4
STŘEDA 23. KVĚTNA
Kolem desáté ráno byli na venturské dálnici, která přetíná údolí San Fernando a vede ven z města. Bosch řídil auto. Provoz v protisměru byl sporadický. Mířili na severozápad k okresu Ventura. Za zády nechali příkrov smogu ležící nad Údolím jako špinavá smetana v míse.
Cílem jejich cesty byla Rota Charlie. Před rokem podrobil FBI tamější Meadowsův pobyt jen zběžné prověrce. Wishová Boschovi vysvětlila, že ji nepokládala za důležitou, protože Meadows odtamtud odešel téměř rok před tunelovou krádeží. Řekla, že Úřad požádal o kopii Meadowsova spisu, ale neprověřil jména ostatních vězňů, kteří se rehabilitačního programu zúčastnili ve stejné době jako on. Bosch to však považoval za chybu. Řekl Wishové, že Meadowsův výkaz zaměstnání naznačuje, že bankovní krádež mohla být součástí dlouhodobého záměru. Nápad na krádež v bance se mohl zrodit právě v Rotě Charlie.
Než odjeli, zavolal Bosch Meadowsovu sociálnímu kurátorovi Darylu Slaterovi a získal od něho stručnou informaci o Rotě Charlie. Podle něho šlo o zeleninovou farmu, kterou vlastní a řídí armádní plukovník, který znovu ožil po odchodu do výslužby. Ten uzavřel se státními a federálními věznicemi smlouvy, že od nich převezme předčasně propouštěné vězně za jediné podmínky – že to budou veteráni z bojových jednotek z Vietnamu. Slater poznamenal, že to nebyla nijak nepřekonatelná podmínka, protože stejně jako v ostatních státech se i kalifornské věznice hemží vysloužilci z Vietnamu. Gordon Scales, plukovník ve výslužbě, nehledí na to, za co byli tito veteráni odsouzeni. Chce jim jen pomoci, aby se znovu postavili na vlastní nohy. Zařízení má včetně Scalese tříčlenný štáb a nepřijímá najednou více než čtyřiadvacet mužů. Průměrná doba pobytu je devět měsíců. Pracuje se na zeleninových polích od šesti ráno do tří odpoledne, s jedinou přestávkou na oběd. Po skončení pracovní doby se koná hodinová seance zvaná ‚duchovní hovory‘, pak následuje večeře a televize. Před večerkou je další náboženská hodinka. Slater řekl, že Scales využívá svých konexí k umisťování veteránů do zaměstnání, jakmile jsou připraveni na vnější svět. Za šest let vykazuje Rota Charlie pouze jedenáctiprocentní recidivu. A to je tak záviděníhodně nízké číslo, že se o Scalesovi pochvalně zmínil i prezident při své poslední návštěvě státu v rámci své předvolební kampaně.
„Ten člověk je hrdina,“ prohlásil Slater, „nejen kvůli svým válečným zásluhám, ale kvůli tomu, co dokázal potom. Když z takového zařízení, kterým ročně projde třicet, možná čtyřicet lidí, se jen jediný z nich znovu ocitne v úzkých, pak se dá mluvit o mimořádném úspěchu. Scales se těší přízni federálních i státních výborů pro podmíněné propuštění, stejně jako poloviny ředitelů věznic v tomto státě.“
„Znamená to, že si může vybírat, koho přijme do Roty Charlie?“ zeptal se Bosch.
„Možná je nevybírá, ale dává konečný souhlas,“ odpověděl sociální kurátor. „Věhlas toho muže je takový, že jeho jméno znají v každém vězeňském oddělení, kde je zavřený nějaký veterán. Ti lidé se na něho obracejí. Posílají mu dopisy, bible, telefonují mu, prosí, aby navázal kontakt s jejich obhájci. Chtějí získat Scalesovu podporu.“
„Meadows se tam dostal taky tak?“
„Pokud vím, tak ano. Byl už na cestě tam, když mi byl přidělen. Měl byste zavolat do Terminal Islandu a požádat je, aby se podívali do svých spisů. Nebo si promluvit se Scalesem.“
Během cesty Bosch informoval Wishovou o tom, co se dověděl. Jinak to byla dlouhá jízda s dlouhými odmlkami. Bosch musel neustále přemýšlet o včerejším večeru, o její návštěvě. Když překročili hranice okresu Ventura, jeho myšlenky se znovu vrátily k případu a začal jí klást otázky, které ho napadly včera večer při studiu spisu.
„Proč vlastně nevykradli hlavní trezor? Ve WestLandský bance jsou přece dva trezory. Bezpečnostní schránky a pak ještě hlavní bankovní trezor na peníze v hotovosti a na schránky pokladníků. Hlášení z místa činu říká, že oba trezory jsou naprosto stejný. Zdá se tedy, že se Meadows se …
