KAPITOLA OSMÁ
Hleděl jsem na Palmuajako u vyjevení. Vypadal, že to myslí vážně. Nebo byl v jeho návrhu přece jen nějaký zakopaný pes?
"Vezmem si aspoň auto," navrhl jsem. "Nebudu se vláčet přes město s touhletou potvorou pod paží."
"Ponesu ho sám," sliboval Palmu. "Dám si ho na rameno. Půjdu pár kroků za tebou, aby ses nemusel stydět. Zkusím to. Když to dokázal starý Nordberg, muž v letech, s nemocným srdcem, tak co bych to nesvedl já. I když mám v koleni revma."
Složil podstavec a vyzývavě si nahodil přístroj na rámě. "Dej to sem," přikázal jsem.
Dalekohled i s podstavcem byl těžký jako cent. Přešli jsme ze Sofiiny ulice přes Kauppatori k Eteláran-ta. Esplanadi byl překvapivě tichý, ač byl sobotní večer. Ani kolem sochy Havis Amandy se nepofla-kovali chuligáni. Nepotkali jsme jedinou máničku, ačkoliv přece právě končila noční představení kin. Jediný motocykl nezasmradil ulici. Všude ticho a pusto. Když jsme vyšli z namodralého svitu zářivek, rozeznali jsme na bezmračném nebi první hvězdy. Bylo to už dávno, co jsem naposledy patřil na hvězdné nebe.
Do kopečka jsem se zadýchal. Palmu mě utěšoval:
"Starý Nordberg to nenesl celou cestu. Z Laivurin-katu až ke katolickému kostelu jel tramvají. Vím to od toho průvodčího. Slušný starý pán, říkal. Třebas ošuntělý. Udělal mu horoskop. Zadarmo. Skutečně kvalitní horoskop. Šťastné dni a všechno."
Stoupali jsme zvolna do vršku. Na stromě zelo prázdné místo po odpadkovém koši. Mezi stromy a keři byla úplná tma. Nepotkali jsme jediného nočního chodce.
"Snad taky nevěříš na astrologii. Ty, dospělý člověk," ušklíbl jsem se.
"Na nebi i na povrchu zemském," začal Palmu deklamovat.
"Jestli začneš citýrovat duchy, tak jdu domů," zahrozil jsem.
U pomníku Trosečníků drželi stále stráž dva příslušníci pořádkové policie. Vzdali nedbale poctu Pal-muovi. Mě podle zevnějšku nepoznali. Špatné osvětlení a klobouk naražený vztekle do čela.
"Něco mimořádného?" zeptal se Palmu přátelsky.
"Je nám zima," hlásil jeden z konstáblů. "Pěkná kosa, když je jasný nebe. Může být pod nulou. Nemáte, komisaři, to, cigaretu? Jak jsem pospíchal na stráž, tak jsem šije v tom fofru zapomněl koupit."
"Jenom lulku," omlouval se Palmu. "Ale tady náčelník určitě má. Kouří ale filtry."
Nezačal jsem jim vysvětlovat, že na stráži se nemá kouřit. Na celém Hvězdářském vršku nebylo kromě nás živáčka. Diváci zmizeli se soumrakem. Zřejmě se báli, že křovím se plíží mladiství banditi, v zubech pendreky. Podal jsem policistům svoji tabatěrku plnou cigaret.
Ochotně pomohli Palmuovi instalovat podstavec dalekohledu do původních otvorů před pomníkem Trosečníků. Palmu otočil kolečkem a nasměroval dalekohled na nebe.
"Škoda že není vidět Měsíc," zalitoval po chvilce soustředěného zírání. "Na těch hvězdách opravdu není moc k vidění."
"Nech mě taky podívat," zaprosil jsem. Přistoupil jsem blíž k přístroji.
Nebyl to žádný pořádný dalekohled: hvězdy byly jen o málo větší než při pohledu pouhým okem.
"Kdybychom zaměřili aspoň nějakou planetu," začal být Palmu nespokojený. "Ale nenapadlo mě vzít s sebou hvězdnou mapu. V zítřejších novinách bude mapa nebe, když je prvního."
"Den brannosti," doplnil jeden z policistů truchlivě a začal se bít do hrudi, aby se zahřál. "Kdyby nám dali aspoň frťana, jsem ztuhlý jak rampouch. Můžu se taky podívat?"
Ta cigareta, to byla chyba. Chovali se ke mně jako ke staršímu bráchovi. Konstábl si však přece jen všiml nespokojeného výrazu mé tváře a spěšně dodal: "Frťana samozřejmě ne, náčelníku. Když jsme na stráži. Ale šálek horké kávy by bodl."
Podíval se dalekohledem na hvězdy, pak zklamaně pokrčil rameny a předal přístroj kolegovi.
"Tak si dojděte na kafe," prohlásil Palmu velkomyslně. "Když byste bez něj celou noc nevydrželi. Náčelník a já to tu zatím ohlídáme."
"Ale…" začal jsem, byla to však pouze přirozená potřeba opozice. Dokud se nám ti dva hemejřili za zády, nemohli jsme se soustředit na své astronomické výzkumy.
"Tak si jděte," povolil jsem jim milostivě a pohlédl přitom na …
