7. „Měl jsem upéct koláč.“
Následovala dlouhá chvíle ticha.
„Dobře,“ řekl Jim, „zavři aspoň pusu, než ti do ní něco vlítne.“
„Jimmy, ty ses ještě neprobral.“
„Možná ještě ne, ale dokážu aspoň rozeznat holku od kluka. Až to jednou nedokážu, tak to nebudu nemocný, ale mrtvý.“
„Ale…“ Jim pokrčil rameny. „Tak se jí zeptej.“
Od vchodu se ozvaly kroky, Rod se otočil a uviděl Jacka, jak leze dovnitř.
„Čerstvá voda, Jimmy.“
„Díky.“ Jimmy pokračoval směrem k Rodovi: „Tak dělej, chytráku.“
„Copak je to tu za rozruch? A proč na mě tak zíráš, Rode?“
„Jacku,“ řekl pomalu, „jak se jmenuješ?“
„Co? Jack Daudet. Už jsem ti to řekl.“
„Ale ne! Mám na mysli celé jméno, tvoje oficiální jméno.“
Jack se podíval z Roda na Jimmyho smějící se tvář a zase nazpátek.
„Moje celé jméno je… Jacqueline Marie Daude - jestli tě to zajímá. Chceš s tím něco dělat?“
Rod se zhluboka nadechl.
„Jacqueline,“ řekl opatrně, „Já jsem to nevěděl. Já…“
„To jsi ani neměl.“
„Já - podívej, jestli jsem řekl cokoliv, co by tě mohlo urazit, tak jsem nechtěl.“
„Neřekl jsi nic, co by mě mohlo urazit, ty hlupáčku. Teda kromě toho s tím nožem.“
„Ta jsem nemyslel.“
„Tys myslel to o těch holkách, že jsou záhuba? No. napadlo tě někdy, že kluci jsou taky úplná záhuba? Za těchto okolností? Ne, samozřejmě, že ne. Ale teď už to nevadí, že to víš… Teď už jsme tří.“
„Ale, Jacqueline…“
„Říkej mi 'Jacku', prosím.“ Nespokojeně se zavrtěla. „Teď, když už to víte, tak už nemusím nosit tuhletu skořápku. Otočte se oba.“
„Eh…“ Rod se otočil. Jimmy se překulil očima ke stěně.
Po chvíli Jacqueline řekla: „Hotovo.“
Rod se znovu otočil. V tričku a kalhotách, bez brnění, se její ramena zdála užší a ona sama byla drobnější a příjemně 'tvarovaná'. Usilovně si škrábala žebra.
„Nemohla jsem se pořádně poškrábat od té doby, co jsem tě potkala, Rode Walkere,“ řekla vyčítavě, „někdy jsem málem umřela.“
„Já tě nenutil. abys to nosila.“
„Předpokládejme, že bych to neměla. Spolčil by ses se mnou?“
„Eh… To je takhle… Já…“
„Vidíš?“ Najednou vypadala vyplašeně. „Jsme stále partneři, že jo?“
„Co? No samozřejmě!“
„Tak znova ruku na to, a tentokrát i s Jimmym. Jo, Jimmy?“
„Ruku na to.“
Položili ruce na sebe, Jack dala svoji navrch a řekla slavnostně: „Všichni za jednoho!“
Rod vytáhl levou rukou Plukovníka Bowieho a položil ho naplocho na spojené ruce.
„A jeden za všechny!“
„A k tomu daň z přidané hodnoty.“ Přidal Jimmy. „Necháme si to ověřit?“
Jacquelininy oči byly plné slz. „Jimmy Throxtane,“ řekla nebezpečně, „jednoho dne tě donutím brát život vážně!“
„Já beru život vážně,“ namítl. „Já jenom nechci, aby život bral vážně mě. Když nevíš, co se stane za j pár hodin, tak si nemůžeš dovolit nesmát se.“
„To neví nikdo,“ odpověděl mu Rod. „Buď zticha, Jimmy, moc mluvíš.“
„Hele, kdo se ozval. Sám náčelník Velká Tlama.“
„Koukej… Neměl by sis dělat legraci z Jacqueline, dost toho pro tebe udělala.“
„Taky že ano!“
„Tak-“
„Tak nic!“ Ozvala se Jacqueline ostře. „Jmenuju se 'Jack' a na 'Jacqueline' laskavě zapomeň. Rode. Jestli se kterýkoliv z vás dvou začne chovat vůči mně galantně, tak tady budeme mít přesné ty problémy, o kterých předtím mluvil Rod. Použil jsi slovo 'záhuba', jestli se nepletu.“
„Ale přece nemůžeš čekat, že…“
„Už zase budeš logický? Buďme radši praktičtí. Pomoz mi stáhnout to zvíře a vyrob nový vak na vodu.“
Druhého dne se Jimmy začal starat o domácnost a Rod s Jackem spolu odešli lovit. Jimmy se chtěl taky zúčastnit, ale narazil na dvojitý zákaz. Nebyla by to žádná velká výhoda, kdyby lovili ve třech, protože Jack a Rod byli tak sehraní, že lov nebyl vůbec záležitostí hodin na čekané, jako spíš pouze práce s hledáním zvěře. Jack naháněla a Rad zabíjel. Jack se vždycky plížila kolem stáda, potom ho vyplašila a obyčejně alespoň jeden kus skončil v Rodových rukou.
Stále používali pouze nože, i když Jackiina pistole byla ideální pro přežití v primitivních podmínkách. Byla to totiž vzduchová pistole a jako střelivo se používaly otrávené šipky. Šipky se dal…
