Podpořte LD sdílením:
Ukázky
Přivítali nás děti, několik psů a starý, důstojný Arab, který byl otcem jednoho z mých průvodců.
„Dovol, abych tě zavedl k šejkovi,“ pravil mi jeho syn.
Na cestě se k nám připojilo několik mužů, zůstávali však skromně za námi a neobtěžovali mě žádnými otázkami. Jejich pohledy se obdivně upíraly na mého koně. Nešli jsme daleko. Zastavili jsme před prostornou chýší, která byla postavena z vrbových kmenů, pokryta bambusem a uvnitř vyložena rohožemi. Když jsme vstoupili, zvedl se z koberce, na němž seděl, silný, statný muž. Brousil si právě nůž o kámen.
„As-salám alajkum!“ pozdravil jsem.
„ Walajkum as-salám!“ odpověděl a ostře si mě prohlédl.
„Dovol, šejku, abych k tobě uvedl tohoto muže,“ prosil můj průvodce. „Je to vznešený bojovník a neodvažuji se mu nabídnout svůj stan.“
„Když mi ho přivádíš ty, je mi vítán,“ zněla odpověď. „Posaď se, cizinče! Jsi unaven a hladov, odpočiň si a pojez! Nejdřív si však prohlédnu tvého koně!“
Ano, tak se chová pravý Arab: nejdříve kůň, potom všechno ostatní. Když se šejk vrátil, hned jsem na něm viděl, že v něm vraník vzbudil úctu ke mně.
(str. 217)
