Celá e-kniha Sirény z Titanu ke stažení v ePUB, PDF a MOBI
Kapitola 12 - Gentleman z Tralfamadoru
"Přesně řečeno: sbohem."
WINSTON NILES RUMFOORD
Saturn má devět měsíců, z nichž největší je Titan.
Titan je pouze nepatrně menší než Mars.
Titan je jediný měsíc ve sluneční soustavě, který má atmosféru. Kyslíku k dýchání je tu spousta.
Atmosféra Titanu se podobá atmosféře u zadních dveří pozemské pekárny za jarního jitra.
Titan má ve svém jádru přirozenou chemickou pec, která udržuje teplotu vzduchu na stálých dvaceti stupních Celsia.
Na Titanu jsou tři moře, každé o velikosti pozemského Michiganského jezera. Vody všech těchto tří moří jsou osvěžující a smaragdově průzračné. Jména těchto tří moří zní Winstonovo moře, Nilesovo moře a Rumfoordovo moře.
Je tam shluk devadesáti tří jezírek a jezer, zárodek čtvrtého moře. Tento shluk vodních ploch je znám jako Kazakovy loužičky.
Winstonovo moře, Nilesovo moře, Rumfoordovo moře a Kazakovy loužičky spojují tři mohutné řeky. Tyto řeky, včetně jejich přítoků, jsou velice náladové - rozmanitě hučící, lhostejné, rozběsněné. Jejich nálady jsou určovány divoce kolísající přitažlivou silou osmi bratrských měsíců a ohromným vlivem Saturnu, který má pětadevadesátkrát větší hmotnost než Země. Tyto tři řeky jsou známy jako Winstonova řeka, Nilesova řeka a Rumfoordova řeka.
Jsou tam lesy, louky a hory.
Nejvyšší horou je Rumfoordova hora, která je vysoká dva tisíce osm set sedmdesát dva metry.
Titan nabízí neporovnatelný pohled na nejhrůznější krásu sluneční soustavy, na Saturnovy prstence. Tyto oslňující pásy mají v průměru šedesát čtyři tisíc kilometrů a nejsou o moc silnější než ostří žiletky.
Na Titanu se prstencům říká Rumfoordova duha.
Saturn opisuje kruh kolem Slunce.
Opíše ho jednou za dvacet devět a půl pozemského roku.
Titan opisuje kruh kolem Saturnu.
Titan následkem toho opisuje kolem Slunce spirálu.
Winston Niles Rumfoord a jeho pes Kazak byli vlnovým jevem - pulsovali po pokřivených spirálách, počínajících na Slunci a končících v Betelgeuze. Kdykoli jejich spirálám stanulo v cestě nějaké nebeské těleso, Rumfoord a jeho pes se na tomto tělese zhmotnili.
Z doposud záhadných příčin se spirály Rumfoorda, Kazaka a Titanu přesně shodovaly.
A tak Rumfoord a jeho pes byli na Titanu zhmotněni permanentně.
Rumfoord a Kazak tam žili na ostrově ve Winstonově moři, dva kilometry od pobřeží. Jejich domovem byla naprosto dokonalá kopie Tádž Mahalu v pozemské Indii.
Postavily ji marťanské pracovní síly.
Rumfoord tento svůj titanský domov pojmenoval s černým humorem Konec toulkám.
Před příchodem Rumfoorda, Malachiho Constanta, Beatrice a Chrona byla na Titanu pouze jediná další bytost. Tato další bytost se jmenovala Salo. Salo byl starý. Salo byl stár jedenáct miliónů pozemských let.
Salo pocházel z jiné galaxie, z Malého Magalhaesova oblaku. Byl vysoký jeden metr a třicet pět centimetrů.
Sálová pleť měla stavbu a barvu kůry pozemské mandarínky.
Salo měl tři rychlé nohy připomínající jelení běhy. Chodidla měla neobyčejně zajímavý design: každé bylo nafukovací koulí. Nafouknutím těchto koulí do velikosti míče na německého pasáka mohl Salo kráčet po vodě. jejich zmenšením na velikost golfového míčku mohl Salo utíkat vysokou rychlostí po každém tvrdém povrchu. Když koule dočista vypustil, stala se jeho chodidla přísavkami. Salo mohl chodit po zdech.
Salo neměl ruce. Salo měl tři oči a jeho oči vnímaly nejen takzvané viditelné spektrum, ale také infračervené a ultrafialové záření a Roentgenovy paprsky. Salo byl punktální, což znamená, že žil vždy pouze v tomto okamžiku - a rád Rumfoorda škádlil, že je lepší vidět nádherné barvy na protilehlých koncích spektra než vidět do minulosti či budoucnosti.
Tohle bylo trochu dvojznačné, neboť Salo, který žil jen v daném okamžiku, viděl daleko více z minulosti a daleko více z vesmíru než Rumfoord. Také si z toho, co viděl, mnohem víc pamatoval.
Sálová hlava byla kulatá a zavěšená v Cardanově závěsu.
Jeho hlasem byl elektronický nástroj, který vydával zvuky jako bicyklová houkačka.…
