Sedm katů z Mnichova (Mario Puzo)

8.

Rogan jezdil s mercedesem dvě hodiny po Berlíně. Ujistil se, že gumovými hadičkami do kufru proudí dostatek vzduchu. Potřeboval Rosalie poskytnout čas na splnění jejího úkolu. Musela sejít do hotelového sálu a tam pít, flirtovat a tančit s nezadanými muži, aby si později všichni pamatovali, že tam byla. Zajišťovala si alibi.

Kolem půlnoci zatáhl Rogan za drát připojený k volantu. Tím přerušil přívod vzduchu a vpustil do kufru oxid uhelnatý. Za necelých třicet minut budou bratři Freislingové po smrti. Rogan teď ujížděl k berlínskému vlakovému nádraží.

Po patnácti minutách však zastavil. Chtěl je zabít, jako oni v mnichovském Justičním paláci zabili jeho, bez varování a stále s nadějí na svobodu. Původně je hodlal utratit jako zvířata, ale nedokázal to.

Vystoupil z vozu, došel ke kufru a zaklepal na něj. „Hansi… Eriku…“ zavolal. Nevěděl, proč je oslovil křestními jmény, jako kdyby se z nich stali přátelé. Znova na ně zavolal, tlumeně a naléhavě, aby je varoval, že se blíží věčná temnota smrti a že by měli zpytovat zbytky svědomí a odříkat modlitby, kterými se připraví na černé prázdno. Opět zabušil na kufr, tentokrát hlasitěji, ale odpovědi se nedočkal. Náhle mu došlo, co se stalo. Pod vlivem drogy zřejmě zemřeli krátce poté, co Rogan do kufru pustil oxid uhelnatý. Aby se ujistil, že smrt jenom nepředstírají, odemkl kufr a otevřel jej.

Ačkoli to byli zločinci a svět jejich odchodem nic neztratil, v posledních okamžicích života v sobě nalezli jiskřičku lidství. V konečné agónii se bratři obrátili k sobě a objali se. Z jejich obličejů skoro zmizela lstivost a prohnanost. Rogan si je dlouho prohlížel. Byla to chyba, napadlo ho, zabít je společně. Nechtěně jim tím prokázal soucit.

Zavřel kufr a pokračoval k nádraží. Odbočil na rozlehlé parkoviště, obsazené tisícovkami automobilů, a zastavil v části, která podle jeho odhadu nejpravděpodobněji zůstane zaplněná, nedaleko východního vchodu. Pak z mercedesu vystoupil a vydal se k hotelu. Klíče od auta nechal cestou vyklouznout z dlaně do stoky.

Až do hotelu šel pěšky, a proto do apartmá dorazil teprve ve tři ráno. Rosalie na něj čekala. Podala mu sklenici vody na zapití léků, ale Rogan vnímal, jak mu krev v hlavě buší hlasitěji a hlasitěji. V ústech cítil povědomou odporně nasládlou chuť a pak ho postihla závrať a on padal… padal… padal…