Celá e-kniha Tajemný Etrusk ke stažení v ePUB, PDF a MOBI
KAPITOLA 4
Celý den jsme Dóriea ani nezahlédli. Když nastala tma a hvězdy se rozzářily na himerském sice cizím, ale pohostinném nebi, nemohl jsem přemoci již svůj neklid. Řekl jsem Mi koňovi:
„Musíme se vrátit do Tanakilina domu, jakkoli je to nepříjemné kvůli nepořádku, který jsme tam zanechali. Dórieovi se jistě něco stalo. Nebyl bych nijak překvapen, i kdyby mu ta hrdá žena propíchla ve spánku hrdlo jehlicí do vlasů, aby pomstila urážku své mravopočestnosti.“
Mikón pravil: „Vypotil jsem ze sebe tu nejhorší kocovinu z vína, ale hlavu mám pořád temnou a v ústech hroznou pachuť máty, když říhnu. Jako lékař tě mohu nicméně ujistit, že v takovém stavu člověk přehání své činy a domnívá se, že nikdy se již nemůže podívat do očí žádnému slušnému člověku. Co zlého jsme však ve skutečnosti udělali? Totéž by byl udělal kterýkoli důstojný muž na našem místě. Pokud se pamatuji, tančil jsi na stole foinický tanec, abys ukázal dívkám svou pružnost, ale to dělali už opilí vojevůdcové i rádcové dávno před tebou a nezanechalo to skvrnu na jejich památce.“
Skryl jsem obličej v rukou, úpěl hanbou a prosil: „Ve jménu milostných bohyň, nepřipomínej mi již, Mikóne, co jsem udělal. V téhle náladě bych se nejspíš i jinak nejraději oběsil, je právě doba novu a to mne tíží až k zemi. A neulehčí mi ani pomyšlení, že jiní udělali v opilosti horší věci. Ale Dórieus je můj přítel a musíme ho dostat do rukou živého či mrtvého, a jestli zemřel, pak musím koupit jeho důstojnosti odpovídající náhrobek.“
Mikón pravil: „Dórieus je nebezpečný a ve svém myšlení omezený, jako často bývají výborní válečníci, kteří si myslí, že se věci nejlépe řeší bojem. Je zrozen k tomu, aby působil nesnáze, a nebudu bručet, kdybychom mu měli vystrojit důstojnou tryznu. Ale myslím, že ve své bezměsíčné náladě předbíháš věcem. Pojďme se raději po mužsku odvážně podívat, co se děje, a přinesme přiměřené dary pro Tanakil za její pohostinnost.“
Zaradoval jsem se a řekl: „Jsi nejmoudřejší ze všech mužů, které jsem potkal, Mikóne, a jako přítel znamenáš pro mne více než Dórieus. V podstatě nejsem žádostiv bohatství a nedbám o drahocenné věci. Moje bohyně Artemis se mi zjevila v podobě Hekaté a slíbila mi, pozvedajíc pohrabáč, zatím co černý pes vyl u jejích nohou, že se nemusím nikdy obávat chudoby. Dejme tedy Tanakil ten zlatý řetěz s drahokamy, co váží deset min a který jsem ukradl, ani sám nevím proč. Najednou jsem jej měl pod šatem na hrudi. Ale stalo se to a byl to snad vyšší úradek, abychom jím mohli Tanakil usmířit. Ponech si toho okřídleného lva, když je tobě tak milou památkou.“
Mikón odporoval mému návrhu, ale zpozoroval, že v tomto stavu mysli jsem docela vážný. Velice mi děkoval. Když jsme došli na himerský trh, viděli jsme, že je tržní síň osvětlena pochodněmi, takže je v ní světla jako ve dne, a že většina ob- chodníků tam ještě stále je i se zbožím. Popili jsme tam z malého koženého vaku vína a to přímo zázračně pozvedlo mou stísněnou mysl. Pojedli jsme několik kousků ryb, v oleji naložených, a himerský chutný chléb s popelem na kůrce.
Ještě jsme jedli a pili, když se objevil Dionýsios provázen statným mužem. Dal zapálit uprostřed trhu hranici a poděloval obětním masem a vínem lid, který se k němu sbíhal. Ozvala se hudba a himerské ženy ověnčily i nás. Neměli jsme však na to náladu. Dodali jsme si raději odvahy a šli v temné noci, klopýtajíce, na západní okraj města. Sotva jsme sešli lidem z očí, sejmul jsem věnec z hlavy a nesl jej slušně v ruce.
Naštěstí v portálu Tanakilina domu hořela chřadnoucí a páchnoucí pochodeň. Jinak bychom byli sotva našli ten dům, ale z toho jsme usoudili, že nás očekává. Vrazili jsme do vrzajících vrat a vešli dovnitř, pověsili zbraně v předsíni na stěnu a vstoupili do hodovní síně. Tam se povaloval Dórieus na hodovním lehátku docela zdráv a živ, loktem se opíral o podušku, ale obličej měl vážný a oblečen byl do tak nádherných foinických rouch, že jsme ho na první pohled nemohli ani poznat. Na protější straně odpočívala Tana…
