Celá e-kniha Případ vržených kostek ke stažení v ePUB, PDF a MOBI
KAPITOLA 5
Perry Mason s Dellou Streetovou, na předním sedadle vedle sebe, se rychle blížili k městu.
„Co se dělo v tom sanatoriu?“ zeptala se Della. „Každý z něj vylítl, jako by ho honil roj včel, a slečnu Phyllis Leedsovou odvezli v autě nejvyššího soudce.“
Mason jí načrtl hlavní události jejich návštěvy sanatoria.
„Co bude dál?“ ptala se Della Streetová.
„Teď pojedeme do kanceláře,“ řekl Mason. „Phyllis Leedsová nám zřejmě bude telefonovat, že strýček je doma. Až se bude projednávat příkaz k soudnímu zadržení, budou ho chtít u soudu. To je všechno.“
„A jakou roli v tom budeme hrát my,“ zeptala se Della.
„Pro nás to tím končí,“ odpověděl Mason, „pokud si Leeds nebude přát, abychom něco udělali s tím šekem na dvacet tisíc dolarů.“
„Myslíte, že něco chtít bude?“
„Ne,“ přiznal Mason. „Myslím, že ho bude mrzet i to málo, co jsme udělali. – Nemůžu se přenést přes představu, že John Milicant je ve skutečnosti L. C. Conway.“
„Zjistil něco Paul Drake?“
„Nějakou dobu jsem s ním už nemluvil,“ řekl na to Mason. „Zatelefonoval mi, že zjistil nějaké věci, které mi chce sdělit, ale řekl jsem mu, ať počká až po tom přelíčení. Šlápnu na to, abychom byli brzo v kanceláři a vyslechli si ho dřív, než půjdeme k soudu.“
„S tou rychlostí to nějak přeháníte, šéfe,“ řekla Della a pohlédla na tachometr.
Mason se zazubil. „To jste ještě nic neviděla. Teď se dívejte.“
„Já se dívám,“ poznamenala – „a vy jste si vůbec nevšiml té stopky.“
„Žádná tam nebyla,“ hájil se Mason. „Zvládám to, jak umím.“
„To zvládáte. Vy…“ Zmlkla, protože přímo za nimi se ozvala siréna a museli zajet k obrubníku.
Mason seděl za volantem v naprostém tichu a policisté přirazili k chodníku. Jeden z nich vystoupil z hlídkového vozu a vyndával lístek. Druhý se opřel nohou o stupačku a vyštěkl: „Kde hoří?“
„V Centrální,“ odpověděl Mason.
Policista se tvářil zaraženě. „A co hoří?“ vyptával se.
„Moje kancelář.“
„Heleďte, děláte si legrácky, nebo to myslíte vážně?“
„Nevím,“ odpověděl Mason. „Jediné, co vím, je, co jsem slyšel po telefonu. Moje důležité listiny jsou ohroženy. Přirozeně se tam chci dostat co nejdříve.“
„Ukažte mi legitimaci, kamaráde.“
Mason mu legitimaci podal.
„Perry Mason, co? Dobrá, nechte ten pokutový lístek být, Jime. Zavezeme tohohle chlápka do jeho kanceláře. Jestliže je to habaďůra, uvidíme, jak daleko s tím půjde. Jeďte za mnou.“
Hlídkové auto jelo jako první, siréna houkala. Mason jel za ním.
„Jak jsem říkal,“ pronesl směrem k Delle, když se řítili přes křižovatku, kde byla doprava díky houkačce policejního auta zmražená v nehybnost. „Já to zvládnu.“
„Za tohle dostanete pokutu za překročení rychlosti,“ varovala ho.
„V každém případě se dostanu včas do kanceláře,“ řekl.
„A ztratíte plno času vysvětlováním policajtům.“
„Ne,“ řekl na to Mason a hbitě se vyhnul nákladnímu autu, „těmhle ptáčkům to vysvětlit nejde. Zkrátka tohle jim vysvětlit nedokážu.“
„Co chcete dělat, šéfe?“
„Ať se propadnu, jestli to vím,“ přiznal a zubil se na Dellu. „Aleje to pěkná jízda, co říkáte, Dello?“
„Poslouchejte, šéfe, buďte si potrhlej, jak chcete, ale mě z toho vynechte.“
Vrhl na ni rychlý pohled. „Děláte si legraci?“ zeptal se.
„Ne, myslím to vážně.“
„Snad nemáte v kalhotách, Dello?“
„Říkejte si tomu, jak chcete,“ řekla vzdorně. „Já tady vystoupím.“
„Jak? Teď nemůžu zastavit.“
„Ne, ale jistě bude příležitost… Hele, teď se to zpomaluje, je tam zácpa. Šéfe, nechte mě vystoupit!“
Mason dupl na brzdy. Jeho profil byl tvrdý jako žula. „Dobrá, děvenko,“ řekl. „Běžte si po svém.“
„Taky že půjdu, nebudu čekat, až co mi napíšou policajti,“ řekla, otevřela dveře a vyskočila na silnici, zrovna když se zácpa začala uvolňovat. Mason hned šlápl na plyn a spěchal za sirénou policejního auta.
Když narazili na hlavní tepnu, museli trochu zpomalit. Policisté vypnuli houkačku a prodírali se přes křižovatku. Zaparkovali před vyhrazeným parkovištěm. Mason zastavil hned za nimi.
„Žádná známka po ohni,“ řekl jeden z policistů nevrle.
„Ten je nahoře v…
