14
Chodníky londýnské Jermyn Street přetékaly lidmi, kteří měli málo času, i těmi, kteří ho zas měli příliš. Úředník z banky NatWest cupital tak rychle, jak jen důstojnost dovolovala. Spěchal na pracovní oběd s viceprezidentem oddělení stálých příjmů Mezinárodního svěřenského fondu. Věděl, že poslední telefon neměl brát. Pokud přijde pozdě, může se s tou prací rozloučit… Obtloustlý obchodní zástupce firmy Whitehall-Robins mířil na schůzku se ženou, kterou potkal večer předtím ve vinárně Odette. Připravil se na zklamání. V kouřové cloně lokálů ty baby obvykle vypadají svůdně, a na denním světle pak zestárnou o deset let - ale chlap to nějak zjistit musí, ne? Ještě se zastaví u novinového stánku. Jinak by to vypadalo, že už se nemůže dočkat… Zanedbávaná žena jakéhosi amerického podnikatele zavaleného prací svírala tři nákupní tašky plné drahého, avšak staromódního oblečení, o němž dopředu věděla, že je doma ve Státech stejně nevezme na sebe. Ale všechno zaplatila jeho platinovou kartou American Express, čímž se mu aspoň trochu pomstila za to, že ji sem s sebou táhl. Ještě nějak zabít sedm hodin a pak s mužem půjdou už potřetí do divadla na Past na myši od Agathy Christie… Hlavní odhadce westminsterské pobočky daňového úřadu si klestil cestu davem a po očku sledoval hodinky. Čím člověk přijde později, tím větší má u těch pitomců z pojišťovny Lloyds autoritu. Aspoň se to říká.
Paul Janson klusal po Jermyn Street a splýval s lidmi na nákupech, úředníky a manažery, kteří proudili po chodníku. Měl na sobě tmavomodrý oblek, košili se širokým límečkem a kravatu s velkými puntíky. Tvářil se uštvaně, ale bez známky nervozity. Byl to pohled člověka, jenž tam patří. Stejný dojem budilo i držení jeho těla.
Jen matně vnímal ovály a obdélníky cedulí, jež vyčnívaly nad davy. Názvy zavedených firem - třeba Floris, Hilditch & Key, Irwin - se střídaly s novějšími přírůstky jako Ermenegildo Zegna. Doprava plynula hlemýždím tempem. Tvořily ji dvoupatrové červené autobusy, hranaté taxíky a firemní vozy, jež připomínaly reklamy na kolech.
INTERGRON: VAŠE GLOBÁLNÍ ŘEŠENÍ.
VODAFONE: VÍTEJTE V NEJVĚTŠÍ MOBILNÍ RODINĚ
NA SVĚTĚ.
Zahnul vlevo do ulice svatého Jakuba, minul restaurace Brook’s a White’s a pak se dal znovu doleva na Pall Mall. Nezastavil se však u cíle, ale prošel kolem a ostražitě přitom sledoval případné odchylky od normálu. Známé obrázky: Klub armády a námořnictva, přezdívaný s láskou Žvanírna, Reformní klub, Královský automobilový klub. Na náměstí Waterloo stály tytéž bronzové sochy jako dřív. Nechyběl Eduard VII. na koni, pod jehož podstavcem parkoval hrozen motocyklů jako výmluvný doklad proměny dopravních prostředků. Stála tam i skulptura Johna Lairda Lawrence, indického místokrále z viktoriánských dob. Dmul se pýchou jako člověk, který ví, že těch pár lidí, co ho znají, ho znají opravdu dobře. A vznešeně sedící sir John Fox Burgoyne, polní maršál a hrdina anglo-francouzské i krymské války. „Ta válka je až neuvěřitelně populární,“ řekla královna Viktorie o krymském konfliktu, který se stal ztělesněním zbytečného utrpení. Být hrdinou Krymu - co to vlastně znamenalo? Válku zavinila diplomatická neschopnost, kterou pak vystřídala neschopnost vojenská.
Stočil pohled k cíli své cesty na rohu náměstí Waterloo Place: klubu Atheneum. Stavba byla dokonalým příkladem neoklasicismu počátku devatenáctého století. Velkými krémovými kvádry, vysokými sloupy a vlysy připomínala řecký chrám Parthenon. Z jednoho z rohových kamenů vyčnívala nenápadná kamera. Nad čelními sloupy stála bohyně Athéna, vyvedená ve zlatě. Bohyně moudrosti - vlastnosti, jíž se nedostávalo. Janson se otočil a podruhé prošel kolem. Cestou minul červený nákladní vůz Královské pošty, konzulát státu Papua-Nová Guinea a jakousi kancelářskou budovu. V dáli se tyčil oranžový jeřáb.
V duchu se stále vracel k událostem na Trinity College: nepochybně tam brnkl o nástražný drát. Jeho starý učitel byl nejspíš pod dohledem. Rozsah nepřátelské sítě i rychlost reakce Jan…
