7
Když se narodila má sestra Petra, bylo to pro mě opravdové překvapení, pro ostatní běžná událost.
Pár týdnů předtím vládlo v domě nepatrné, skoro nerozpoznatelné očekávání, které nikdo nekomentoval. Pocit, že mě udržují v nevědomosti, se potvrdil té noci, kdy se ozval dětský pláč. Byl pronikavý, nezaměnitelný, zvlášť nápadný v domě, kde předešlého dne žádné malé dítě nebylo. Ani ráno se k němu nikdo nevyjádřil. Žádný příslušník domácnosti by se ani neodvážil promluvit o události otevřeně, dokud nebude povolán inspektor a nevydá potvrzení, že dítě má lidskou podobu podle normy. Kdyby potomek náhodou neodpovídal pravému obrazu a nebyl způsobilý obdržet certifikát, všichni by dále předstírali nevědomost, jako by k tomuto politováníhodnému incidentu vůbec nedošlo.
Jakmile se rozednilo, poslal otec pro inspektora pacholka na koni. Členové domácnosti se v očekávání jeho příchodu snažili předstírat, že se nic neděje a začíná obyčejný den.
Časem napětí sílilo, protože místo aby pacholek s sebou inspektora rovnou přivezl, jak velelo otcovo postavení a vliv, vrátil se se zdvořilým vzkazem, že inspektor se rozhodně pokusí přijet někdy během dne.
Ani tak vážený občan jako otec si nemohl dovolit přít se s inspektorem a nadávat mu veřejně. Inspektor měl dost možností mu to oplatit.
Otec se zlobil tím víc, čím víc nesměl podle všeobecných zvyklostí dát svou zlost najevo. Také mu bylo jasné, že to bylo úmyslné. Celé odpoledne se potuloval po domě a po dvoře a vybuchoval kvůli maličkostem a nakonec kolem něj všichni chodili po špičkách a velice pilně pracovali, jen aby neupoutali jeho pozornost.
O narození dítěte se nesmělo mluvit veřejně, dokud nebude vydán certifikát, připouštějící, že dítě bylo oficiálně schváleno; čím déle se formální hlášení odkládalo, tím více času zbývalo pro zlomyslné záminky k odkladu.
Každý občan s jistým postavením dbal o to, aby získal certifikát co možno nejdříve. Dokud jsme slovo "dítě" nesměli vyslovit ani naznačit, museli jsme dál předstírat, že matka leží s lehkým nachlazením nebo něčím podobným. Sestra Mary mizela tu a tam v matčině pokoji a mezitím se pokoušela skrýt svůj neklid tím, že peskovala služky a děvečky. Zvědavost mě nutila potulovat se nablízku, abych nezmeškal oficiální vyhlášení události. Otec se dál rozčileně potuloval po domě.
Napětí se zvyšovalo i tím, že si všichni postupně vybavovali poslední dva podobné případy, kdy certifikát vydán nebyl. Otec si určitě uvědomoval - a inspektor bezpochyby také - že všichni mlčky spekulují, jestli použije svého zákonného práva a vyžene matku z domu, kdyby k podobnému neštěstí došlo. Jet znovu k inspektorovi a pohánět ho ke spěchu by ovšem bylo nezdvořilé a nedůstojné, a nezbylo nic jiného, než snášet napětí, jak jen to šlo.
Inspektor se přikodrcal na svém poníku teprve uprostřed odpoledne. Otec se rychle ovládl a vyšel ho přivítat; očividně ho vyčerpávala snaha být zdvořilý. Ani pak inspektor nepospíchal. Rozvážně slezl z poníka, pomalu kráčel do domu a řečnil o počasí. Otec ho celý rudý předal Mary a ta ho zavedla do matčina pokoje. Teď přišlo nejdelší očekávání.
Později nám Mary vyprávěla, jak dělal "hm, hm" a "ha, ha" a nesnesitelně dlouho prohlížel dítě do nejmenších podrobností. Nakonec se s bezvýraznou tváří přece jen vynořil. Usadil se ke stolu v málo používaném obývacím pokoji a dlouho kramařil v psacím náčiní, než našel správné brko. Konečně vytáhl z brašny formulář a pomalu, rozvážně psal oficiální potvrzení, že dítě je pravou podobou normy, lidská bytost rodu ženského, bez jakékoliv zjistitelné odchylky. Chvíli nad tím uvažoval, jako by nebyl zcela spokojen. Ruka mu strnula ve vzduchu, pak listinu opatřil datem a podpisem, posypal práškem a podal téměř šílenému otci, stále s poněkud pochybovačným výrazem. Žádné pochybnosti neměl, jinak by si byl přizval další autority, což otec moc dobře věděl.
Konečně se smělo mluvit o Petřině existenci. Obřadně mi oznámili, že mám novou sestru, a zanedlouho mě dovedli k její kolébce, kter…
