22.29
Vědecké přístroje umístěné na družici jsou konstruovány tak, aby vydržely při startu přetížení odpovídající více než stonásobku zemské přitažlivosti.
Když v železobetonovém krytu zvedli telefon, Luke ze sebe vychrlil: „Tady je Luke, dejte mi vedoucího startu!“
„On právě –“
„Vím, co dělá! Spojte mi ho, rychle!“
Nastala odmlka. V pozadí Luke slyšel odpočítávání: „Dvacet, devatenáct, osmnáct –“
Ve sluchátku se ozval nový hlas, napjatý a netrpělivý: „Tady je Willy – co je sakra?“
„Někdo má autodestrukční kód.“
„Do hajzlu! Kdo?“
„Jsem si dost jistý, že to je špion. Chtějí raketu zničit. Musíš start zastavit!“
Hlas v pozadí odpočítával: „Jedenáct, deset –“
„Jak to víš?“ zeptal se Willy.
„Našel jsem schéma zapojení kódovaných modulů a obálku adresovanou nějakému Theo Packmanovi.“
„To není důkaz. Nemůžu zrušit start na základě tak chatrnýho důvodu.“
Luke si povzdechl a cítil se náhle odevzdaný osudu. „Panebože, co můžu dělat. Řekl jsem ti, co vím. Rozhodnutí je na tobě.“
„Pět, čtyři –“
„Sakra!“ Willy zvýšil hlas. „Zastavte odpočítávání!“
Luke se na židli sesul. Dokázal to. Pohlédl do úzkostlivých tváří Billie a Marigold. „Zrušili start,“ oznámil.
Billie zvedla lem svetru a zastrčila kolt za opasek kalhot.
„No tohle,“ zamumlala Marigold a nějak nemohla najít slova. „To vám teda povím.“
Ve sluchátku Luke slyšel šum rozčilených otázek v bunkru. Ozval se nový hlas: „Luku? Tady je plukovník Hide. K čertu, co se děje?“
„Zjistil jsem, co mě přimělo odletět v pondělí tak spěšně do Washingtonu. Nevíte, kdo je Theo Packman?“
„Jo, myslím, že to je jeden novinář na volný noze, který píše o raketách pro pár evropských deníků.“
„Našel jsem obálku, která mu byla adresovaná a obsahovala technické výkresy autodestrukčního systému Exploreru, včetně nákresu propojení kódovaných modulů.“
„Proboha! Člověk, který má v ruce tuhle informaci, by mohl raketu za letu zničit!“
„Proto jsem přesvědčil Willyho, aby start přerušil.“
„Díky bohu, žes to udělal.“
„Poslyšte, musíte hned najít toho Packmana. Obálka byla adresovaná do motelu Vanguard, třeba ho najdete tam.“
„Rozumím.“
„Packman pracoval s někým v CIA, s agentem, který pracuje pro obě strany a jmenuje se Anthony Carroll. Právě ten mi ve Washingtonu zabránil, abych se s touhle informací dostal do Pentagonu.“
„Já jsem s ním mluvil!“ Hidův hlas zněl nevěřícně.
„Jsem si tím jistý.“
„Zavolám CIA a sdělím jim to.“
„Dobře.“ Luke zavěsil. Udělal vše, co mohl.
Billie se zeptala: „Co dál?“
„Nejspíš pojedu na mys Canaveral. Start se posune na stejnou dobu zítra. Rád bych u toho byl.“
„Já taky.“
Luke se usmál. „Zasloužíš si to. Zachránila jsi raketu.“ Vstal a objal ji.
„Tvůj život, ty moulo. K čertu s raketou, zachránila jsem ti život.“ Políbila ho.
Marigold zakašlala. „Zmeškal jste poslední letadlo z huntsvillského letiště,“ oznámila věcným tónem.
Luke a Billie se od sebe neochotně odtrhli.
„Příští spoj je letadlo MATS, které odlétá ze základny v 5.30,“ pokračovala Marigold. „Nebo byste mohl stihnout vlak společnosti Southern Railway System. Jede z Cincinnati do Jacksonvillu a kolem jedné hodiny staví v Chattanooga. Tímhle vaším hezkým novým autíčkem jste v Chattanooga za pár hodin.“
Billie poznamenala: „Ten nápad s vlakem se mi líbí.“
Luke přikývl. „Dobrá.“ Pohlédl na převrácený stůl. „Někdo bude muset armádní bezpečnosti vysvětlit tyhle díry po kulkách.“
Marigold ho ujistila: „Udělám to hned ráno. Nemusíte tady čekat, abyste odpovídal na jejich otázky.“
Vyšli ven. Na parkovišti stálo Lukovo auto a Billiino auto z půjčovny. Anthonyho vůz byl pryč.
Billie objala Marigold. „Děkuju vám,“ řekla. „Byla jste skvělá.“
Marigold byla v rozpacích, a nasadila opět věcný tón. „Chcete, abych to vypůjčené auto vrátila k Hertzovi?“
„Děkuju vám.“
„Už běžte a nechte všechno na mně.“
Billie a Luke nasedli do chrysleru a odjeli.
Když byli na silnici, Billie poznamenala: „O jedné otázce jsme ještě nemluvili.“
„Já vím,“ přisvědčil Luke. „Kdo ty plány poslal Theo Pack…
