Kolíbka (Kurt Vonnegut Jr.)

56. Samosvorná veverčí klec

Když bylí Lionel Boyd Johnson a desátník Earl McCabe vyvrženi nazí na pobřeží San Lorenza, četl jsem, byli tam přivítáni lidmi, kteří na tom byli ještě hůře než oni dva. Lid San Lorenza neměl nic než choroby, které nedokázal léčit, natožpak pojmenovat. Johnson a McCabe vlastnili oproti tomu jiskřivé poklady gramotnosti, ctižádostivosti, zvídavosti, zlosti, neuctivosti, zdraví, humoru a značné informovanosti o vnějším světě.

A opět jedno kalypso:

Ach, našel jsem tady
převelice bědný lid,
co nepoznal jakživ hudbu,
co neuměl pivo pít.
Ať by člověk v míru složil
kam chtěl svoje kosti,
byl buď na majetku církve
nebo té s.r.o. společnosti.

Tato výpověď o majetkové situaci na San Lorenzu roku 1922 je podle Philipa Castla naprosto přesná. Castlovy cukrovary, společnost s.r.o., byly, jak tomu už náhoda chtěla, založeny pradědečkem Philipa Castla. V roce 1922 vlastnily každou píď úrodné půdy na ostrově.

"Podniky Castlových cukrovarů na San Lorenzu," psal mladý Castle, "nikdy nevykázaly čistý zisk. Nicméně díky tomu, že společnost nevyplácela dělníkům za práci žádné mzdy, držela se rok od roku nad hladinou, vydělávajíc pouze tolik, aby to stačilo na platy katanů dělnictva."

Státním zřízením byla anarchie, s výjimkou omezených období, kdy Castlovy cukrovary potřebovaly nabýt dalšího majetku či provést nějakou práci. V takových obdobích byl státním zřízením feudalismus. Šlechta se skládala z plantážníků Castlových cukrovarů, což byli po zuby ozbrojení běloši ze zámoří. Rytířský stav tvořili mohutní domorodci, kteří za nepatrné dary a směšná privilegia byli na rozkaz svolní zabíjet, mrzačit nebo mučit. O duchovní potřeby lidu lapeného do této démonické veverčí klece pečovala hrstka panděratých kněží.

"Sanlorenzská katedrála, vyhozená do povětří roku 1923, byla všeobecně pokládána za jeden z divů Nového světa," psal Castle.