Marie Voltaire

Marie Arouet Voltaire byl francouzský spisovatel, dramatik, filosof a historik, encyklopedista. Voltaire byl vlivnou osobností francouzského a evropského osvícenství, břitkým a ironickým stylistou.

Narodil se roku 1694, vystudoval u jezuitů s výborným prospěchem. Měl nicméně značně pohnutý život – vyrostl v rodině notáře Françoise Aroueta, sám však tvrdil, že jeho skutečným otcem byl blíže neznámý důstojník jménem Rochebrune. O matku přišel, když mu bylo sedm let, jeho vztah k otci i bratru Armandovi byl chladný a lhostejný. Skutečným vychovatelem se mu stal jeho kmotr. Kvůli své satirické poezii byl vězněn v pařížské Bastile a před dalším pronásledováním musel uprchnout z Francie.

Při pobytu v Anglii přijal Lockův senzualismus a po návratu zpopularizoval fyzikální obraz světa Newtona. Věřil, že osvícenství je určeno především aristokracii a že změny vyjdou od panovníka. Reprezentoval proud, který požadoval reformu absolutismu (nebyl stoupencem lidu jako Rousseau). Dějiny nechápal jako sled bitev a střídání králů, nýbrž jako proměny kultury, ducha a vzdělání, zavedl pojem a obor filosofie dějin. Z jeho historických spisů je nejzávažnější první dílo kulturní historie. Náboženství různých civilizací a epoch, včetně křesťanství, viděl jako historicky odvozené. Kritizoval náboženský dogmatismus, nepopíral však zcela existenci boha, byl stoupencem deismu. Prosazoval princip tolerance. Vzdělávání a neomezené užívání lidského rozumu bylo podle Voltaira podmínkou svobodné společnosti.

Kdyby byli muži více spokojeni sami se sebou, byli by méně nespokojeni se svými ženami.

Výchova odkrývá schopnosti, netvoří je.

Bohoslovci okamžitě začnou tvrdit, že Bůh je rozhořčen, jakmile se člověk neztotožní s jejich míněním.

Přátelé mají mít přednost před králi.

Země je blázinec, do kterých zbytek Universa posílá své blázny.

Ženy umějí zachovat jen jedno tajemství – svůj věk.

Úspěch je dítětem odvahy.

Člověk se zrodil pro činnost, jako oheň směřuje nahoru a kámen dolů. Být nečinný a neexistovat, to je pro člověka totéž.

Práce bývá často matkou radosti.

Nekonečná malost bývá provázena nekonečnou pýchou.

Žertuješ-li, mluv vážně! Mluvíš-li vážně, žertuj!

Nenajde se na světě země, kde by láska nedělala z milenců básníky.

Moc vždy zotročí člověka, který ji drží v ruce.

Jestliže nemůžeme s potěšením číst knihu zas a znovu, není třeba ji číst vůbec.

Láska je ze všech vášní nejsilnější, neboť útočí současně na hlavu, srdce i tělo.

Sláva je nakloněna tomu, kdo jí pohrdá, milovníka však odmítá.

Ten, kdo je stále moudrý, má smutný život.

Kdyby Bůh neexistoval, museli bychom si ho vymyslet.

Kolik hloupostí napovídají lidé jen proto, že chtějí říci něco chytrého.

Dějiny názorů člověka nejsou ničím jiným než dějinami jeho omylů.

Rozvod se objevuje v dějinách současně s manželstvím, nebo snad jen o několik týdnů později.

Lékaři předepisují léky, o nichž toho málo vědí – proti nemocím, o nichž vědí ještě míň – lidem, o jejichž stavu nevědí vůbec nic.

Neštěstí pociťujeme jako skutečnost, kdežto štěstí je naším snem.

Autor spíše plodný než soudný, který by požíval nezkalené pověsti, kdyby byl napsal jen desetinu svých prací.

Všechny umělecké žánry jsou dobré kromě nudného.

Ten, kdo je stále moudrý, má smutný život.

S knihami je to jako s lidmi: jen velmi malý počet něco znamená, zbytek se ztrácí v množství.

Hloupá a prostoduchá žena je požehnání boží.

Vysvětlovaný vtip přestává být vtipem. Každý komentátor je hlupák.

Měňte své radovánky, ale nikdy své přátele.

Tajemství úspěchu je mlčet o tom, co nevíte.

Je nad slunce jasnější, že bůh stvořil ženu, aby zkrotila muže.

Miluj pravdu, ale promíjej omyly.

Nechte mne umřít v pokoji.

Tajemství nudnosti: povědět vše, co víte.

Tato myšlenka sdílela osud mnoha jiných užitečných záměrů: byla totiž schválena a zapomenuta.

Žena je lidské stvoření, které se obléká, žvatlá a svléká.

Manželství je jediné dobrodružství dostupné i zbabělým.

Zdvořilost je jen vycházkovým oblekem mužů, který ihned odkládají, jakmile přijdou domů.

Práce od nás zahání tři velké nepřátele: nudu, neřest a nouzi.

Je tolik způsobů lásky, že nevime, jak ji definovat.

Co je směšné? Všechno, pokud se to děje někomu jinému.

Marie Voltaire