Němá barikáda (Jan Drda)

Podpořte LD sdílením:

Share

Anotace

Děj knihy

Lidé z města i venkova, dělníci, horníci, úředník, učitel, žijí po šest let okupace nenápadně, jsou vojáky bez stejnokroje, nemají zbraně, ale mají odhodlaní bojovat za svobodu porobené vlasti, zúčtovat si s fašisty.

Takový je Sláva Mach v povídce Třetí fronta. První frontu poznal v šestatřicátém ve Španělsku, ta druhá padla bez výstřelu v devětatřicátém na prahu okupace, na třetí frontě stojí Mach v první řadě vzbouřeného davu proti ozbrojené jednotce SS. V povídce Včela ukrývá Havlík tři parašutisty až do chvíle, kdy jejich vysílačku Němci zaměřili. Vojáci objeví anténu, strhnou včelín a nepříčetní od útoku včel vraždí řídícího. Umírající Havlík předsouvá ruku, aby chránil včelí královnu. Vyšší princip je přezdívka komicky neobratného a nevzhledného profesora gymnásia. Při hodině latiny vstoupí do třídy ředitel a vyvolá na chodbu tři spolužáky Havelku, Moučku a Ryšánka. Jsou zatčeni pro schvalování atentátu na říšského protektota a popraveni. Ve sborovně se sešli profesoři, aby uvedly událost na pravou míru. Kdo půjde do třídy ? Před septimou stojí latinář. Místo odsouzení řekne : " Z hlediska vyššího principu mravního, vražda na tyranu není zločinem ". V tu chvíli se v očích studentů stává hrdinou.

Hlídač dynamitu, František Milec vynáší ze skladiště třaskavinu a havíři vyhazují na trati vojenské vlaky s municí na frontu. Gestapo se dostalo na stopu a přijíždí Milce zatknout. Ten stačí utéci domů, jeho žena ukryje dynamit v poslední chvíli do prádelního hrnce a zahází špinavým prádlem. Němci oba manžele zběsile bijí. Když se jejich surovost stupňuje, položí Milcová hrnec na rozpálenou plotnu kamen a výbuch všechny zahubí.

Odpor ke zrádcům zachytil autor v povídce Vesnická historie. Udavač chalupník Joudal zavinil smrt třech spoluobčanů. Tajný soud tvoří starosta, štábní Kudrna a četník Souček, kteří ho odsoudí k smrti. V podvečer na zledovatělé silnici mu rozsudek přečte Souček. Vystrašený Joudal sjíždí na kole z kopce, dostává smyk a v pádu se smrtelně zraní. Ráno pečlivě obhlížejí místo tragédie, rozbité kolo svědčí o tom, že šlo o obvyklou zimní nehodu - Po natažené šňůře od patníku k patníku není ani stopy.

Lojza Mrázek a účetní Babánek v povídce Nenávist se zdokonalují na pražských střelnicích ve střelbě. Tlumí v sobě nenávist vůči fašismu a věří, že jednou si opravdu vystřelí. Příležitost dostávají v květnu, kdy bojují na barikádě. Babánek načrtne na strop převržené tramvaje patnáct čárek. Je to oplata za smrt syna, kterého Němci za Heydricha zastřelili.

V povídce Pancéřová pěst se patnáctiletý Pepík Houšek dostává s houfem bojechtivých Pražanů k ukořistěným zbraním a ulehne mezi obránce barikády. Najíždějí německé tanky, jejichž postup mají zastavit tři střelci pancéřových pěstí. Prvnímu selže zbraň a je zastřelen, druhý nezkušený odpaluje opřen o zeď a je roztrhán, třetím střelcem je Pepík. Svým podařeným výstřelem zachraňuje barikádu.

Neobyčejný příběh je zachycen v povídce Zákeřník. Třikrát za sebou od sklepa až po půdu byl prohledán blok, byt od bytu, a přece odkudsi vystřelil zákeřník a zabil děvčátko na ulici. V bytě u staré Němky je objeven ostřelovač Walter. Pražané daly vraha k potrestání Partizánům.

Boj proti nacismu není jen věcí českou. Na pražském mostě stojí tři barikády, hájí je španělák Franta Kroupa, Holanďan a policajt Brůček. Útok německých tanků je odražen, barikády jsou ostřelovány děly, teprve potom jdou Němci bez obav na most, neboť barikáda oněměla. Němá barikáda však není mrtvá, je to pouze lest obránců, kteří čekají na boj zblízka - a jsou úspěšní. Podle této povídky nazval autor celou sbírku NĚMÁ BARIKÁDA.

— 1 —


Kniha vyjadřuje odpor vůči Němcům, válce, fašismu, násilí. Malý český člověk, který bojuje za spravedlnost, je hrdina. Ale většinou špatně skončí, jen výjimečně mají povídky šťastný konec (např. Andělé pana Hromka).

Stručný obsah

Vyšší princip

Učitel řečtiny a latiny užívá často spojení "vyšší princip" a na škole mu nikdo neřekne jinak než tímto jménem. Tři jeho žáci byli zatčeni gestapem a následně zastřeleni kvůli tomu, že souhlasili s atentátem na Heydricha. Učitel Vyšší princip byl pověřen profesorským sborem, aby promluvil před třídou a odsoudil jejich chování. Vyšší princip nemohl studentům septimy lhát. Řekl jim, že vražda na tyranu není zločinem a že i on schvaluje atentát. Tím sám sebe dostal do nebezpečí. Potom šel zapsat do třídní knihy a mezitím třída povstala, aby projevila obdiv.

Hlídač dynamitu

Dělníci se rozhodnou likvidovat německé vlaky dynamitem, ten jim shání František Milec. Gestapo na to přijde a František je hlavní podezřelý. Běží domů varovat svoji ženu Bětušku. Doma totiž mají dynamit. Bětuška vezme dynamit do hrnce a chce se ho zbavit v rybníku. Mezitím ale do domu vrazí gestapo a Bětuška už nemůže ven. František nelže a hrdě se přizná k tomu, že kradl dynamit. Gestapáci ho bijí. Bětuška položí hrnec s dynamitem na rozehřátou plotnu. Drží se s Františkem za ruce, když jsou biti. Všichni umírají kvůli výbuchu dynamitu.

Andělé pana Hromka

Pan Hromek uviděl na stromě viset partyzána a pomohl mu dolů. Nechal ho u sebe "anděla spadlého z nebe" bydlet. Partyzán Lojza povídal, že jich bylo víc a že ostatní musí být někde v okolí. Hromek navštěvuje přítele Ryšánka, známého pytláka, a dozvídá se, že Ryšánek ubytoval několik ruských partyzánů. Hromek s Ryšánkem poskytují mladým mužům azyl. Ruští partyzáni učí české hochy bojovat a všichni se zaslouží o porážku Němců.

— 2 —


Soubor mistrných povídek o osudech českých lidí za druhé světové války a za Květnové revoluce (Třetí fronta, Včelař, Vyšší princip, Hlídač dynamitu, Vesnická historie, Nenávist, Padlý beze jména, Pancéřová pěst, Zákeřník, Až vstanou mrtví..., Němá barikáda, Andělé pana Hromka, Polévka matky Krovozové, Dařbuján a pidimuži).

Povídková sbírka Němá barikáda Jana Drdy je o obyčejných lidech s dobrým srdcem a hrdinskou duší. Svět přece potřebuje hrdiny! Povídky jsou zaměřené proti fašismu za okupace a v květnových povstání. Jedenáct drobných příběhů nazvaných podle posledního z nich - Němá barikáda - vzniklo z "lásky" k rodné zemi a z úcty před hrdinstvím prostých lidí. Povídky byly nejprve otiskovány na stránkách novin a časopisů. Knižně vyšla Němá barikáda poprvé roku 1946. Kniha byla přeložena byla do mnoha cizích jazyků.

Sbírka obsahuje celkem 11 povídek. Úvodní povídka Třetí fronta (jejíž děj se odehrává 28. října 1938) zachycuje odhodlání Pražanů postavit se nepříteli. Závěrečná povídka Němá barikáda je podobného obsahu. Mezi nimi najdeme povídky jako Včelař, Vyšší princip (má nejoblíbenější), Hlídač dynamitu, Vesnická historie, Nenávist, Pancéřová pěst, Zákeřník, Padlý beze jména a Až vstanou mrtví... Dílo je proletářského charakteru.

Sám Drda napsal mnoho dalších obdobně zdařilých děl: Živá voda, Putování Petra Sedmilháře, Svět viděný zpomaloučka, Hrátky s čertem, Krásná Tortiza či Městečko na dlani. Projevil se i jako vyznavač lidových pohádek a bájí. V téže době mu vycházely i drobné reportáže a fejetony.

Obsah vybraných povídek

Vesnická historie

Četníkům i starostovi přišlo udání, že se v kraji schovává uprchlý ruský zajatec. Veřejně bylo vyhlášeno, že se ukrývání uprchlíka trestá smrtí. První podezření padlo z úst četníka Součka. Tušil, že se uprchlík schovává u Bernátů. Do vsi přijelo gestapo. Zatkli Bernáta, jeho sedmnáctiletého syna, manželku, selku i čeledína. Byli popraveni. Opravdovým udavačem byl pan Joudal. Získal zato jejich majetek. Starosta to už nemohl vydržet a chtěl se s četníkem Joudalovi pomstít. Vytvořili soud a odsoudili Joudala k trestu smrti za udavačství. Když mu byl štábním Kudrnou přečten rozsudek, myslel si, že má být zastřelen. Po rozhovoru se štábním se žene z kopce na kole, dostává smyk, přeletí příkop a rozrazí si lebku. Ráno jeho tělo najdou školáci. Po natažené šňůře, která zde večer byla, není ráno ani stopy.

Pancéřová pěst

Pepík Hošek se svým otcem pracuje v dílně. Najednou zazvoní telefon. Hovor byl krátký. Otec praští sluchátkem, kdesi ze skrýše vyndá flintu, poté i náboje. Vyráží bojovat na barikády. Přikáže Pepíkovi, aby zůstal doma. Pepík neuposlechne, běží s davem na Národní třídu. Když vidí nadšení ostatních lidí, touží také bojovat. Dostane se mu do ruky pancéřová pěst (zbraň s hlavicí podobná husitskému palcátu). Němci zahájili boj. Přijíždí tanky. Vrhají se na barikádu. Jedinou možností je použít pancéřovou pěst. Vystrašený Pepík vystřelí. V poslední chvíli se mu podaří zneškodnit nepřátelský tank a tím zachránil barikádu. V tu chvíli se cítí, jako by byl mrtvý. Lidé ho objímají a zvedají. On si jen odplivne a šťastně říká: "Krucifix...to byla ale...šlupka!"

Zákeřník

20 metrů za brigádou leží Helenčino tělo. Bylo jí teprve 5 let.

Sluníčko svítí, děti si hrají v ulicích, všude klid. Najednou střelba. Děti se rozutečou, jak nejrychleji mohou. Helenka už neběží a Vlastička, její čtyřletá kamarádka, zůstává ležet zakrvavená v chodbě na dlaždičkách. Muži se hrnou do ulic. Někde ve výši v okně je německý ostřelovač. Vtom si jeden z chlapů vzpomene, že v jednom z bytů (s okny do ulice) viděl starou paní. Střílí snad ona na bezbranné lidi? Na dveřích není jmenovka, zazvoní tedy a po chvíli se přišourá stařena v bačkorách. Jeden z mužů má podezření. Prohledává byt. Náhle narazí na Němce schovaného v almaře. Skolí ho a svážou. Stařena, jako matka Němce, ho brání. Snad nešťastnou náhodou, vůlí boha, či dopomocí jednoho z mužů vypadla z okna. Vrah Helenky je odveden na ulici a předán partyzánům.

Až vstanou mrtví...

Willy Obermayer, dentista z norimberského předměstí, si v myšlenkách promítá svůj život. Myslí na zubní vrtačky, na plomby a na zkažené zuby zákazníků. Přijíždí do vesnice zničené Němci. Vesničané byli odvedeni do lomu a zastřeleni. Willy vykradl ve vsi jeden dům. Vše dělal pro rodinu. Chtěl získat zlato na zubní korunky. U lomu na jeho auto začnou střílet partyzáni a Willy slibuje, že všechno vrátí. Bohužel už nedostává tu možnost.

Němá barikáda

Na jednom pražském mostě stojí tři barikády. Chrání je obyčejní lidé, tramvaják, policista pan Brůček, dělníci z papírny, Franta Kroupa, Nederland, plavci i řezník z jatek. Prší. Muži si povídají a kouří cigarety. Ostatní museli odejít bránit břeh. Barikáda utichne. Připravuje se léčka. Němci se stahují k řece. Chystají se k útoku na barikádu. Nakonec zde zůstali už jen tři muži - Nederland, Franta Kroupa a pan Bůček. Bezstarostní Němci se přibližují. Najednou ohlušuje vše střelba. Přichází smrt.

— 3 —


11 povídek z okupace a pražského květnového povstání, líčící boj prostých českých lidí proti nacistům. Povídky Němá barikáda a Vyšší princip byly zfilmovány.

Sbírka jedenácti povídek vypovídá o osudech prostých, obyčejných lidí během války, okupace a Květnového povstání. Patří k uměleckým vrcholům Drdova díla. Havíři, dělníci, uhlíř, pekař, zámečnický učeň, středoškolský profesor i ostatní chtějí žít klidným životem, netouží po hrdinství. Nastávají však situace, kdy se hrdiny stávají, kdy se projevuje jejich ryzí charakter, odhodlání k rozhodujícímu činu. Často nasazují život svůj i svých blízkých, jen aby zabránili zlu.

Setkáváme se tak se Slávou Machem (Třetí fronta), který prožil boje ve Španělsku a nyní stojí na barikádách proti ozbrojené jednotce SS, s řídícím Havlíkem (Včelař), člověkem skrývajícím parašutisty, i s Pepíkem Hoškem (Pancéřová pěst), sedmnáctiletým zámečnickým učněm, jemuž se zásahem tanku pancéřovou pěstí podaří zachránit barikádu. František Milec (Hlídač dynamitu) vynáší třaskavinu, pomocí níž jsou ničeny vojenské vlaky. Při trýznivém výslechu gestapem Milcova sama staví hrnec s ukrytou výbušninou na plotnu, výbuch všechny zabíjí. Účetní Babánek a Lojza Mrázek (Nenávist) živí v sobě nenávist proti fašistům. Své zkušenosti ze sportovních střelnic využívají v květnu, když bojují na barikádách. Babánek píše na strop převrácené tramvaje patnáctou čárku. Mstí se za smrt syna, jenž byl za Heydricha zastřelen. Smrtí končí udavač Joudal (Vesnická historie), jenž při jízdě na kole dostává smyk (přes cestu natažena šňůra), i ostřelovač Walter (Zákeřník), který na ulici zastřelil nevinné děvčátko. Byl objeven v bytě staré Němky a předán k potrestání partyzánům. Bok po boku bojují na barikádách Franta Kroupa, Holanďan i policajt Brůček (Němá barikáda). Na chvíli nechávají obránci barikádu oněmět, aby nalákali Němce na most. Lest se zdařila.

Ve stejném duchu, duchu hrdinství, se nesou i ostatní povídky (Padlý beze jména, Až vstanou mrtví..., Třetí fronta, Vyšší princip).

— 4 —


Pancéřová pěst

Povídka Pancéřová pěst vypráví o zbouření lidu proti fašistům. Večer se trhaly plakáty německých firem a tabulky z tramvají se házely do Vltavy. Pepík byl přitom až do půlnoci. Ráno s tatínkem pracovali v dílně, jako by se včera nic nedělo. Pak jim zazvonil telefon a Pepíkův otec po jeho vyřízení vyndal ze své tajné skrýše flintu a náboje. Pepíkovi nařídil, aby se okamžitě vrátil domů. Pepík ale neposlechl a připojil se k davu lidí běžících do centra dění. V čele byl uhlíř, který zneškodnil esesáka. Za jeho velení si běželi pro zbraně. Na Pepíka zbyla pancéřová pěst. Jakmile měli všichni zbraně, rozběhli se směrem k barikádám. Tam byli s Pepíkem ještě dva muži, kteří měli také pancéřovou pěst. Po chvíli se na ně začal řítit tank a střílel všude kolem. Nejdřív na tank zamířil jeden muž, ale pancéřová pěst ho zklamala. Nato druhý muž vystřelil vedle a Pepík zůstal sám proti tanku, který se neustále blížil. V té chvíli věděl, že kdyby tady byl jeho otec, tak by mu nařídil, aby střílel. Tak zamířil a vystřelil. Otřesen hlukem, který nastal, viděl jen muže, jak běží k němu a po chvíli ho plácají po ramenou. Všichni byli vděční sedmnáctiletému chlapci, který je zachránil před německým tankem.

— 5 —


Dařbuján a pidimuži

Poslední povídka Dařbuján a pidimuži vypráví o havíři Matěji Dařbujánovi, který žije se ženou na samotě ve Vystrkově. Jednou ho přišel navštívit jeho kamarád havíř, když zrovna Matějovi přinesla listonoška novoroční přání od dávných známých z Ruska i z Německa. Mladého havíře zajímalo, jak se Matěj dostal ke známostem v Německu, když byl za války partyzánem. Proto začal Matěj vyprávět: Jednou dělali zabíjačku a sešli se v chalupě jeho známí partyzáni - čtyři Rusové a tři Češi. Když popíjeli, zaslechli, jak k nim přijíždí německá mercedeska a z amplionu zesílený hlas vyzíval: "Ruský partyzán sdaj sa!" Všichni se chopili automatů a odebrali se do vedlejší místnosti. Němci po chvíli bez klepání vešli do světnice a důkladně si ji prohlíželi, pak se zeptali, co je vedle. V tu chvíli Matěj nevěděl, co má říct, ale když viděl rezatého Němce, jak strká špinavou ruku do voňavého prejtu, tak ho bacil pěstí za ucho, ale na to se na Matěje sesypali ostatní Němci jako sršni. Po chvíli však do světnice vtrhli jeho kamarádi s automatama a přinutili je vzdát se. Auto jim svrhli ze srázu a Němce si odvedli s sebou. 10. května, když byl Hitler svržen, přišel jeho kamarád do jejich tábora s velitelem partyzánů a pustil německé zajatce. Jejich táborem byla stará šachta na mýtině. Němci byli rádi, že válka už skončila. Matěj se s nimi velice spřátelil, když jim třikrát týdně nosil jídlo. Německá stanoviště byla totiž bombardována a většina Němců zahynula, takže byli Matějovi vděční.

— 6 —

Informace

Bibliografické údaje

  • 13. 5. 2023