nahoru k prsní kosti. Nesmíš jít hluboko, kdybys mu rozpáral žaludek, umřel by. I střeva musí zůstat prozatím neporušena. Další řez povedeš tudy."
Současně s výkladem kreslil Fill na Crolterovo nahé tělo křídou čáry.
"A potom tady. To už ho bude hodně bolet a rituál začne. Celý je založen na utrpení a bolesti. Pokud umře dřív než skončím, umřu také kvůli zpětné vazbě."
Crolter nás pozoroval vyděšenýma očima, ale protože měl v ústech roubík, mlčel. Naučil se, že pokusy o křik ho zbavují možnosti dýchat. Kus Fillova výkladu mi utekl, ale čáry mluvily jasně. Další na řadě bylo proříznutí třísel. Bolest, hodně bolesti. Stiskl jsem zuby a sebral zbytky pozornosti. Netušil jsem, že někdy klesnu tak hluboko, abych trýznil muže na obětním stole.
I mechanické provedení rituálu bez magického základu bylo velmi komplikované a Fill mě donutil vše dvakrát předvést.
"A na závěr jediným bodem penetruji levou srdeční síň. To bude znamenat exitus a závěr celého obřadu," zopakoval jsem přesně jeho slova a naznačil finální bod obsidiánovou dýkou.
"Přesně tak," potvrdil a vzhlédl ke mně, "pamatuj, že když něco zvoráš, nebo to ukončíš předčasně, umřu. Chceme z obřadu získat maximum, nešetřím si sílu na žádná zadní dvířka."
Místo odpovědi jsem se zašklebil. Crolterovy oční panenky byly strachy rozšířené, až vypadaly, že zakrývají celou duhovku. Na jeho místě bych se bál taky. Bylo mi ze mě špatně.
"Jdeme na to?" zeptal se studeně Fill.
Stálo nám to za to? Stát se monstrem kvůli mizivé šanci, že porazíme ještě horší stvůru? Hodlali jsme připravit bezbranného člověka o život. Hrůzným a odporným způsobem. A k tomu jsme se chystali porušit základní pravidla našeho světa. Crolter ještě mohl prožít spoustu šťastných chvil. Nikdo nevěděl, zda ho to nejhezčí nepotká hodinu nebo minutu před smrtí. Nechal jsem planého filozofování. Chtěli jsme zničit Temnou dámu a až dosud jsme tomu podřídili všechno. Nebylo kam ustoupit.
"Ano," potvrdil jsem a zamkl své pochybnosti na dno duše, kam jsem neviděl.
"Nesmím to vidět. Narušila by se zástupnost rituálu. Až odříkám první litanii, můžeš začít. Pak už nebude cesta zpátky, protože pokud obřad neprovedeš, umřu," upozornil mě ještě jednou a odešel se schovat za trosky stěny, která tu zbyla po našem dávném granátovém útoku.
Sevřel jsem obsidiánovou dýku do pěsti, Fill začal zvláštním nemelodickým hlasem, který nepřipomínal žádné jeho předchozí čarování, recitovat mrazení vzbuzující litanii.
Stálo to za to? Popřít sám sebe?
Tyčil jsem se nad bezmocným mužem nahý jako on sám a čekal na pauzu v zaklínání, která mi měla oznámit začátek.
Ticho.
Buď prokleta ty bestie, kvůli které tohle všechno podnikám, pomyslel jsem si a bez dalšího váhání přiložil dokonalé ostří k pokožce. Stálým tahem jsem začal řezat tkáň. Kůži okamžitě pokryla krev. Koncentroval jsem se jako nikdy v životě, slabiny, jedna plíce, střeva, periferní nervy. Bylo to těžké, nesmírně těžké. Nejdůležitější bylo, aby oběť neumřela před koncem obřadu. Nechtěl jsem zabít i Filla. Řezal jsem, pomalu s rozmyslem zabíjel a po tváři mi přitom tekly slzy.
Konečně přišel čas na finální bod. Srdce…
