10. „Podávám návrh“
O odchodu už nepadlo ani slovo. Dokonce i Caroline o tom přestala mluvit.
Ale o všem ostatním se mluvilo donekonečna. Cowper svolával městskou schůzi každý večer. Schůze vždy začínala přednesením výborových zpráv - výboru pro potravinové zdroje a přírodní konzervaci, výboru pro řemeslnou výrobu a vynálezy, výboru pro likvidaci odpadů a táborovou sanitaci, výboru pro vnější bezpečnost, pro lidské zdroje a táborovou organizaci, pro zachování umění a vědy, pro ústavu, kodifikaci a soudnictví, pro úpravu jídelníčku, pro ubytování a rozvoj města..
Jak se zdálo, Cowper si vychutnával ty nekonečné zprávy a Rod byl nucen přiznat, že i ostatní vypadali, že je to taky docela baví - byl velmi překvapen, když zjistil, že se taky vlastně docela těší na večery. Byl to společenský život vesnice, jediný druh odpočinku. Každá schůze přinesla spoustu slovních soubojů, narážek a uštěpačných poznámek; co zde chybělo z důstojnosti starších kongresů, to bylo nahrazeno životností. Rod rád seděl na zemi hned vedle Jimmyho a poslouchal jeho jedovaté poznámky o inteligenci, názorech a předcích jednotlivých mluvčích. Taky vždycky čekal na Carolininy občasné špičky.
Carolininy narážky byly ale teď méně častější, protože ji Cowper jmenoval oficiálním kronikářem, poté co zjistil, že má zápisník a ovládá těsnopis. „Je nesmírně důležité,“ řekl jí před celou vesnicí, „abychom měli záznamy našich prvních dní na této planetě pro naše potomky. Píšeš do svého deníku každý den?“
„Samozřejmě. Od toho ho mám.“
„Výborně. Od teď je to naše oficiální kronika. Chci, abys zapisovala vše důležité každý den.“
„To nebude nic nového, stejně to dělám.“
„Já vím, já vím. Ale více podrobněji. Chci, abys zapisovala i průběh našich večerních zasedání. Ten dokument bude mít jednou nesmírnou hodnotu.“
„Aby ne!“
Cowper vypadal na chvíli zamyšleně. „Kolik ti zbývá prázdných stránek?“
„Pár set, asi tak.“
„Výborně. Tak to řeší jednu věc, která mě trápila. Obávám se, že musíme zabavit polovinu na oficiální použití - nařízení, vyhlášky, závěry výborů a podobně.“
Caroline se překvapením rozšířily oči.
„To je docela dost papíru, ne? To abys radši poslal tak dva nebo spíš tři siláky, aby to unesli.“
Cowper vypadal zmateně. „Děláš si legraci.“
„Pošli radši čtyři svalouše. Tři bych pravděpodobně zvládla… A někdo by mohl přijít k zranění.“
„Tak podívej, Caroline, je to pouze dočasné zabavení, ve veřejném zájmu. Dlouho před tím, než budeš potřebovat ty zabavené stránky, vynalezneme něco jako papír.“
„Být vámi, tak začnu hned teď vynalézat.“ Caroline seděla kousek od Cowpera, diář v klíně, a zapisovala. Každý večer začal tím, že v několika minutách zopakovala obsah zpráv z předchozího dne. Rod se jí zeptal, jestli si opravdu zapisuje ty nekonečné debaty.
„Proboha, ne!“
„Já jsem si říkal. Už by ti asi dávno došel papír. Ale tvoje shrnutí je vždycky perfektní.“
Pousmála se. „Roddie, chceš vědět, co si opravdu zapisuju? Slib mi, že to nikomu neřekneš.“
„Samozřejmě, že ne.“
„Když 'čtu shrnutí', tak prostě vzpomínám, o čem se tady včera žvanilo - mám skvělou paměť. Ale ve skutečnosti si tady zapisuju… no, tak třeba“ - Vytáhla z kapsy diář a otevřela ho. „Tak třeba včera večer. 'Kmotr nás svolal půl hodiny po večeři. Zpráva Výboru pro psy a kočky. Žádní psy, žádné kočky. Prodiskutován nedostatek. Odloženo a šlo se spát. Kromě těch, co už spali.“
Rod se zašklebil. „Ještě že Cowper neumí těsnopis.“
„Když se něco důležitého stane, tak to samozřejmě zapíšu. Ale ne to žvanění a žvanění a žvanění.“ Caroline nebyla tak neoblomná, co se týkalo jejích zásob papíru, když ho bylo potřeba. Vydala ho například na oddací list, který pro Baxterovy vyhotovil student práv na Tellerské universitě Howard Goldstein a podepsal ho Cowper a svědkové Rod a Caroline. Caroline ho ozdobila květinami a holubicemi a potom jim ho slavnostně předala.
Ve vesnici bylo i několik dalších, kdo měli dojem, že vláda víc řečnila, než skutečně pracovala. Jeden z nich byl Bob Baxter, al…
