Valčík na rozloučenou (Milan Kundera)

Valčík na rozloučenou vyšel r. 1972 v nakladatelství J. Škvoreckého, později r. 1976 v Paříži. O dva roky později byl oceněn italskou literární cenou Mondello. Dějištěm událostí je lázeňské městečko, v němž se ženy léčí z neplodnosti. Zde pracuje jako zdravotní sestra Růžena, mladá a povrchní dívka. Otěhotní a sama tuto okolnost přiřkne známému trumpetistovi Klímovi, s kterým se seznámila na jednom flámu a strávila s ním noc. Klíma ale Růženino těhotenství odmítá. I když svou ženu podvádí, miluje ji a nechce ji opustit. Ta samozřejmě o jeho avantýrách ví a velmi ji to trápí. Klíma se tedy rozhodne přimět Růženu k potratu. Růžena nesouhlasí, ale nakonec se nechá přesvědčit. Klíma vše zařídí u doktora Škréty.

Škrétovým přítelem je Jakub, který se do lázní přijel rozloučit s Olgou, svou schovankou, protože hodlá emigrovat. Celý život byl s politikou nespokojen, cítí se ukřivděn a sám sebe považuje za oběť tehdejších politických procesů. Aby byl vždy pánem situace, požádal kdysi Škrétu o jed, který mu teď přijel vrátit. Růžena při jedné schůzce zapomene na stolku v kavárně tubu s prášky na uklidnění. Jakub ji vezme a pro srovnání do ní přidá svůj jed. Růžena se však vrátí a tubu si vezme i s jedem. Jakub ji nechá, nebrání jí a sám je šokován zjištěním, že mu vůbec nevadí, kdyby dívka zemřela. Ta skutečně, v domnění, že jde o obyčejné prášky, jed sní a zemře.

Na této smrti se samozřejmě podílí i doktor Škréta, výrobce jedu, který ačkoli je odhodlaným dárcem života (vstřikuje vlastní semeno neplodných ženám) je vlastně příčinou konce života Růženy. Jakub nakonec odjede. Z města také odjíždí Klímovi, každý však s jiným pocitem: Jakub je rád, že se zbavil Růženy, Klímové se začíná vytrácet láska ve chvíli, kdy si není schopná potvrdit jeho nevěru. Sama komičnost postav, jejich snaha si pořád něco dokazovat, neustálá potřeba vymanit se ze svého osudu, daleko přesahuje jindy tak tragickou záležitost, jakou smrt člověka (Růženy) je.

Ve Valčíku děj ani místo, kde se vše odehrává, nelze určit. Děj se odehrává mimo jakýkoli politický kontext. Jisté je jen to, že jde o jakési lázně v jakési socialistické zemi, dlouho po politických procesech. Sám Kundera tvrdí, že romanopisec ukazuje z dějin jen to, co je nutné k pochopení situace postav a jejich existenciálních otázek, v případě Valčíku jde o otázky typu:co je žárlivost (Olga), poměr mezi katem a obětí a zaměnitelnost těchto dvou rolí (Jakub), vztah mezi lidumilností a nechtěným pácháním zla (Škréta). Kundera nechce, aby jeho román byl obrazem doby, portrétem dějin. V kontrastu k tomuto tvrzení stojí Žert, v němž jsou příliš podrobně popsány dějinné události padesátých let se svými stalinskými procesy.

— 1 —

Intelektuální hrdina Jakub je bývalý politický vězeň, který se rozhodne emigrovat. Cestou do ciziny se zastavuje v malých lázních, v nichž se léčí ženská neplodnost, aby se rozloučil s přítelem gynekologem Skálou a se svou schovankou Olgou. Poslední hodiny Jakubova pobytu v lázních se stávají křižovatkou osudů dalších postav románu: lázeňské sestry Růženy, slavného trumpetisty Klímy z Prahy, Růženou označeného za otce jejího očekávaného dítěte, a poněkud záhadně působícího Američana českého původu Bertlefa. Klíma se ze všech sil snaží vymanit z Růženina odhodlání provdat se za něho a po návštěvě interrupční komise je na nejlepší cestě jí uniknout. Jakub potkává Růženu ve chvíli organizovaného pronásledování volně pobíhajících psů, s nímž se ona zcela ztotožňuje. Tím se pro něho stává reprezentantkou vší omezenosti rodné země, neboť je prázdná jako poušť a přitom pyšná na svou poušť. Shodou náhod, záměnou tablety v tubě léků, zaviní Jakub Růženinu smrt, nedoví se to však a odjíždí z Čech s iluzí o své nevině a po setkání s krásnou ženou Klímovou i s vědomím, že zřejmě nevyužil všech možností, jež se mu zde nabízely.

— 2 —