6
Gorova propustili třicátého dne a kolem dvou set třiceti kilogramů toho nejžlutějšího zlata změnilo majitele. A spolu s Gorovem vydali i tu zaručenou a nedotčenou ohavnost, tj. jeho loď.
Pak je stejně jako za jejích příletu do askonské soustavy doprovodil na zpáteční cestě kordon elegantních menších lodí.
Ponyets sledoval Gorovovu loď, která zdálky připomínala matně lesklé smítko, a Gorovův hlas k němu prostřednictvím těsného éterového paprsku doléhal s jistým zkreslením, jasně, ale skřípavě a slabě.
"Ale to se po tobě nechtělo, Ponyetsi. Transmutátor nestačí. Mimochodem, kde jsi ho dokázal vyhrabat?"
"Nic jsem nevyhrabal," odpověděl Ponyets trpělivě. "Abych pravdu řekl, předělal jsem ho z komory na ozařování jídla a žádná velká sláva to není. Při intenzivnějším provozu spotřebuje příšerné kvantum energie - jinak by přece Nadace nesháněla těžké kovy po celé galaxii a prostě by je získávala transmutací. Je to normální trik, ke kterému občas sáhne každý kupec, jen jsem nikdy neviděl transmutátor, který by proměňoval železo ve zlato. Ale je to působivé a funguje to - po velmi omezenou dobu."
"Tak dobře. Ale tenhle konkrétní trik není k ničemu."
"Dostal tě z pěkné bryndy."
"To je úplně vedlejší. Zvlášť když se musím vrátit, jakmile setřeseme náš starostlivý doprovod."
"Proč?"
"Sám jsi to přece vysvětlil tomu svému politikovi," objasnil Gorov nervózně. "Celá tvoje obchodní taktika stála a padala s tím, že transmutátor je jen prostředek, který sám o sobě nemá hodnotu - že si vlastně kupuje zlato, ne ten stroj. Byl to dobrý psychologický tah, povedlo se, ale..."
"Ale?" pobídl ho Ponyets dobromyslně, jako by nechápal.
Hlas z přijímače byl čím dál ostřejší. "Ale my jim chceme prodat přístroje, které mají hodnotu samy o sobě, které by se nestyděli užívat na veřejnosti a které by je v jejich vlastním zájmu přiměly vzít atomovou techniku za svou."
"Tomu všemu rozumím," odpověděl Ponyets měkce. "Už jsi mi to jednou vysvětlil. Ale buď tak hodný a zvaž, k čemu ten můj obchod povede, ano? Dokud bude transmutátor fungovat, bude Pherl vyrábět zlato - a on mu vydrží dost dlouho na to, aby mu koupil příští volby. Stávající velmistr už na tomhle světě dlouho nepobude."
"Spoléháš na vděčnost?" zeptal se Gorov chladně.
Ne - on je dost chytrý na to, aby si spočítal, co je v jeho nejlepším zájmu. S pomocí transmutátoru vyhraje volby; ostatní zboží..."
"Ne! Ne! Ten tvůj předpoklad je pochybený. On si nebude vážit transmutátoru, ale starého dobrého zlata. To se ti tu celou dobu snažím vysvětlit."
Ponyets se zazubil a usadil se do pohodlnější polohy. No dobře, už toho chudáka dost potrápil. Gorov měl náběh k hysterii.
"Ne tak rychle, Eskele," zarazil ho obchodník. "Ještě jsem neskončil. Ve hře je další zboží."
Rozhostilo se krátké ticho. "Jaké zboží?" ozval se Gorov opatrně.
"Vidíš ten náš doprovod?" zagestikuloval Ponyets automaticky a zcela zbytečně.
"Vidím," odpověděl Gorov po chvilce. "Ale mě by zajímalo spíš to zboží."
"Hned to bude - jen mě nech domluvit. Té zvláštní cti eskortovat naše maličkosti se dostalo Pherlovu soukromému loďstvu. Zkrátka a dobře se mu to povedlo na velmistrovi vydupat."
"Ano?"
"A kampak nás tak podle tebe asi eskortují, aha? Nikam jinam než k Pherlovým dolům na okraji Askone. Poslouchej!" Ponyets se najednou rozjel. "Říkal jsem ti, že tu nejsem od toho, abych zachraňoval planety, ale vydělával prachy. No dobře. Tak jsem mu dal ten transmutátor za pusinku. Jestli jsem z toho obchodu něco měl, tak jen perspektivu smrti v plynové komoře - a to se do kvóty nepočítá."
"Zpátky k těm dolům, Linmare. Co s tím mají společného?"
"Ty mají co do činění se ziskem. Vyděláme balík na cínu, Eskele. Na cínu, kterým zaplníme poslední centimetr krychlový téhle staré popelnice, a ještě vrchovatě zbude pro tebe. Já si ho teď poletím s Pherlem dolů vyzvednout, a ty mě, kámo, budeš seshora krýt všemi svými kanony čistě pro případ, že by na mě Pherl chtěl sjet nějakou levárnu. Ten cín, to je můj výdělek."
"Za tr…
