Světlo a tma Miky Waltariho (poznámka překladatelky)
„... co bylo dříve považováno za zlo, je teď dovoleno a naopak," říká hrdina románu Temný anděl poutník Jan svému učiteli, filozofu Mikuláši Kusánskému. Ta věta neplatí jen v 15. století, kdy se román odehrává a kdy se během dlouhých jednání o unii západní a východní církve pravda často stává nástrojem v rukou tzv. vysoké politiky, ale platí i pro Waltariho současnost a je dokonce do jisté míry klíčová pro pochopení jeho tvorby, vysvětluje, proč začal Waltari psát historické romány, které mu přinesly světovou slávu a proslulost.
Mika Waltari (19. září 1908 - 26. srpna 1979) pocházel z rodiny luteránského pastora, začal studovat teologii, tu však nedokončil (během studii napsal seminární práci o lásce pozemské a lásce nebeské, což je motiv, který se objevuje v mnoha jeho pozdějších dílech), do literatury vstoupil jako básník, člen skupiny Tulenkantajat (Nosiči ohně, Světlonoši), byl okouzlen dálkami, exotikou, svobodou, světem, který byl po první světové válce mladý a plný naděje. Ve třicátých letech se ve Waltariho díle objevuji tíživější tóny, které souvisejí nejen se špatnou mezinárodní situaci a hrozbou nové války, ale také s tíživou situací tehdy chudého Finska, kdy mnoho lidí žilo v bídě. Waltari píše novely (tzv. malé romány) i větší díla ze současnosti, odehrávající se především v Helsinkách, městě, v němž Mika Waltari prožil celý život a které se stalo hrdinou mnoha jeho knih. Waltari ale nepsal jen vážnou literaturu, byl neobyčejně plodný autor, psal romány, povídky, novely, pohádky, detektivky, divadelní hry, filmové scénáře...
Česky vyšlo z této doby několik malých románů (naposledy v roce 1995 Plavovláska a Už nikdy nebude zítra v překladu Markéty Hejkalové a Violy Parente Čapkové pod společným názvem Plavovláska) a trojice detektivních příběhů nazvaná Třikrát komisař Palmu v překladu Jana Petra Velkoborského.
30. listopadu 1939 je Finsko napadeno tehdejším Sovětským svazem a začíná tzv. zimní válka. Sovětský svaz chce posunout finskou hranici a získat větší území k obraně Leningradu. Finové se udatně brání, ale neubrání - v březnu 1940 je uzavřeno příměří a Finsko odstupuje Sovětskému svazu východní část Karélie - bez obyvatelstva, které je evakuováno do Finska. Zatímco v zimní válce nemá Finsko žádného spojence, v roce 1941 se do tzv. pokračovací války vydává už po boku Německa. Nespokojí se s dobytím ztracených území, finská vojska postupují dál a dál na východ.
Waltari pracuje za války pro finskou rozvědku a výsledkem jsou mj. dvě knihy, líčící pravdivě okolnosti sovětské anexe pobaltských republik Litvy, Lotyšska a Estonska (Pravda o Estonsku, Lotyšsku a Litvě, 1941 a Ve stínu sovětské špionáže, 1942). Válka se však nevyvíjí pro Německo příznivě a velitel finské armády Gustaf Emil Mannerheim v roce 1944 přijme (jako už několikrát předtím, naposledy v roce 1918, kdy ve finské občanské válce porazil rudé) v pravý čas pravé rozhodnutí. Uzavře separátní mír se Sovětským svazem, německá vojska musí odejít z Finska (přitom srovnají se zemí Laponsko), z dřívějšího nepřítele se stává spojenec a -... co bylo dříve považováno za zlo, je teď dovoleno a naopak. Vlády ve Finsku se prakticky ujímá sovětská kontrolní komise, sídlící v helsinském hotelu Torni, přepisují se učebnice dějepisu, komunistický puč v roce 1948 se naštěstí nepodaří, ale život v zemi se přesto mění a nikoho nezajímá, že Finsko si válku nepřálo a nezačalo ji a spojenectví s Německem bylo čistě účelové.
Snad aby unikl ponuré současnosti a mohl lépe vyjádřit svou historickou deziluzi, obrací se Mika Waltari do historie a píše své slavné historické romány Egypťan Sinuhet (Sinuhe Egyptiläinen, 1945, česky v překladu Marty Hellmuthové poprvé 1965), Mikael Karvajalka (1948), Mikael Hakim (1949), Tajemný Etrusk (Turms, kuolematon, 1955, česky v překladu Marty Hellmuthové poprvé 1972), Jeho království (Valtakunnan salaisuus, 1959, česky v překladu Marty Hellmuthové poprvé 1974) a další, kt…
