Šeptej do ticha (Lenka Lanczová)

Spousta dívek si myslí, že hezké holky to mají v životě lehčí než ty ostatní. Osmnáctiletá Monika, hlavní hrdinka nové knihy, je přesvědčena o opaku.

Přestože jí kamarádky závidí její úspěchy v modelingu, poslední dobou se jí nedaří. Rodiče se rozvádějí, Monika se s maminkou stěhuje z Brna do malé vesnice, kde nikoho nezná, do školy musí dojíždět, zvykat si na nové učitele i spolužáky ... A proti kamarádkám si připadá méněcenná: dosud nechodila s žádným klukem, protože na to neměla čas.

Po seznámení se s Jáchymem se vše mění! Monika nachází nejen nová přátelství, ale i velkou lásku. Užívá si studentského života a pouští se na tenký led, když vymýšlí past pro největšího frajera školy, který si přímo koleduje o trest za svoje chování k dívkám. Nejdříve to vypadá jako dobrý nápad a skvělá pomsta, jenže hra s city může být také pěkně nebezpečná a vymknout se z ruky.

V kapse bundy mi zavrní mobil. Nejspíš se po mně shání mamka... Ne, kupodivu mi píše KARIN: PEKNE SVATKY, MONCO, A NE ABYS BYLA KVULI BRACHOVI SMUTNA!!! JE TO IDIOT, KTERYMU NENI ROVNO. NA SILESTRA JDU PARIT DO ACKA, POJD SE MNOU!

Přestože její slova jsou povzbudivá, rozlítostní mě ještě víc. No, v mé měkké náladě není divu! Po Karin mi bude taky smutno, to je fakt, na tu jsem při svém výčtu zapomněla.

DIKY, JSI ZLATA. PRES SILVESTRA BUDU V TATRACH.

Odepíše mi vzápětí: TAK TO TI ZAVIDIM! SLOVENSTI CHALANI STOJI ZA HRIECH 🙂

Pobaveně se usměji a otřu slzy hřbetem ruky.

"Tak velikej strom nemohl Ježíšek unést," vzpírá se víře své maminky copatá holčička.

"On ho přičaroval," řeknu jí. "Protože dnešní noc je kouzelná. Plní se v ni přání a sny ... Na, vezmi si."

Holčička krabici s velkou mašlí uchopí do náruče a zvědavě se zeptá: "To je od Ježíška?! On už přiletěl? Co to je?"

"To je dárek," vysvětlím jí, nedbaje udiveného výrazu její maminky. "Můžeš si do něj střádat svoje vlastní sny."

"Děkuju!" křičí za mnou holčička. "Děkuju ti, Ježíšku!"

Ztratím se jí z dohledu, propletu se mezi lidmi, kteří zpívají spolu s dětským sborem Jak jsi krásné, Jezulátko a pospíchám k tetě, abych tu naši štědrovečerní slavnost neprošvihla. Za několika okny už září stromečky!

Mrzne, pod botama mi křupe sníh, ačkoli tady ve městě je ho maličko, spíš zmrzlé zbytky. V Tatrách ho bude rozhodně víc! Nepojedu tam balit chalany, ale je fakt, že se ze mě nestane druhá Magda, abych házela všechny kluky do jednoho pytle grázlů. Vím, že všichni grázlové nejsou!! A do Tater se začínám těšit. Když nic jiného, tak na lyžovačku.

Před tetiným domem zvednu hlavu k obloze. Štědrovečerní noc je přece kouzelná, plní se v ní dětská přání...

Třeba nejen dětská! Možná se vyplní i touhy, které člověk zašeptá do velebného ticha té nejhezčí noci v celém roce.

A tak to svoje obrovské přání do sametového ticha zašeptám.

A uvidíme...