8
Domorodé ženy jsem fascinoval. Přitahovaly je mé plavé vlasy a bílá kůže…
Nezůstali dole dlouho. Ramses se brzy vzpamatoval.
Z jeho výrazu byste nerozpoznali o mnoho víc než z výrazu sfingy, ale když viděl, jak klečím u srolovaného koberce, chytil mě za ramena a odtáhl pryč. „Ne, máti.
Ne. Ne tady a ne teď.“
„A ne ty, teto Amelie,“ doplnila Nefret.
Ramses se k ní otočil. „Ty také ne, Nefret. Co si chcete dokázat – že vy jste víc než lidi?“
„Já už mám několik ohledání a pitev za sebou,“ prohlásila Nefret klidně. „Na co zemřela?“
„Vyber si. Fraktura lebky, přerušená mícha, zlomený vaz, pánev, žebra…“
Emerson se nadechl a vydechl proud těch nejstrašnějších kleteb. „Prohlédneme si obličej?“ otázala jsem se.
„Neměla by ses na něj dívat.“
„Ale jak ji máme potom identifikovat?“
Po hodné chvíli promluvil Ramses. „Důvěřuj svému úsudku, máti. Obávám se, že není o čem pochybovat.
Vlasy i oblečení poznáváme.“
„Zejména boty,“ dodala Nefret chladným, suchým hlasem. Hleděla na střevíčky, které jsem odkryla. „Vyrobili jí je v Londýně na zakázku. Pochybuji, že tu běhá tolik žen, které by si je mohly obout. Já tedy určitě ne.
Byla velmi pyšná na svá malá chodidla.“
Už jsme nebyli sami. Přišel Selim a Daoud a Ali s Hassanem. Muži, které jsme najali, se shlukli poblíž a tiše na nás zírali.
„Už dost,“ řekl Emerson svým tichým hlasem, který se nikdo neodvážil přeslechnout, nebo dokonce neposlechnout. „Stala se smutná nehoda, jak vidíš, Selime.“
Selim hleděl s vytřeštěnýma očima na jednu malou nožku, kterou jsem okryla předtím, než mě Ramses odtáhl stranou. „Není to ta Američanka? Bože, smiluj se!
Jak se to stalo? Co tu pohledávala?“
„Byla to nehoda,“ opakoval Emerson. „Ty ani nikdo jiný za to nenesete žádnou odpovědnost. Měli bychom poslat pro jejího bratra a musíme – musíme ji odtud odvézt. Mohl bys sehnat nějaký povoz nebo vozík, Selime? Já vím, není to moc důstojné, ale…“
„Ale pořád je to lepší než nějaká alternativní dopravní metoda,“ pravil Ramses ledově. „Pro Jacka posílat nemusíme. Už se jede na nás podívat. Zajímavé. Chtěl bych vědět proč? Přece nemohl vědět, co se stane.“
Nefret zalapala po dechu. „Odveď ho pryč, proboha!
Nesmí ji vidět.“
Rozběhla se k blížícímu se jezdci. Přikryla jsem malý střevíc cípem koberce a vydala jsem se za ní. Musíme mu to opatrně sdělit. Nemůže ji vidět dřív, dokud se s tou smutnou skutečností trochu nevyrovná.
Očekávali jsme ho společně. Přitáhl koni otěže tak bezohledně, že se málem ubohé zvíře posadilo na zadek.
Vylétl ze sedla, odstrčil Nefret, přiřítil se k Ramsesovi a popadl ho za přední díl košile.
„Kde je? Co jsi s ní udělal?“
Byl o několik centimetrů menší než Ramses, ale statnější, a navíc ho popoháněl hněv. Ramses se ani nepohnul. Pohlédl úkosem na Jackovu zarudlou, zkroucenou tvář a vyhrkl: „Měl bys mi lépe vysvětlit, co přesně máš na mysli.“
„Je pryč, to mám na mysli. V noci někam odešla. A ty máš ještě tu drzost tady stát jako solný sloup a předstírat, že o ničem nevíš… Co jsi s ní udělal? Kam jsi ji zatáhl?“
Ramses máchl paží a vyprostil se z mužova sevření.
„Ovládej se,“ řekl ostře. „Nechápu, jak jsi přišel na to, že bychom já a Maude spolu strávili noc. Není to pravda, a navíc to není důležité. Máme pro tebe špatnou zprávu, Reynoldsi. Tu nejhorší, jaká vůbec může být.“
„Nejhorší? Nerozumím.“ Zmateně těkal očima z Ramsesova obličeje na Nefretinu tvář zkropenou slzami.
„Chceš tím říct… chceš tím říct, že je mrtvá?“
„Je mi to líto,“ přitakal Ramses.
Myslím, že muži dokážou chápat zase jenom muže.
Já bych tedy nikdy nepředpokládala, že bratr, který právě utrpěl takovou ztrátu, projeví své city tím nejhrubším násilím. Ale Ramses jeho úmysly předvídal. Uskočil, takže se mu rána mířící do obličeje pouze otřela o krk. Emerson strašlivě zaklel a vrhl se kupředu. Ale šarvátka, pokud to mohu tak nazvat, utichla stejně rychle, jako vypukla.
Jackova druhá rána poskytla Ramsesovi příležitost, na kterou čekal. S přesností chirurga zachytil mužovy ruce a zkroutil j…
