Nadace (Isaac Asimov)

6

Komdora byla mnohem mladší než její manžel. Tvář měla bledou, výraz věčně studený a černé vlasy hladce a přísně stažené dozadu.

"Už jsi hotov, můj nejdražší a nejvznešenější manželi?" zeptala se kousavě. "Úplně, ale úplně hotov? Co kdybych teď byla tak smělá a odvážila se vejít třeba do zahrady?"

"Má drahá Licie, není třeba dělat scény," odtušil komdor mírně. "Ten mladík k nám dnes večer přijde na večeři, a budeš-li chtít, můžeš si s ním promluvit, a dokonce se i pobavit tím, co všechno budu říkat já. Budeme tu muset přichystat pokoje pro jeho muže. Kéž by nám hvězdy přály a nebylo jich mnoho."

"Nejspíš to budou všichno žrouti, co se budou cpát masem jako nezavření a lít do sebe víno po sudech. A až spočítáš výdaje, budeš skuhrat ještě dvě další noci."

"Vidíš, možná nebudu. A vedle jsi i s tou večeří, hodlám ji uspořádat ve velkolepém stylu."

"A tak." Hodila po něm opovržlivým pohledem. "Ty jsi s těmi barbary jedna ruka. Možná proto jsem nesměla vyslechnout váš rozhovor. Možná ta tvoje scvrklá dušička spřádá plány, jak se obrátit proti mému otci."

"Ani v nejmenším."

"A to ti mám věřit? Jestli byla někdy nějaká nešťastná ženská obětována kvůli politice a odsouzena k nechutnému manželství, pak jsem to já. Pořádného chlapa jsem si mohla vybrat v kterékoli škarpě své rodné planety."

"Víš co, má milá? Možná by ses ráda vrátila na svou rodnou hroudu. Já bych si tu zase jako suvenýr rád ponechal tu část tvého těla, se kterou jsem nejlépe obeznámen - ale to bych ti nejdřív musel nechat vytrhnout jazyk. A k tomu," naklonil hlavu znalecky na stranu, "bych ti nechal ještě uříznout ouška a špičku nosu, čímž by bylo kosmetické vylepšení tvého obličeje završeno."

"To by ses neodvážil, ty mopslíku. Můj táta by tu tvou planetku na hraní rozdrtil na meteoritický prach. To by ostatně mohl udělat tak jako tak, kdybych mu prozradila, jak si předcházíš ty barbary."

"Hm-m-m. Není vůbec třeba sahat k výhrůžkám. Klidně se dnes večer toho člověka můžeš vyptat sama. A zatím bych, madam, ocenil, kdybyste svůj upovídaný jazyk držela za zuby."

"To má být rozkaz?"

"Na, vezmi si tohle a buď zticha."

Za chvilku už měla řetízek kolem pasu a náhrdelník kolem krku. Komdor vytáhl knoflíček nahoru a poodstoupil.

Komdora zatajila dech a strnule před sebe natáhla ruce. Pak si nesměle sáhla na náhrdelník a znovu se zajíkla. Komdor si spokojeně zamnul ruce. "Dnes večer si to můžeš vzít na sebe - já ti časem seženu další. A teď už buď zticha."

Komdora zůstala zticha.