11
Angličan, který se chová jako „domorodec“, vrhá špatné světlo na ostatní Angličany dlící na Východě. Pochytit něco z místního jazyka je nezbytné, aby člověk nebyl ošizen. Chodit v domorodém šatě je za určitých okolností vhodné a pohodlné, ale přijmout za své pochybnou morálku Arabů je pod úroveň. Ženy, například…
Z rukopisu H
Šli spát velice pozdě, ale Emerson je vytáhl z pelíšků za svítání. Dokázal několik dní za sebou téměř nespat a považoval za přirozené, že s ním ostatní budou držet krok. Ramses by se raději zhroutil, než aby přiznal, že už nemůže. Kombinace fyzického vyčerpání a psychického rozrušení si vybírala svou daň, a tak byl koncem namáhavého pracovního dne rád, když matka prohlásila, že tentokrát ustanou v práci o něco dříve. Další povzbudivou zprávou bylo její nařízení, že po několik příštích dnů nebudou přijímat žádné návštěvy a pozvání – kromě členů rodiny, samozřejmě.
Ve skutečnosti to znamenalo, že chtěla mít Geoffreye a Nefret chvíli pro sebe. Musela z nich vypáčit spoustu informací, aby mohla držet rodinu pevně pod palcem. Zvláště Geoffreyovi nedá chvíli pokoj.
Lia pozvala Ramsese na Amelii k večeři ve třech. Když dodala, že u nich může klidně přespat, bylo to, jako by ho vytáhla z hořícího pekla. Nevedl si tak dobře, jak doufal. Když po slavnosti přijeli domů, vytratil se z domu.
Údajně na procházku. Ve skutečnosti však nechtěl vidět Nefret, jak se ubírá s novomanželem do svého pokoje.
Vrátil se pozdě a špatně spal.
Stejně chtěl s Davidem probrat několik věcí. A neměl by to moc dlouho odkládat. Snažil se přednést mu je co nejdecentněji. Seděli na horní palubě. Je to oblíbené místo jeho matky a vlastně se ani moc nezměnilo – pohodlná sklápěcí lehátka a nízké sedačky s vybledlými kartounovými potahy, plátěná střecha nad hlavou a čajový servis prostřený na nízkém stolku. Lia trvala na tom, aby si svlékl sako a pohodlně si opřel nohy. Až doposud si neuvědomoval, jak má napjaté nervy. Teď napětí zvolna odplouvalo.
„Ty jsi doopravdy poklad,“ řekl jí s úsměvem.
Vyplázla na něho jazyk. „Ty také docela ujdeš. Na chlapa,“ dodala tónem připomínajícím jeho matku.
David se k oběma sklonil. „Je příjemné být zase v práci.
Měl jsi pravdu, Ramsesi. Je to zatraceně nudné místo!
Měl jsem pocit, že fotografujeme jeden a tentýž hrob pořád dokola – několik kostí, střepů, úlomků dřeva či kamene. Na zdokumentování takového balastu může trvat opravdu jen profesor.“
„Geoffrey nám dneska opravdu pomohl,“ přidala se Lia. „Jeho arabština je sice nedokonalá, ale je to vynikající archeolog. Bráno podle profesorových měřítek. Pečlivý, až puntičkářský. Ramsesi – co říkáš na ten jeho nápad, abyste si vyměnili místa?“
„Právě o tom jsem si chtěl s vámi promluvit.“ Podala mu šálek čaje. Poděkoval jí přikývnutím. „Byl to celkem urážlivý návrh. Ten chlap není zrovna charakterní. Není to špatná myšlenka, ale štve mě, že se ani neobtěžoval probrat celou záležitost s profesorem a panem Reisnerem – a to už vůbec nemluvím o sobě.“
„Ano, jenže přesně takhle se na profesora musí,“ řekl David a oči se mu pobaveně třpytily. „Ještě jsem nepotkal člověka, který by uměl pouštět hrůzu lépe než on.
Pokud se mu nevzepřeš už na začátku, jsi odsouzený k věčnému mlčení a porobě.“
„Jako ty,“ usmála se jeho žena a láskyplně na něho pohlédla.
„No, také jsem mlčel,“ přiznal David, „a docela dlouho. Souhlasím, Ramsesi. Možná Geoffrey šlápl vedle, ale byl to logický krok. Nemůžeš mu zazlívat, že touží být s Nefret.“
„Anebo mě uklidit z cesty?“
Doufal, že jim to nebude muset vysvětlovat. Ledaže by si toho také všimli. Pak by to musel přiznat, i když možná jen sám sobě. Nedokázal být objektivní. Rozhostilo se nepříjemné ticho, které prolomila až Lia.
„Stále ho podezíráš, co? To se nezměnilo. A – ano – kdyby to byl opravdu on a nedokázal se té vendety vzdát, ale podařilo by se mu dostat tě pryč – měl by volné ruce.
Napřed se tedy musí vypořádat s tebou!“
„Z hlediska našeho nepřítele jsem pouze jedním z mnoha, ale na druhou stranu – čím …
