14.00
Každý motor Sergeant je opatřen roznětkou, která se skládá ze dvou paralelně napojených elektrických zápalek a želatinové roličky metalického oxidačního činidla v plastovém pouzdře. Roznětky jsou tak citlivé, že se musí rozpojit, jestliže se k mysu Canaveral přiblíží elektrická bouře na vzdálenost 20 kilometrů, aby nedošlo k samovolnému vznícení.
V jednom georgetownském obchodu s pánskými oděvy si Luke koupil měkký plstěný klobouk šedé barvy a modrý vlněný svrchník. Při odchodu z obchodu je měl na sobě a cítil, že se konečně může podívat světu do očí.
Nyní byl připraven pustit se do rozřešení svého problému. Nejprve se musí dozvědět něco o paměti. Chtěl vědět, co působí amnézii, jestli jsou různé druhy ztráty paměti a jak dlouho to může trvat. Hlavně však potřeboval informace o její léčbě.
Kam se pro takové informace chodí? Do knihovny. Jak se hledá knihovna? Podívej se do mapy. U stánku vedle obchodu s pánskými oděvy dostal uliční mapu Washingtonu. Na opačné straně města, na křižovatce New York Avenue a Massachusetts Avenue, bylo výrazně vidět budovu Ústřední veřejné knihovny. Luke tam zajel.
Byla to velkolepá budova v antickém slohu a tyčila se tam jako řecký chrám. Na trojúhelníkovém štítu nad sloupovým vchodem byla vytesána slova:
VĚDA POEZIE HISTORIE
Luke nahoře na schodech zaváhal, ale pak si uvědomil, že je teď zase normálním občanem, a vešel dovnitř.
Působení nového vzezření bylo okamžitě zřejmé. Za pultem se zvedla šedovlasá knihovnice a zeptala se: „Můžu vám s něčím pomoct, pane?“
Luke byl za tak zdvořilé jednání dojemně vděčný. „Chci se podívat na knihy o lidské paměti,“ řekl.
„To bude v sekci psychologie,“ usoudila knihovnice. „Kdybyste byl tak laskav a následoval mě, ukážu vám, kde to je.“ Odvedla ho po velkém schodišti do dalšího patra a ukázala do jednoho kouta.
Luke se rozhlédl po regálech. Byla tu spousta knih o psychoanalýze, rozvoji dětí a vnímání, ale nic z toho mu nepomohlo. Vytáhl tlustý svazek nazvaný Lidský mozek a prolistoval ho, ale ani tam nebylo příliš o paměti, a to, co tam bylo, vypadalo velice technicky. Našel tu nějaké rovnice a statistický materiál, kterému snadno rozuměl, ale zbytek většinou předpokládal znalosti lidské biologie a ty on neměl.
Jeho pozornost upoutal Úvod do psychologie paměti od Bilhah Josephsonové. Tohle znělo slibněji. Vytáhl knihu a nalistoval kapitolu o poruchách paměti. Četl:
Běžná porucha, kdy pacient „ztrácí paměť“, se označuje jako „celková amnézie“.
Luke se zaradoval. Není jediný, komu se to stalo.
Takový pacient nezná svou totožnost a nepozná vlastní rodiče či děti. Pamatuje si však spoustu jiných věcí. Může řídit auto, mluvit cizími jazyky, rozebrat motor, znát jméno kanadského ministerského předsedy. Tento stav by bylo možné lépe označit jako „autobiografickou amnézii“.
Přesně tohle se mu stalo. Stále ještě dokáže poznat, že ho někdo sleduje, a umí bez klíčku nastartovat ukradený automobil.
Dr. Josephsonová dále rozvíjela teorii, že mozek obsahuje několik různých paměťových bank, cosi jako oddělené pořadače, pro různé druhy informací.
Autobiografická paměť zaznamenává události, které jsme osobně zažili – Nesou označení času a místa: všeobecně víme nejen, co se stalo, ale také kdy a kde.
Dlouhodobá sémantická paměť obsahuje všeobecné znalosti jako jméno hlavního města Rumunska nebo způsob řešení kvadratických rovnic.
Krátkodobá paměť udržuje telefonní číslo několik vteřin mezi jeho vyhledáním v seznamu a vytočením.
Uváděla případy pacientů, kteří ztratili jeden z pořadačů, ale uchovali si ostatní, jako Luke. Pocítil hlubokou úlevu a také vděčnost autorce, neboť zjistil, že to, co se mu stalo, je hojně zkoumaný psychologický jev.
Pak dostal nápad. Je mu kolem pětatřiceti, musel tudíž aspoň deset let pracovat v nějakém povolání. Profesionální znalosti by měl mít stále ještě v hlavě, uložené v dlouhodobé sémantické paměti. Měl by to dokázat využít ke zjištění, v jakém pracovním oboru působil. A to by byl začátek odhalován…
