KAPITOLA 2
Paul Drake, vedoucí Drakovy detektivní agentury seděl rozvalený ve velkém koženém křesle v Masonově kanceláři. Jeho páteř, která byla pružná jako zahradní hadice, byla ohnutá tak, že se bradou téměř dotýkal kolen. Nohy měl opřené o druhé opěradlo křesla. Jeho zvykem bylo sedět ve velkém křesle napříč a tvářit se nesmírně unaveně. Oči tupě upíral před sebe bez jakéhokoli výrazu a hlasem unaveně protahoval jednotlivé hlásky. Jeho vzhled vyjadřující všeobecnou malátnost a žalostný nezájem mu umožňoval činorodou aktivitu, protože ho nikdo nepodezíral, že je soukromým detektivem.
Drake řekl: „Dej mi cigaretu, Perry, a já ti řeknu smutnou novinu.“
„Slyšíte to?“ obrátil se Mason k Delle Streetové a detektivovi hodil pouzdro s cigaretami. „Ten flink si sem přijde, vrhne se na moje cigarety, aby mi ohlásil, že zvrzal případ.“
„Houby s voctem,“ hájil se Drake, vytáhl cigaretu a škrtl sirkou. „Náhodou jsem odvedl kus dobré práce. Ta blondýna, co přinesla ten šek, uvedla jako svoje jméno Marcia Whittakerová. Adresa se shodovala s adresou na jejím řidičáku, ale její adresa to ve skutečnosti nebyla. Jméno to však bylo pravé a netrvalo mi dlouho, abych zjistil, kde bydlela.“
„Bydlela?“ podivil se Mason.
„Jistě,“ řekl na to Drake. „Netušila, že bude muset v bance uvádět svoje jméno. Když ho pokladní po ní chtěl, byla však dost chytrá na to, aby řekla svoje jméno, které se shodovalo s jejím řidičákem. A byla dost chytrá i na to, aby šla domů, sbalila si svoje saky paky a hned to odpoledne se odstěhovala.“
„A zanechala nějaké stopy?“ zeptal se Mason.
„Samozřejmě, že ne. Proč si proboha myslíš, že by se stěhovala?“
„A tím, předpokládám,“ podotkl Mason sarkasticky, „končí tvoje pátrání.“
Drake na to nic neříkal, místo toho přiložil cigaretu k ústům a pořádně vtáhl kouř, potom jej vyfoukl a pokračoval ve svém vyprávění tak ledabylým způsobem, jako kdyby Masonovu poznámku přeslechl. „Trochu jsem se v tom místě, kde bydlela, porozhlíd.“
„Vyhledal jsem její bytnou a udeřil na ni, jaký pronájem to nabízí, a vystrašil ji k smrti. Řekla, že udělá, co bude v jejích silách, ale že to děvče žádnou adresu, kam se přestěhuje, nenechalo a tak podobně. Řekl jsem jí, že bych se chtěl něco dozvědět o mužích, kteří Marcii Whittakerovou navštěvovali. To ale k ničemu nevedlo. Potom jsem se jí zeptal, zda dá byt každému pobudovi, který se ukáže, aniž by po něm chtěla doporučení. Odpověděla, že to rozhodně ne. Obvykle si doporučení vyžádá, i když přiznala, že pokud děvče uvede doporučení, které zní dobře, a neprojeví přitom váhavost nebo rozpačitost, málokdy na adresu, které děvče uvede, pak napíše.
Tak jsme si vyhledali zapsanou Marcii Whittakerovou a zjistili jsme, že když se zde ubytovávala, uvedla jako doporučující jméno L. C. Conwaye, ředitele Conway Appliance Company, Herrod Avenue 692.“
Mason si zapálil cigaretu. „To není špatné, Paule.“
„Zkrátka jsem měl štěstí,“ odpověděl Drake unaveně. „Žádný zásluhy si nedělám, i když bys byl první, kdo by mě obviňoval, kdyby tam to jméno nebylo. Každopádně to byl šťastný okamžik. Vypravil jsem se do Herrod Avenue 692. Conway Appliance Company tam měla několik měsíců svoje kanceláře. Dostávali spoustu pošty a potom, když se náhle přestěhovala, nenechala žádnou adresu.
Dostal jsem popis L. C. Conwaye.“ Drake vytáhl z kapsy notes, otevřel jej a začal číst: „L. C. Conway, věk asi pětapadesát, výška asi 175 cm, váha osmdesát, vepředu připlešatělý, s tmavými, vlnitými vlasy, které se na temenu stýkají. Napadá na pravou nohu… Nikdo nevěděl, kde bydlí nebo co dělá.“
Mason se zachmuřil. „Nic jsi nemoh zjistit?“ zeptal se.
„Ne,“ odpověděl Drake, „ale něco významného jsem přece objevil.“
„Co?“
„Den po tom, co se odstěhoval, přestala do jeho kanceláře docházet jakákoli pošta.“
Mason se chvilku soustředil na svoji cigaretu, potom řekl: „Znamená to, že svoji další adresu nechali na poště?“
„Jo.“
„Je nějaká šance ji získat?“
„Žádná,“ odpověděl Drake. „Ale koupil jsem si poštovní poukázku na p…
