Kapitola 64
Základna v Kovízu. 13.47 hodin.
Z vozu vyskočili plukovník Čangíz, mollá Hosejn a několik členů Zelených pásek, ti se rozeběhli po základně a začali pátrat, zatímco plukovník a Hosejn spěchali do administrativní budovy.
V kanceláři zůstali už jen dva úředníci. Trhli sebou, když se plukovník objevil ve dveřích. „Ano… prosím, Excelence?“
„Kde jsou všichni?“ zakřičel Čangíz. „No?“
„Bůh ví, že my nic nevíme, Excelence plukovníku. Jen to, že Excelence kapitán Ayre letěl s náhradními díly na věž Abú Sal a Excelence kapitán McIver s Excelencí ministrem Kijou do Teheránu a Excelence kapitán Lochart se šel podívat po blížících se dvěstědvanáct –“
„Po čem?“
„Po těch čtyřech dvěstědvanáctkách, kterým kapitán McIver nařídil přiletět sem z Bandar-e Delám i s piloty a ostatním personálem. My se… my se chystáme na jejich přílet,“ měkl úředník Esmáíl pod mollovým pronikavým pohledem. „Jak si Bůh přeje, ale kapitán letěl sám, aby se po nich poohlédl, protože neměli krátkovlnný vysílač a VKV v jeho letadle by možná chytili.“
Čangízovi se znatelně ulevilo. „Jestli ty dvěstědvanáctky tady opravdu přistanou, došlo ke zbytečné panice.“ Utřel si čelo. „Kdy by tu měly být?“
„Myslím, že brzy, Excelence,“ domníval se Esmáíl.
„Kolik cizinců je teď na základně?“
„Já… já nevím, Excelence, my… měli jsme hodně práce s tím ohlášeným příletem a –“
Do kanceláře vběhl jeden gardista: „Žádné cizince nemůžeme najít, Excelence,“ hlásil Hosejnovi. „Jeden z kuchařů říká, že poslední dva mechanici odletěli ráno ve velkých vrtulnících. A íránští zaměstnanci říkali, že nová posádka má přiletět v neděli nebo v pondělí.“
„V sobotu, Excelence. Zítra. Aspoň tak nám to řekli, Excelence,“ vmísil se Esmáíl. „Ale ty čtyři dvěstědvanáctky mají na palubě mechaniky, piloty a ostatní personál, říkal Excelence McIver. Vy potřebujete mechaniky?“
Člen Zelených pásek právě informoval: „Některé pokoje vypadají jako – jako kdyby nevěřící ve spěchu balili, ale v hangárech jsou ještě tři helikoptéry.“
Čangíz se otočil k Esmáílovi: „Jaké?“
„Jedna… ne, dvě dvěstěšestky a francouzský vrtulník Alouette.“
„Kde je přednosta Pavúd?“
„Bylo mu špatně, Excelence plukovníku, po polední modlitbě odešel domů, Alí to může potvrdit, že?“ obrátil se na druhého úředníka.
„Ano, bylo mu opravdu špatně, řekl, že zítra přijde…“ odmlčel se.
„Takže kapitán McIver dal příkaz dvěstědvanáctkátn v Bandar-e Delám, aby letěly sem?“
„Ano, Excelence, ano, přesně takhle to řekl Excelenci Pavúdovi, slyšel jsem to na vlastní uši. Mají přiletět i s piloty a ostatními zaměstnanci, viď, Alí?“
„Ano, při Bohu, tak to bylo, Excelence plukovníku.“
„Dobře, to stačí.“ Obrátil se k Hosejnovi: „Zavoláme vysílačkou Locharta.“ Úředníka se zeptal: „Seržant Vazírí je ve věži?“
„Ne, Excelence plukovníku, vrátil se na základnu těsně předtím, než se Excelence kapitán Lochart vydal poohlédnout po těch čtyřech dvěstědva –“
„Dost!“ Čangíz chvilku přemýšlel, pak houkl na gardistu: „Hej, vy tam! Hoďte sebou a přiveďte mého desátníka!“
Mladík zrudl a podíval se na Hosejna. Ten chladně prohlásil: „Plukovník chtěl říct: Najděte laskavě desátníka Borgalího a přiveďte ho rychle na věž.“
„Nemyslel jsem tím nic špatného, nechtěl jsem být hrubý a –“ mumlal netrpělivě a provinile Čangíz.
„Ovšemže ne.“ Kráčel chodbou ke schodišti do věže, Čangíz ho trochu zasmušile následoval.
Třicet minut předtím dorazila na základnu z teheránské letové kontroly dálnopisná zpráva s žádostí o okamžitou kontrolu veškerého cizího personálu IHC, stejně jako vrtulníků na kovízské základně. Ve zprávě kromě jiného stálo: „… Ředitel IHC Sijámakí hlásí, že ze základny v Banda-re Dělám zmizely čtyři dvěstědvanáctky. Domnívá se, že z Íránu všechny ilegálně odletěly do některého ze států v Zálivu.“
Jeden z příslušníků Zelených pásek okamžitě informoval Hosejna a výbor a běžel pro Čangíze. Výbor na základně právě zasedal, prováděl šetření spolehlivosti všech důstojníků a úředníků z hlediska islámu a pátral ve jménu šáha po zločine…
