30
Bosch vyšel z domu a ve světle se rozhlížel po Aguilovi. Nakonec ho našel, jak stojí u zajatců s milicionáři. Nejspíš se tady musel cítit ještě víc jako outsider než Harry.
„Jdu za tím džípem, co jsme viděli ujíždět. Myslím, že to byl Zorrillo.“
„Jsem připraven,“ odpověděl Mexičan.
Než stačili vyrazit, vyběhl za nimi Corvo, ale nesnažil se je zastavit.
„Boschi, Ramos je ve vrtulníku, nikoho dalšího postrádat nemůžu.“
Tichem, které se rozhostilo, se rozlehl zvuk roztáčejícího se rotoru.
„Tak běžte!“ křikl velitel, „ať vám neuletí!“
Oběhli budovu a naskočili zpátky do svých sedadel v Lynxu. V kokpitu vedle pilota už seděl Ramos. Vrtulník se prudce zvedl a Bosch zapomněl na bezpečnostní pás. Nestačil si ani nasadit helmu s nočním viděním.
V hledí zatím nebylo nic vidět, ani džíp, ani uprchlík. Mířili od obytné části ranče na jihozápad. Bosch v noční optice sledoval ubíhající žlutou krajinu pod sebou, když ho napadlo, že ještě neřekl Aguilovi o úmrtí jeho kapitána. Rozhodl se, že to nechá na potom.
Za dvě minuty narazili na džíp, zaparkovaný v porostu pod eukalypty a vysokým křovím a zakrytý trsem pouštního plevele velkým jako nákladák, který tam bud zahnal vítr, nebo si z něj někdo udělal chabé maskování. Vůz stál asi čtyřicet metrů od ohrad a stodoly. Pilot zapnul světlomety a začal kroužit. Ani řidič, ani Zorrillo nikde. Bosch pohlédl dopředu právě v okamžiku, kdy dal Ramos pilotovi palcem dolů znamení k přistání. Vrtulník začal klesat. Světla zhasla a než si oči zvykly, působilo to jako pád do bezedné černé díry.
Stroj dosedl a Harry povolil napjaté svaly. Motor utichl a ve vzduchu doznívalo už jen zpomalující se cvrlikání a pleskání rotoru. Z okna viděl západní zeď stodoly. Protože na tuhle stranu nevedla žádná okna ani dveře, uvažoval, že s přiměřeným krytím by se mohli k budově přiblížit. Vtom Ramos zařval:
„Co to… Počkat!“
Ucítili prudký náraz. Vrtulník se naklonil a začal klouzat na stranu. Ten džíp! Někdo se v něm skrýval. Tu se podvozková lyžina o něco zaklesla a stroj se převrátil. Bosch si zakryl tvář a sehnul se, protože dotáčející se rotor narazil o zem a rozlomil se. Pak na sebe ucítil dopadnout Aguilovu váhu a slyšel nesrozumitelný křik v kokpitu.
Helikoptéra se pár vteřin houpala. Nato se ozval další náraz, tentokrát zepředu. Bylo slyšet skřípění kovu, sypání skla a střelbu.
Útočník mizel. Bosch ještě cítil vzdalující se chvění půdy.
„Myslím, že jsem ho trefil,“ křičel Ramos. „Viděli jste to?“
Harry musel myslet na to, jak jsou zranitelní. Další nájezd nejspíš přijde zezadu, odkud není vidět, ani se nedá střílet. Pokusil se nahmatat revolver, ale paže mu přilehl Aguila. Mexičan se konečně pokusil z něho slézt. Oba nejistě popolézali na bok převrženou kabinou. Bosch se natáhl a zkusil otevřít dveře, které měli nad hlavou. Odsunuly se jen napůl a narazily nejspíše na kus vrtule. Sundali si helmy a vylezli, Harry jako první, Aguila za ním. Vzduch naplňoval pach leteckého paliva. Přeběhli dopředu, kde se Ramos pokoušel prolézt dírou po okně.
„Pomoz mu,“ zavelel Bosch, „budu vás krýt.“
Vytáhl pistoli a opsal celý kruh. Nikoho neviděl. Potom zahlédl džíp zaparkovaný na stejném místě a překrytý kusem křoví, jak ho viděli ze vzduchu. To nedávalo smysl. Ledaže…
„Pilot uvízl,“ oznámil Aguila.
Harry se podíval do kokpitu. Velitel letounu osvětloval baterkou pilota, který měl na bílém knírku krev. Přes kořen nosu zela hluboká řezná rána, panenky rozšířené a pilotní přístroje natlačené na kolena.
„Kde je vysílačka?“ zeptal se Bosch. „Potřebujeme pomoc.“
Ramos se po pás vnořil přes okno do kokpitu a vylezl ven s ruční vysílačkou.
„Corvo, Corvo, ozvi se, máme tady nehodu.“ Než se ozval, ulevil si Ramos: „Věřil bys tomu? Ta zatracená svině se vynoří, ani nevíš odkud. Netušil jsem, že…“
„Co se děje?“ ozval se z vysílačky velitelův hlas.
„Máme problém. Potřebujeme hever a nářadí. Lynx je rozbitej. Korkorán uvízl uvnitř a je raněnej.“
„Pozice havárie?“
„Hele, to nebyla havárie. Zaútočil na něh…
