KAPITOLA ČTYŘI
Adriana milovala tržiště. Když měla osm let, dokázala již bezpečně poznávat rozdíly mezi diamanty a obyčejným třpytivým sklem, barmskými rubíny a kameny menší kvality a nedokonalé barvy. Od babičky Jiddah se bystrým okem jako mistr klenotník naučila posuzovat řez, čistotu a barvu. Ochotně se celé hodiny s Jiddah procházela uličkami a obdivovala nejskvostnější kameny, které prodavači nabízeli.
Babička jí říkávala, že klenoty jsou výrazem zajištěnosti a vědomí vlastní ceny, kterou může žena ukázat. K čemu zlaté pruty a papírové peníze uložené v bance? Diamanty, smaragdy, safíry se dají vetkat do šatů, připnout na uši nebo pověsit na krk, a tak ukázat světu, jakou má žena hodnotu.
Adrianu vždycky nesmírně bavilo sledovat babičku, jak smlouvá s prodavači, zatímco sluneční žár rozechvíval vzduch kolem. Ženy v černém, jako hejna ptáků, často v hloučcích vycházely z paláce a prohlížely si zlaté a stříbrné řetězy, zkoušely naleštěné prsteny nebo jen tak studovaly oslnivé, drahé kameny skrz zaprášené výklady, obklopené pachem zvířat a vůní koření, zatímco kolem se potloukali členové náboženské policie s bradkami přibarvenými henou, připraveni kdykoliv potrestat sebemenší porušení zákona. Bývalá královna jaquirská byla stále uctívanou osobou, protože porodila dvanáct dětí. Když byla Adriana s Jiddah, nikdy se náboženské policie nebála. Kdykoliv se zastavily, obklopily je strohé hlasy smlouvání trhovců a kupujících, hýkání oslů a zvuky sandálů pleskajících o tvrdou zem.
V okamžiku, kdy se svolávalo k modlitbám, obchůdky i stánky se zavíraly. Pak ženy čekaly, až muži skloní tváře k zemi. Adriana naslouchala ťukání modlitebních korálků s hlavou skloněnou jako ostatní ženy. Ještě nemusela nosit závoj, ale již nebyla dítě. Právě nyní, poslední dny léta ve středomoří, netrpělivě očekávala změny.
Stejně tak celý Jaquir. Přestože země bojovala s chudobou, královský dvůr oplýval nesmírným bohatstvím. Adriana jako prvorozený potomek králův měla právo na symboly a tituly adekvátní jejímu postavení. Ale Abdu ji doposud nepřijal do svého srdce.
Druhá žena mu porodila syna a pak ještě dvě dcery. V harému se šuškalo, že po narození druhé dcery nesmírně zuřil a nechybělo mnoho, aby se s Leihou rozvedl. Naštěstí korunní princ byl silný a pohledný chlapec. Proslýchalo se, že Leiha je opět těhotná. Aby Abdu pojistil svůj rod, oženil se s třetí ženou a rychle zasil své sémě.
Phoebe si každé ráno brala růžovou pilulku, unikala do snů, ať už spala, či bděla.
Adriana seděla v harému, hlavu pohodlně opřenou o matčino koleno, oči líně přimhouřeny před ostrou vůní kadidla, a pozorovala, jak její bratranci a sestřenice tančí. Dlouhé, horké odpoledne se pomalu chýlilo k večeru. Doufala, že by si mohla dnes koupit nějaké nové hedvábí nebo zlatý náramek, jaký jí onehdy předvedla Duja. Jenže maminka byla už od rána apatická.
Možná půjdou nakupovat zítra. Ventilátory čeřily vzduch ztěžklý kadidlem a bubny vyťukávaly pomalý, monotónní rytmus. Latifa nějak propašovala do harému hollywoodský katalog, všechny ženy se nad ním skláněly a hinňaly se. Štěbetaly jako obvykle a jako obvykle byl tématem sex. Adriana si tak zvykla na vzrušenou otevřenost hovorů, že ji už dávno přestaly zajímat. Raději sledovala dlouhé, plynulé pohyby tanečníků, záplavu černých vlasů.
Mrkla pohledem po Meri, třetí manželce svého otce. Seděla kousek vedle a zúčastněně hovořila o plození dětí, očividně spokojená svým těhotenstvím. Leiha právě kojila nejmladší dcerku a pohled své vyzáblé tváře podezřívavě upírala na Meri. Pětiletý Fahid přiběhl k matce a bezostyšně si vyžadoval pozornost. Ta bez váhání odložila holčičku a s triumfálním úsměvem si přiložila k prsu synka.
„Není divu, že nás pak v dospělosti týrají,“ bručela pro sebe Phoebe.
„Mami?“
„Nic, nic,“ odbyla Phoebe tiše Adrianu a pohladila ji po vlasech. Zvuk bubnu jí tupě rezonoval v hlavě jako monotónní, neodbytná ozvěna, jako dny strávené v harému. „V Americe rodiče věnují stejnou lásku všem dětem, ať je …
