Kolíbka (Kurt Vonnegut Jr.)

21. Námořní pěchota se dává na pochod

Když starý dr. Asa Breed za přispění slečny Faustové podělil děvčata čokoládovými tyčinkami, vrátili jsme se do jeho kanceláře.

"Kde jsme to skončili? Ach ano!" řekl, opět za svým stolem. A potom mě stařík vybídl, abych si představil námořní pěchotu Spojených států v nějakých bohem zapomenutých bažinách.

"Jejich transportéry a tanky a houfnice se pachtí v páchnoucím marastu a slizu," stěžoval si, "boří se stále hlouběji."

Zdvihl prst a mrkl na mne. "Ale dejme tomu, mladý muži, že jeden námořní pěšák má u sebe nepatrnou kapsli obsahující semeno ledu typu 9, nový prostředek, jak seskupit a svázat, jak zmrazit atomy vody. A když tenhle námořní pěšák hodí semeno do nejbližší louže...?"

"Louže zamrzne?" hádal jsem.

"A všechno bahno kolem té louže?"

"Taky zamrzne?"

"A všechny louže v tom zamrzlém bahně?"

"Taky zamrznou?"

"A všechny močály a potoky v tom zamrzlém bahně?"

"Taky zamrznou?"

"To si pište, že zamrznou!" vykřikl. "A námořní pěchota Spojených států se zdvihne z bažin a dá se na pochod!"