Candide neboli optimismus (Marie Voltaire)

Candide je prostoduchý nalezenec, vychovávaný v rodině barona Thunder-ten-Tronckha (Vestfálsko) domácím učitelem Panglosem, který mu vštípil názor, že svět kolem je nejlepší ze všech možných světů a nejlepší to je na zámku u hraběte. Ale když Candide nevinně políbí ruku baronovy dcery Kunigundy, je vyhnán z ráje kopanci pana barona a fackami paní baronky.

Candide měl hlad a nechal se najmout k vojsku Bulharů, kteří bojovali proti Abarům. Nepochopil, co se po něm chce, a tak měl být zastřelen, ale král Bulharů ho zachránil. Když nastala válka, Candide se ukryl a uprchl do Holandska, kde žebral, ale nikdo mu nic nedal. Smiloval se nad ním Jakub, naučil ho vyrábět pravé perské látky a dal mu najíst a zásobil ho penězi.

Candide ale dal peníze žebrákovi, ze kterého se vyklubal Panglos (umíral na pohlavní chorobu, kterou dostal od komorné Paquety). Vyprávěl mu, že baroni jsou po smrti, Kunigunda znásilněná a mrtvá, zámek vypálen Bulhary. Jakub Panglose vyléčil a udělal z něj účetního a Panglose i Candida vzal do Lisabonu.

Na moři byla bouře, Jakub utonul. V Lisabonu bylo zemětřesení, vylila se láva a zahynulo 30.000 lidí. Po zemětřesení upalovali kacíře, Panglose oběsili a Candida zachránila stařena. Odvedla ho ke Kunigundě, která znásilnění a probodení přežila. Zachránil ji bulharský kapitán, který ji znásilnil a když se jí nabažil, prodal ji židovi a ten si ji střídal s inkvizitorem. Candide je oba zabil a s Kunigundou a stařenou utekli z města do Cádizu. Ze stařeny se vyklubala princezna, dcera papeže Urbana X. a princezny z Palestriny. Měla před svatbou, ale snoubence ji otrávila žárlivá milenka, galéru přepadli piráti, prodali ji s matkou do otroctví do Maroka. Tam se o ně porvali na trhu, ženy roztrhali, zachránila se jen ona, našel ji Ital vykleštěnec a prodal ji bejovi do Alžíru, tam vypukl mor. Pak ji prodali ještě 6x, naposledy do Cařihradu – při hladomoru ji snědli půlku zadnice a potom ji prodali do Moskvy, odtud utekla. Sloužila v mnoha městech, až se dostala do Amsterodamu a potom zase na východ.

Celý průvod se dostal do Buenos Aires, kde se místní guvernér zamiloval do Kunigundy, a když přišel soudce ztrestat vraha inkvizitora, Candide uprchl a cestou našel paraguajce Karakamba a byl představen jezuitovi – byl to bratr Kunigundy, který při masakru nebyl doma. Bratr mu nedovolil vzít si Kunigundu, proto ho Candide probodl a utekl pryč převlečený za jezuitu.

Na louce spatřil Candide s Karakambou dívky, jak je opice kousají do zadku, proto opice zabil, ale měl problém, protože to byli milenci těch dívek. Dívky to řekli doma – kmeni lidojedů, ti je chytli a přichystali si je k obědu. Ale Karakamba uměl jejich řeč a řekl jim, že nejsou jezuité, naopak Candide jednoho zabil, proto je lidojedi pustili.

Candide s Karakambou dojeli do Eldoráda, kde se po zemi válelo zlato, smaragdy a rubíny, neměli tam soudce ani vězení, v hospodě se neplatilo a krále mohl každý políbit. Candide musel jít za Kunigundou, proto král nechal udělat stroj, který je vynesl nad vysoké hory, co chránily Eldorádo před světem a s sebou jim dal rudé ovce, ověšené zlatem a poklady.

Cestou ovce zemřely hladem nebo jinak zahynuly a zůstaly jim jen 2 a s nimi vešli do Surinamu a tam uviděli černého otroka bez ruky a nohy. Ruku mu vzali jako daň na cukr a nohu, že chtěl utéci. Zde Candide říká, co je optimismus:

"Optimismus je takový zažraný názor, že všechno je dobré, i když je to špatné."

Když se Candide dozvěděl, že Kunigunda je milenka guvernéra, poslal Karakamba s 2 milióny, aby ji vykoupil, že se sejdou v Benátkách.

Sám vzal 2 ovce, a že najme loď a počká na ni. Kapitán ale nalodil napřed ovce a ujel bez Candida. Candide byl zklamaný, proto hledal největšího ubožáka ve městě a našel Martina – učence. Loď kapitána byla potopena piráty, všichni zahynuli kromě jedné ovce, která se zachránila a vrátila se ke Candidovi.

Odtud odjeli do Bordeaux, potom do Paříže, kde Candide prohrál v kartách, vyspal se s markýzou a doplatil na abbého, který na něm vylákal peníze pro falešnou Kunigundu. Candida uvěznili, ale zaplatil veliteli biřiců a ten ho nechal dopravit do Portmounthu a odtud jeli do Benátek.

Tam nebylo po Kunigundě ani Karakambovi ani památky, za to potkali Paquetu (co nakazila učitele), dělala prostitutku a tahala se s mnichem Bonifácem. Tam navštívili boháče, co všechno měl a všechno ho také nudilo. V hospodě se setkali s šesti sesazenými vladaři – ruským carem Ivanem, sultánem Achmatem III., 2 polskými králi, anglickým Karlem Eduardem, korsickým Theodorem. Přijeli do Benátek tajně na karneval. Karakamba sloužil u jednoho z nich a řekl Candidovi, že o zlato ho připravili piráti, on i Kunigunda jsou otroci a Kunigunda je v Cařihradě. Candide se všemi jel okamžitě za ní, vykoupil 2 galejníky, ze kterých se vyklubali Panglos, kterého neoběsili a bratr Kunigundy, kterého nezabil. Vykoupil je stejně jako Karakamba a Kunigundu, která ale byla ošklivá a zlá. Candide ji stále miloval a chtěl po bratrovi požehnání, ten to odmítl kvůli jeho nízkému původu, proto ho zase Candide prodal na galeje. Dál za nimi přišla Paqueta s Bonifácem, všichni hospodařili a nudili se.

Potkali Turka, co hospodařil na malém políčku a říkal, že jen hospodářství je odvrátí od trojího zla – nudy, hříchů a nouze. A tak i oni hospodařili a žili šťastně až do smrti.

— 1 —

---

Děj knihy se odehrává ve Francii, v 18. století - tím se také řadí k vrcholným osvíceneckým románům.

Candide znamená ve francouzštine prostoduchý člověk, neviňátko. S tímto chlapcem se seznamujeme hned v první kapitole knihy, kde je popisován jako morálně čistý mladík obdařený neobyčejně jemnými mravy. Candide pobývá na zámku barona Thunder-ten-Tronckha ve Vestfálsku. Na zámku dále žijí paní baronka, korpulentní dáma a jejich dvě děti, syn a dcera, sedmnáctiletá slečna Kunigunda. Mezi služebnictvem se šušká, že Candide je syn sestry pana barona a jednoho šlechtice ze sousedství.

Candidův rozhled je od narození deformován Panglosem, filozofem, který chlapci vysvětluje, že náš svět je nejlepší ze všech možných světů, na světě nemůže být nic jinak uspořádáno, všechno má svůj důvod a příčinu. Candide nabere od Panglose optimismus, který ho brzy opustí během jeho cest a hlavně útrap, které ho na cestách potkávají.

Candide zahoří láskou ke slečně Kunigundě a jednoho dne jí za španělskou stěnou políbí. Candide je pomocí několika kopanců vyhnán ze zámku poté, co baron zjistí jeho náklonost k dceři Kunigundě.

Vyhnaný z "pozemského ráje", putoval ani nevěděl kam. Dostal se před brány města, kde ho naverbovali vojáci do války Bulharů proti Arabům. Během války viděl spoustu hrůz a optimismus, kterým ho Panglos vybavil na cesty, se začal pomalu vytrácet a dokonce potká Panglose, ze kterého se stal žebrák. Ten mu vypráví o tom, jak zámek přepadli bulharští vojáci, slečnu Kunigundu znásilnili, zabili a ze zámku nezůstal kámen na kameni. Panglos sám se nakazil od Paquetty, služebné ze zámku, syfilidou.

Candide se mu rozhodne pomoci a poprosí anabaptistu (novokřtěnce) Jakuba, aby Panglosovi pomohl. Po Panglosově uzdravení, oba na obchodní cestu do Lisabonu. Loď během bouřky ztroskotá, z lodi se zachrání jen Panglos, Candide a jeden námořník. Dostávají se do Lisabonu, ten postihne zemětřesení a následné zatopení. Tři čtvrtě města je zničeno. Mudrci usoudí, že za to mohou kacíři a je třeba je upálit. Candide s Panglosem jsou oba zatčeni. Panglos je oběšen, Candidovi se podaří uprchnout pomocí stařeny, která ho vezme k sobě, dá mu jíst a pít a dokonce mu nabídne nocleh*. Několik dní u ní přebývá a poté ho odvede ke slečně Kunigundě, která mu vypráví, že jako jediná přežila krveprolití na zámku svého otce, dostala se pod ochranu bulharského kapitána. Od něj si ji na pár dní v týdnu po dobu šesti měsíců půjčuje inkvizitor. Skrz něj se dostane na upálení kacířů a tam také viděla Candida s Panglosem. Právě když Kunigunda vypráví Candidovi svůj příběh, přichází podle práva inkvizitor, rozčílí se a Candide ho v hádce zabije.

Candide, Kunigunda a stařena jsou nuceni odcestovat do Cádizu. Během cesty Kunigunda Candida ujistí o svých citech k němu, ale svěří se mu, že je příliš vyděšená vším, co viděla. Candide si vzpomene na slova filozofa Panglose a optimisticky ji uklidňuje, že bude všechno lepší. Do rozhovoru se zapojí stařena a vypráví jim svůj příběh.

Dostávají se k donu Fernandovi, který se do Kunigundy zamiluje a Candide jí ze strachu požádá o ruku. Ta raději - ze zjištných důvodů a na radu stařeny - vyhoví donu Fernandovi. Candide je donucen k útěku. Vezme si s sebou tedy jednoho sluhu, Kakamba, a plují do Paraguaye. Nechají se dovést k důstojnému pánu veliteli, v němž Candide poznává bratra Kunigundy. Ten mu vypráví svůj příběh.**

Candide se svěří bratrovi Kunigundy, že se do ní zamiloval a že si ji chce vzít za ženu. Ten s tím však nesouhlasí, označí Candida za drzouna. V hádce ho Candide vzteky zabije. Ze strachu před trestem se pomocí Kakumby vydává za mrtvého a v tomto přesrojení opustí hranice. Dostávají se do neznámých končin, tam pozorují dívky, jak je honí opice, chce dívky zachránit a opice zastřelí. Je zděšen, když zjistí, že vlastně zabil dívkám jejich milence. V noci jsou Candide s Kakumbou přepadeni místními obyvateli, svázání lýkovými provazy, ale po přísaze, že Candide není jezuita, opět osvobozeni. Candide a Kakumba se dostávají do bájné země Eldoráda, kde poznávají pravý blahobyt. Po zemi se tam válí zlato, drahé kameny, všude je zdarma dostatek jídla, pití. Z měsíční návštěvy v Eldoradu si odveze zlato a diamanty, které mu zaručí klidný průběh druhé části cesty, na té ho doprovází pesimista Martin, se kterým se Candide seznamuje v Surinamu. Odpluli společně do Francie, naivní Candide je zde napálen podvodnicí, která se vydává za slečnu Kunigundu.

I s Martinem jsou deportování do Anglie, odsud plují do Benátek. Tam potkává Paquettu, služebnou ze zámku barona Thunder-ten-Tronckha. Ta mu vypráví, jak byla vyhnána ze zámku, stala se prostitutkou a nyní toto řemeslo provozuje v Benátkách, aby se uživila. Ze zvědavosti se nechá Candide přivést k velkomožnému panu Pococurantovi, který prý vítá každého cizince a neví, co je zármutek. Candide s panem Pococurantem posnídá a vedou spolu řeči o životě, literatuře a životních hodnotách. Za několik dní se Candide a Martin posadí v hostinci ke stolu, kde sedí také šest cizinců***. Tato část knihy tvoří samostatný příběh.

Candide cestuje do Cařihradu. Doslechl se, že je jeho Kunigunda tam. Kakambo, znovu nalezený sluha ho sice varuje, že zestárla a není tak krásná, ale Candide si stojí za svým a nedá se odradit. Na cestě se setkává s baronem a Panglosem, které považoval za mrtvé. Za peníze nabyté v Eldoradu vykoupí Candide Panglose a Kunigundu z otroctví, zakoupí pozemek a s přáteli ho obdělává až do smrti.

*Stařenin příběh:

Svěří se, že je dcerou papeže Urbana X. a princezny z Palestiny. Vyrůstala v přepychu a nikdy nepoznala chudobu nebo strádání. Byla zasnoubena princi z Massa-Carrary, který ji vroucně miloval. Všechno bylo připraveno ke svatbě, když se jí donesla zpráva, že byl její manžel otráven svou bývalou přítelkyní. Cestou na Gaetu byl celý průvod přepaden piráty a dívka i s matkou vzaty do otroctví. Život jí zachránil neznámý Ital, který ji odvezl do Alžíru a tam prodal. Po asi dvouletých útrapách stařena nakonec skončila jako služebná u dona Issachara.

**Příběh bratra Kunigundy:

Vše začalo tím, když do zámku barona Thunder-ten-Tronckha vtrhli Bulhaři, zabili barona, baronku a znásilnili jeho sestru, kterou i unesli. Bratr byl zachráněn jezuitou, odvezen do kláštera a zde tři týdny léčen.

***Jak Candide a Martin večeřeli se šesti cizinci a kdo to byl:

Z cizinců se vyklubají svržení králové. Achmet III., Ivan (ruský car), Karel Eduard (anglický král), polský král, ještě jeden polský král a jako poslední korsický král Theodor. Ten dostává od ostatních almužnu.

Dílo poslal/a: Mišule

— 2 —

---

Stučný děj:

Candide vyrostl na krásném zámku barona Thunder-ten-Tronckha. Byl zde vychován filosofem Panglosem, který mu již od dětství vštěpoval, že na světě je vše uspořádáno nejlépe, jak jen může být: „ Je dokázáno, že nic na světě nemůže být uspořádáno jinak než tak, jak to uspořádáno je. A jelikož všecko bylo stvořeno za nějakým účelem, musí mít všecko účel ten nejlepší. ……… Z toho vyvozuji, že lidé, kteří razili názor: všecko je dobré, neřekli nic jiného než hloupost, poněvadž měli prohlašovat, že všecko na světě je nejlepší.“ Candide spokojeně žil na zámku, oddaně poslouchal Panglose, vše mu slepě věřil a byl tajně zamilovaný do Kunigundy.

Jednoho dne ji Candide tajně políbil, ale baron Thunder-ten-Tronckh na to přišel a Candida ze zámku s několika kopanci vyhodil. Pak nastalo Candidovi mnoho těžkostí a čekaly ho další. Bez peněz a hladového Candida potkali bulharští vojáci, dali mu najíst, nějaké peníze a pak ho odvlekli do své armády. Candide zde prodělal nedobrovolně výcvik a pak byl málem popraven za dezerci, které se dopustil omylem. Když ho zachránila královská milost, vypukla válka. Po bitvě utekl Candide do Holandska.

V Holandsku se Candida a od Paquetty syfilidou nakaženého Panglose, kterého Candide potkal, ujal výrobce perských látek Jakub. Jakub je oba vzal s sebou na obchodní cestu do Lisabonu. Panglos vyprávěl Candidovi, že zámek byl přepaden a všichni z baronovi rodiny jsou mrtví. Po cestě se jim potopila loď a Jakub se utopil. Zachránění trosečníci Candide a Panglos se vydali do Lisabonu a zažili zde zemětřesení. Poté byli zatknuti inkvizicí, Candide byl zbyt a Panglose oběsili.

Zbitého Candida se ujala neznámá stařena a odvedla ho ke své paní, Kunigundě, o které Candide myslel, že je mrtvá. Pak Candide v sebeobraně zabil Kunigundiny hostitele, kteří se o ni ucházeli. Candide, stařena a Kunigunda se rozhodli uprchnout do Gádizu, kde by se nalodili, před zákonem. Byli však okradeni, aby měli na cestu lodí, museli prodat jednoho koně. Candide se mezitím stal kapitánem a všichni odjeli do Buenos Aires. Po cestě stařena vyprávěla o svém životě a neštěstích, která ji po cestě potkala.

Po přistání v Buenos Aires se vypravili na návštěvu k guvernérovi donu Fernandovi de Ibaraa y Figueora y Mascarenes y Lampourdos y Souza, který se okamžitě rozhodl, že se ožení s Kunigundou. Vtom vplula do přístavu loď hledající vraha inkvizitora – jednoho s Kunigundiných hostitelů, které Candide zabil, a inkvizitora, který odsoudil Candida a Panglose.

Candide proto musel okamžitě uprchnout se svým sluhou Kakambem do Paraguaye, kde se rozhodli přihlásit Candida do armády. Při hlášení do armády se Candide sešel s velitelem a zjistil, že je to bratr Kunigundy, o kterém si myslel, že je mrtvý. Oba měli radost ze shledání, ale pak se pohádali kvůli Candidovu rozhodnutí oženit se s Kunigundou a Candide velitele propíchl mečem.

To donutilo Candida s Kakambem opět uprchnout. Po cestě se potkají s domorodci (Ušatci), kteří je pokládali za jezuity a chtěli je za to sníst. Candidovi se však podaří dokázat, že jsou proti jezuitům, protože jednoho z nich zabili – Kunigundina bratra. Po propuštění z tábora Ušatců se Candide s Kakambem vydali na člunu po řece, která je náhodou zavezla do Eldoráda. Chvíli zde zůstali a pak obdarováni mnoha vzácnými dary odjeli spět. Po čase dorazili do Surinamu, kde se pokusili dohodnout s jedním španělským kapitánem, aby je odvezl na své lodi do Buenos Aires. Při schůzce v hospodě mu Candide vyprávěl, co se mu a Kakambovi přihodilo. Kapitán je poté odmítnul odvézt, protože by jim i jemu v Buenos Aires hrozilo nebezpečí od inkvizice.

Candide se proto domluvil s Kakambem, že pojede s poklady, které jim zůstali, do Benátek a Kakambo mezitím vykoupí Kunigundu od guvernéra a odveze ji za Candidem. Kapitán, který měl Candida odvést do Benátek, ale odjel bez Candida s jeho poklady. Candide si našel společníka, toho nejnešťastnějšího člověka, kterého našel, a vydal se s ním do Francie. Jeho společník byl starý učenec Martin a Candide si sním celou cestu vyprávěl o neštěstích, která je oba v životě potkala.

Když dorazili do Francie, rozhodl se Candide poznat Paříž. Poté, co byl lstí okraden a zatknut, odplul s Martinem do Anglie. Když připluli, uviděli popravu. To Candida znechutilo tak, že okamžitě odplul do Benátek. V Benátkách Candide potkal Paquetu, která se stala prostitutkou a jejího zákazníka, bratra Bonifáce. Oba vyprávěli Candidovi své nešťastné příběhy. Poté se Candide shledal s Kakambem, který na cestách upadl do otroctví. Kakambo sdělil Candidovi, že Kunigunda je v Cařihradu a rychle pospíchal spět ke svém přísnému pánovi.

Při cestě do Cařihradu Candide vykoupil z otroctví Panglose a bratra Kunigundy, kteří byli zajati jako galejníci na galéře, na které plul Candide a Martin. Pak když dorazili k břehům Marmarského moře, vykoupil Candide stařenu a Kunigundu od sedmihradského knížete. I když byla teď Kunigunda hrozně ošklivá, rozhodl se Candide dodržet slib a oženit se s ní. Tomu však bránil Kunigundin bratr, a tak ho dali spět na galeje a nechali odvést do Říma.

Candide mezitím přišel o většinu svých peněz a zbylo mu jen malé hospodářstvíčko. Zde společně žili, stařena s Kunigundou byly stále nesnesitelnější, a pokud se všichni společně nehádali, trápila je nesnesitelná nuda i Panglos přiznal, že tomu co hlásal již dávno nevěří a hlásá to dál už jen z principu. Stařena jednou prohlásila: „To bych ráda věděla, co je horší. Být stokrát znásilněn černými piráty, mít uťatou polovinu zadnice, běhat uličkou Bulharů, být bičován, věšen, pitván a veslovat na galejích, prožít zkrátka a dobře všechna ta utrpení, která jsme prožili, nebo trčet tady a nedělat nic?“ Martin z toho vyvodil, že se člověk narodil proto, aby buď žil v zmateném neklidu, nebo v ospalé nudě.

Candidovo hospodářství navštívili Paquetta a bratr Bonifác. Všem vyprávěli svá neštěstí. Panglos se rozhodl zajít s Candidem a s Martinem k slavnému tureckému filosofovi zeptat se ho, proč byl stvořen člověk, když je na světě tolik zla. Filosof je oba ale odbyl a pak je vyhodil.

Krajem se mezitím rozšířila zpráva o smrti několika lidí. Když se Panglos, Martin a Candide vraceli spět domů, potkali jednoho staříka a ptali se ho na to.

Stařík je pozval k sobě domů,nabídl jim občerstvení a dal se s nimi do řeči: „Já nic nevím,….Nestarám se nikdy o to, co se děje v Cařihradě a spokojuji se s tím, že tam posílám plody ze své zahrady.“

Candide: „ Vy máte jistě velikánské úrodné polnosti.“ Stařík: „ Mám jen dvacet jiter. Obdělávám je s dětmi a práce od nás odvrací tři velká zla. Nudu, neřesti a nouzi.

Po návštěvě u staříka Candide s Panglosem filosofovali o tom, co jim řekl, a Martin pravil: „Pracujme a nechme mudrování. To je jediný způsob, jak učinit život trochu snesitelný.“ Všichni tedy začali pracovat a konečně žili spokojeným životem.

 

Lenka Trochtová, září 1999

— 3 —

---

Kapitola XVI

Co se přihodilo oběma cestujícím s dvěma dívkami, s dvěma opicemi a s divochy zvanými ušáci

Candide a jeho sluha byli již za přehradami a nikdo v táboře ještě nevěděl o smrti německého jezuity. Bdělý Cacambo nezapomněl naplnit svůj tlumok chlebem, čokoládou, šunkou, ovocem a několika mázy vína. Vnikli se svými andaluskými koňmi do neznámé země a neobjevili v ní žádnou cestu. Konečně se před nimi ukázala krásná krajina, kterou protékaly potůčky. Naši dva cestující pustili své koně, aby se napásli. Cacambo navrhl svému pánu, aby se najedl, a sám se dal hned do jídla. "Jak chceš," pravil Candide, "abych jedl šunku, když jsem zabil syna pana barona a když se vidím odsouzen k tomu, že už po celý život neuvidím krásnou Kunigundu? K čemu prodlužovat svůj bídný život, mám-li jej vést daleko od ní ve výčitkách svědomí a v zoufalství? A co tomu řeknou Noviny z Trévoux?"

Říkal to, ale přece jen jedl. Slunce zapadalo. Oba zbloudilci uslyšeli několik krátkých výkřiků, které pocházely, jak se zdálo, z ženského hrdla. Nevěděli, zdali jsou to výkřiky bolesti, nebo radosti; ale zvedli se rychle znepokojeni a polekáni, jak tomu zpravidla bývá v neznámé zemi. Tyto výkřiky vyrážely dvě zcela nahé dívky, které lehce běžely po kraji prérie, zatímco dvě opice je pronásledovaly, kousajíce je do zadnice. Candide byl jat soucitem; naučil se u Bulharů střílet a byl by srazil lískový oříšek v křoví, aniž přitom zasáhl listí. Vezme svou dvouhlavňovou španělskou pušku, vystřelí a obě opice zabije. "Chvála Bohu, milý Cacambo, vysvobodili jsme z velkého nebezpečí ty dvě dívky; dopustil-li jsem se hříchu, když jsem zabil inkvizitora jezuitu, napravil jsem jej tím, že jsem zachránil život dvěma dívkám."

Candide opustil prérii a zajel do lesa. Povečeřel tam s Cacambem; a když oba prokleli portugalského inkvizitora, guvernéra z Buenos Aires a barona, usnuli na mechu. Při svém probuzení pocítili, že se nemohou pohnout; příčina toho byla ta, že je v noci spoutali lýkovými provazy Ušáci, obyvatelé toho kraje; kterým je udaly ony dvě dámy. Byli obklopeni asi padesáti zcela nahými Ušáky, ozbrojenými šípy, kyji a sekerami z křemene; jedni vařili vodu ve velkém kotli, jiní chystali rožně a všichni křičeli: "Je to jezuita, je to jezuita! Budeme pomstěni a dobře se najíme; jezme jezuitské maso, jezme jezuitské maso!"

"Řekl jsem vám to, drahý pane, že ty dvě dívky nám něco provedou," zvolal smutně Cacambo. Candide, spatřiv kotel a rožně, zvolal: "Budeme jistě upečeni nebo uvařeni. Ach, co by řekl mistr Panglos, kdyby uviděl, jak vypadá čistá příroda? Všechno je zařízeno dobře, budiž, ale přiznávám, že je velmi kruté ztratit slečnu Kunigundu a být Ušáky nabodnut na rožeň." Cacambo neztrácel nikdy hlavu. "Nezoufejte nad ničím," řekl zarmoucenému Candidovi, "rozumím trochu řeči těchto lidí, promluvím s nimi." – "Nezapomeňte jim objasnit," řekl Candide, "jaká je to hrozná nelidskost péci lidi, a jak málo je to křesťanské."

"Pánové," řekl Cacambo, "vy tedy myslíte, že budete dnes jíst jezuitu; je to velmi dobré; nic není spravedlivějšího než takto nakládat se svými nepřáteli. Přirozené právo nás skutečně učí zabíjet našeho bližního a tak jednají lidé na celé zemi. Jestliže my nepoužíváme práva sníst jej, je to proto, že máme jiné věci, na nichž si můžeme pochutnat; ale vy nemáte tytéž pochoutky jako my. Jistě je lépe sníst své nepřátele než zanechat havranům a vranám plod svého vítězství. Avšak, pánové, jistě byste nechtěli jíst své přátele. Domníváte se, že napíchnete na rožeň jezuitu, a zatím je to váš obránce, nepřítel vašich nepřátel, jehož chcete upéci. Co se mne týče, narodil jsem se ve vaší zemi; pán, jehož vidíte, je mým pánem, a nejenže není jezuitou, ale právě jednoho jezuitu zabil a má na sobě, co mu vzal; je to příčina vašeho omylu. Abyste si ověřili to, co říkám, vezměte jeho sutanu, zaneste ji k první přehradě království padres a zeptejte se, zdali můj pán nezabil jednoho jezuitského důstojníka. K tomu budete potřebovat jen krátký čas; budete nás vždy moci sníst, zjistíte-li, že jsem vám lhal. Ale řekl-li jsem vám pravdu, znáte příliš dobře zásady obecného práva, mravy a zákony, než abyste nám neudělili milost."

Ušáci shledali tuto řeč velmi rozumnou; vyslali dva hodnostáře, aby šli spěšně zvědět pravdu; oba vyslanci se zhostili svého úkolu jako bystří lidé a brzy se vrátili s dobrou zprávou. Ušáci zbavili oba zajatce pout, prokázali jim všemožné zdvořilosti, nabídli jim dívky, dali jim občerstvení a doprovodili je až na hranice své země, volajíce radostně: "Není to jezuita, není to jezuita!"

Candide se nepřestával divit příčině svého osvobození. "Jaký to národ!" říkal. "Jací lidé! Jaké mravy! Kdybych nebyl měl to štěstí, že jsem probodl mečem bratra slečny Kunigundy, byli by mě snědli bez milosti. Ale konečně čistá příroda je dobrá, poněvadž tito lidé, místo aby mě snědli, prokázali mi tisíc zdvořilostí, jakmile se dověděli, že nejsem jezuita."

— 4 —