8. „Přidejte se, nebo zmizte“
Nikdy nehlasovali o tom, že nechají hořet oheň, aby přilákali co nejvíc lidí, prostě to vyplynulo samo od sebe. Rod to chtěl navrhnout následující ráno, ale Jimmy a Bob rozdmýchali žhavé uhlíky, když šli pro čerstvou vodu. Rod nechal zatím organizační záležitosti být; obě dívky se během dne držely stranou.
Ani neuzavřeli nějakou formální dohodu o týmu a nevybrali oficiálního kapitána; Rod řídil činnost dál a Bob Baxter to přijal jako fakt. Rod o tom nepřemýšlel, protože byl příliš zaměstnaný. Problémy s jídlem, přístřeším a bezpečností pro jejich rostoucí populaci ho zaneprázdňovaly a neměl čas se tím zabývat.
Příchod Boba a Carmen vyčistil spižírnu a bylo nutné, aby šli další den lovit. Bob Baxter se nabídl, ale Rod se rozhodl, že půjde jako vždy s Jackie.
„Dneska odpočívej. Nedovol Carmen, aby si stoupala na ten poraněný kotník, a nenech jít Jimmyho samotného k ohni. Myslí si, že je v pořádku, ale není.“
„Já vím.“
Jack a Rod odešli a lovili rychle. Ale Rodovi se nepovedlo zabít jelínka okamžitě, a když mu přišla Jacqueline na pomoc, zraněné zvíře ji koplo do žeber. Tvrdila. že není zraněná, ale příští ráno ji bok bolel a Bob Baxter řekl, že si myslí, že má naražené žebro.
Mezitím přibyly dva hladové krky, zrovna když Rod konstatoval, že tři z pěti jsou na seznamu nemocných. Jedním z nových byla Caroline Mshiyeniová a Rod se rozhodl, že dnes půjde na lov s ní.
Jackie se tvářila zatrpkle. Vzala si Roda stranou a šeptala mu:
„Nemáš žádný důvod, abys mi tohle dělal. Můj bok je úplně v pořádku, jenom trochu ztuhlý.“
„Ztuhlý, ano? Takže tě to může zpomalit, když tě budu potřebovat. Nemohu riskovat, Jack.“
Letmo pohlédla na Caroline, kousla se do rtu a tvářila se neústupně. Rod řekl naléhavě:
„Jack, pamatuješ, co jsem říkal o malých žárlivostech? Takže mi koukej pomoci; když budeš dělat problémy, dám ti facku.“
„Na to nejseš dost velký.“
„Už si nějak pomůžu. Podívej -- jsme partneři?“
„No, já jsem si to myslela.“
„Tak se tak chovej a nedělej dusno.“
Pokrčila rameny. „Dobře. Nerozmazávej to pořád - zůstanu doma.“
„Chci, abys udělala ještě něco. Vezmi si ten můj starý obvaz - někde tam leží - a nech Boba, ať ti zaváže to žebro.“
„Ne!“
„Tak ať to udělá Carmen. Oba tak trochu vědí něco o medicíně.“ Nahlas řekl: „Připravená, Carol?“
„Už se třesu!“
Rod řekl Caroline, jak s Jacqueline lovili, a vysvětlil jí, co od ní chce. Narazili na dvě stáda, kterým se vyhnuli, protože staří býci byli houževnatí a ne moc k jídlu a pokusit se zabít nějaké jiné zvíře z jejich stáda bylo velmi pošetilé. Kolem poledne narazili na stádo ročků. Rozdělili se a zaujali pozice proti větru. Rod čekal, až mu Carol zvířata nadežene.
Pořád čekal. Už začal být neklidný, když uviděl Caroline, jak se tiše pohybuje. Naznačila mu, aby ji následoval. Udělal to a dalo mu dost práce udržet s ní tempo a zůstat přitom potichu. Za chvíli se zastavila, dohonil ji a zjistil, že už něco ulovila. Podíval se na zdechlinu a potlačil hněv, který cítil. Caroline mluvila: „Pěkný kousek, co? Vyhovuje ti, Rode?“
Přikývl. „Nemohl být lepší. A čistě zabitý. Carol?“
„Hm?“
„Myslím, že jsi lepší lovec, než já.“
„Ale běž, bylo to jen štěstí.“ Zazubila se a zatvářila se ostýchavě.
„Nevěřím na štěstí. Kdykoliv budeš chtít vést lov, řekni si. Ale buď si zatraceně jistá, že jsi mi to řekla.“ Dívala se na jeho zamračenou tvář.
„Nenadáváš mi náhodou?“
„Můžeš tomu tak říkat. Říkám ti, že kdykoliv budeš chtít lovit, stačí říct. Ale nerozmysli si to uprostřed. Nikdy. Myslím to vážně.“
„Co je s tebou. Rode? Jseš uražený, protože jsem se sem dostala dřív - to je hloupé!“
Rod si povzdechl. „Možná, že to tak je. Nebo mi vadí, že mi holka vyfoukla kořist. Ale jsem si naprosto jistý jednou věcí: Nemám rád, když se nemůžu spolehnout na partnera při lovu. Snadno se můžeme zranit. Radši budu lovit sám.“
„Možná, že bych měla radši já lovit sama! Nepotřebuju pomoc.“
„Tím jsem si jistý. Hele, zapomeneme na to, musíme donést ten kus do tábo…
