Sběratelka polibků (Lenka Lanczová)

Podpořte LD sdílením:

Share

Ukázky

Nemám z toho dobrý pocit. Setkala jsem se párkrát s kluky, kteří mi lhali do očí - a pak jsme se rozešli! Protože tentokrát musím vědět, na čem jsem, nemohu být v nejistotě, hodím na sebe oblečení, rychle se namaluji, ve Zlatých stránkách najdu adresu Stavoprojektu a ženu na bus. Stejně bych do města musela, ve čtyři mě čeká poslední dvouhodinovka jízd, aspoň to spojím při jedné cestě. Tohle se prostě musí vysvětlit. Musí!!!

Najít podnik obehnaný vysokou zdí a hned za bránou malou vrátnici mi nedá žádnou práci, ještě celá uhnaná proklouznu pod závorou a zazubím se na Žabáka přes špinavé okénko, za kterým sedí s těžce otráveným výrazem. Jakmile mne spatří, usměje se a jde mi naproti.

"Co tu děláš?"

"Byla jsem ve městě, tak mě napadlo se zastavit. Ukaž...? No vidíš, jak ti uniforma vrátného sluší, haha..."

"Chceš zastřelit hned nebo až za chvíli?" vyhrožuje mi.

"Ani teď, ani potom. Chci něco jiného, Kájo. Chci tebe."

Tentokrát se nechá políbit, neodhání mě, dokonce mě zatáhne do služebního domečku, aby nás nemohl nikdo vidět. Obrovsky se mi uleví. Prostě včera neměl náladu, nic víc.

Přesto se musím zeptat: "Ta mimořádná zkouška..."

Střelí po mně pohledem, kecne zpátky na židli u okna a aniž by se na mě podíval, přizná se: "Včera jsem se vyspal se svou bejvalou. Stačí?"

Zůstanu stát jak po ráně palicí. "Fakt...?!" Zbytečná otázka, tentokrát mi nelže. Bohužel!!! "Ty s ní zase chodíš?"

"Ne, byla to jen taková... recidiva. Zvrtlo se to. Ona má svýho novýho... Asi chtěla zavzpomínat na starý časy."

Do očí mi vhrknou slzy. Jak to, že v románech, které tak ráda čtu, potká holka kluka, zamilují se do sebe a chodí spolu? Proč zrovna já natrefím vždycky na parchanta?!

"Sorry," omluví se mi. "Chápu, že mě máš dost, takový věci se neodpouštěj. Měj se hezky."

"Počkej!" zarazím ho. Nechci být zase sama! "Když říkáš, že to byl jen náhodnej úlet... Můžeme na to zapomenout a zkusit to spolu znovu."

Konečně se na mě otočí, zírá dost překvapeně. "Ty bys to dokázala klidně smazat?"

Klidně ne, ale... než o něho přijít..! "Ano. Pokud se to nebude opakovat, dám ti ještě jednu šanci."

Na desce se mu rozbliká světélko, zvedne telefon, ohlásí se a hovor kamsi přepojí, načež se mi zase věnuje: "Nechci tě trápit ani využívat, bylo by to asi lepší ukončit hned."

"Ne," zavrtím rozhodně hlavou. "Zkusíme to. Prosím."

Pokrčí rameny. "Když o to tak stojíš..."

Z hluboka se nadechnu. "Musím jít, za chvíli mám autoškolu... Přijdeš večer k Bubákovi?"

"V šest tam budu."

"Fajn," přikývnu a s rukou na klice dodám: "Prosím tě, pokus se jednou svůj slib dodržet."

Nerozloučím se s ním polibkem, je toho na mě moc a vlastně jsem ráda, že mám pádný důvod odejít, vyvětrat si hlavu v parku, jelikož do jízd mi ještě dost času zbývá. Kája mě podvedl... Je to hnusné, sprosté a ponižující...

Informace

Bibliografické údaje

  • Autor: Lenka Lanczová
  • Jazyk: Čeština
  • Rok vydání: 2005
  • Žánr(y): román
  • 13. 5. 2023