Oko dokořám, srdce dokořán (Lawrence Ferlinghetti)

Pravdivá zpověď

Počali mě v létě devatenáct set osmnáct
(nebo to bylo v třicátém osmém)
kdy ta či ona válka byla v plném proudu
což nezabránilo dvěma lidem
aby se ten rok v Ossiningu nemilovali
Rád myslím na říční břeh ve slunci
na piknik u Hudsonu
jako na obraze od některého z malířů Hudsonské školy
nebo snad výš na Medvědí hoře
když si vyjeli starou Hudsonskou paroplavební linkou
na výletním parníčku s lopatkovým kolem
(to lopatkové kolo jsem si možná přidal -
Hudson byl má Mississippi)
A na zpáteční cestě
už mě ona 
nesla v sobě
já lawrence ferlinghetti
vytepaný ze tmy v mé matce tak dávno
narozený vzadu v malé ložnici -
V sousedním pokoji slyšel bratr
můj první výkřik
Po mnoho letech mi napsal -
"Chudák máma - Bez manžela - Bez prachů - Fotr po smrti -
Jak to mohla všechno vydržet -"
Někdo mi zmáčkl srdce
aby se rozběhlo
dal jsem se do breku a vyskočil
Oko dokořán Srdce dokořán
kam já se to jen vydám
dal jsem se do breku a utekl
do srdce světa
Unášen
jiným já které jsem neznal
A které z mých já bude znát můj bratr?
,Jsem svůj syn, svá matka, svůj otec,
narodil jsem se ze sebe,
sál vlastní maso'
A někdo mi zmáčkl srdce
abych se rozběhl
A já vyrazil
odehrávat svůj výstup
byl jsem ta hračka na péro
někdo ji hodil nataženou
do světa který
už dobíhal
Svět pádil svou cestou
už dlouho
ale to nic na tom nezáleželo
Byl nový byl jako nový
já ho udělal znova
já ho viděl jak září
a on zářil ve slunci
a točil se ve slunci
a přadeno které navíjel
bylo čiré světlo
Můj život byl celý z něho
celý byl z přaden světla
Pavučiny Noci
na něm nebyly
z něho nebyly
Byl příliš jasný
než aby jej bylo vidět
příliš světelný
než aby vrhal stín
a za paravány jasu
byl jiný svět
musel jsem jenom zavřít oči
aby se jiný svět objevil
příliš blízko byl příliš drahý byl
než aby to mohlo být cokoli jiného než já
mé vnitřní já
kde všechno skutečné
se mělo stát
na tomhle místě které dosud existuje
uvnitř ve mně
a ani se tak moc nezměnilo
rozhodně ne tolik
jako zevnějšek
s tím svým pytlem z kůže
a s tím svým ,aluminiovým plnovousem'
a těma svýma modromodrýma očima
které vidí jako jediné oko
uprostřed hlavy
v níž se děje všechno
kromě toho co se děje
v srdci
v tom křišťálovém lotosovém démantovém srdci
kde čtu báseň
která nekončí

— 1 —

Východ slunce v Bolinas

Tohle malé srdce které se rozpomíná
na každou maličkost
vítá den
aspoň většinou tím
že zkusí zazpívat
nějaký slunný rým

Co si to troufá kam se dívá
ten pitomý a drzý spratek!
To nic já přesto budu zpívat
ve slunci aspoň pro začátek -

Co si to představuje co si myslí
plést si křik ptáků s jitřní písní
vždyť ti ptáci možná křičí
ze zoufalství o pomoc!

Jako by náš život
jako by život vůbec
nebyl tragédie
i když se mu zrovna neděje nic moc

Jako by náš život
neznal jednou horší jednou lepší časy
a neuměl to všechno spojit v litánii -

Ó ty opilá flétno
Ó Zlatá Ústa
zpívejte šílenou píseň
ať nás spasí

— 2 —