Skleník (Karel Václav Rais)

V románu Skleník ukázal K.V. Rais rozpad sociálních mravů na vesnici a vliv peněz na lidský charakter a vztahy. Mimochodem, skleníkem zde není myšlen zahradní skleník na pěstování, nýbrž prosklená skříň, vzadu se zrcadlem, do které se umisťovalo ozdobné sklo a porcelán.

Děj románu je situován do vesničky Běleče na Českomoravské vrchovině. Tamní pojezdný Domomrázek se ožení a do domu si přivede mladou paní Gustýnku. Jeho žena se však setkává s odporem tamní smetánky, která je tvořena paní Dařbujánovou, paní starostovou, paní doktorovou a paní poštmistrovou. Ty jí odmítají přijmout mezi sebe, přestože má byt pěkně vybavený. Nemá v něm totiž skleník. Gustýnka to zprvu ignoruje a nic si z toho nedělá, ale když jdou ze zdvořilosti jako novomanželé na návštěvy, jednají s nimi jako s někým podřadným, a neustále jim dávají nepřímo najevo, že kdo nemá skleník, nepatří mezi ně. Pojezdnému, když je u nich na návštěvě, jeho matka podstrčit peníze, aby si skleník také koupili, a měli už od ostatních pokoj. Pojezdný to odmítne, a vynadá jí, co si o nich myslí, že až budou chtít, tak si skleník opatří sami. Gustýna se den ode dne více trápí, až nakonec napíše otci, že ví kolik jí už toho dali, ale jestli by jí nemohli poslat ještě skleník, a vysvětlila mu, jak se věci mají, a jaké má kvůli tomu problémy. Když přijde odpověď od otce, Gustýnka má radost, a hned se svěří své služce, že nebude mít skleník, že ten už je ve městech dávno z módy, a že teď nastupuje na jeho místo kredenc. Služka to hned donesla k Dařbujánovům, a Dařbujánová to hned roznesla mezi ostatní smetánku. Když kredenc přivezou, příjde hned na návštěvu paní doktorová z manželem, a omlouvá se, že dříve přijít nemohla, že má manžel hodně práce, a odpoledne nechtěli otravovat. Když odcházejí, minou se na chodbě se starostovými, kteří jdou také návštěvu oplatit až nyní. Cesto domů doktorová hned na manžela doráží, že takový kus nábytku, jako je ta kredenc, musí mít taky, a dříve než starostová. To samé hučí při odchodu do svého muže i paní starostová. Za dva dny se stačí u pojezdných vystřídat celá vesnice, a všichni obdivují kredenc. Pana pojezdného s jeho ženou hned začne panstvo počítat mezi sebe.

— 1 —

Stručný obsah

Ve vesnici Bělči pokojně žije pan pojezdný, Karel Domorázek. Má stavení, nějaké pole. A také ženu. Oženil se poměrně nedávno. Bral si mladou slečnu učitelku Gustu, se kterou se znal už dlouhá léta. Zprvu se vídali, potom ale Karel musel odjet za prací k Železným horám a Gusta zůstala v krkonošském předhoří. Psávali si dopisy, ale jak to tak bývá, ani ty dlouho nevydrželi. Chudáček Gusta si myslila, že na ni Karel nadobro zapomněl, a tak se utápěla v žalu a slzách. Dokonce se dozvěděla, že si Karel ve městě našel nějakou jinou slečnu. Tak to byla poslední kapka do jejího pohárku trpělivosti - rozhodla se tedy, že na Karla navždy už zapomene a nebude se tedy trápit. Slečně Gustě utíkal život pod rukama, roky plynuly, a nastal rok, kdy dokončila zkoušky a byla učitelkou. A vtom přijel Karel! Vrátil se domů proto, že od nového roku se měl stát pojezdným ve své rodné vesnici Bělči a měl se stát pánem na velkém dvoře. Měl skromnou domácnost a po půl roce se optal Gusty, jestli by nechtěla být paní pojezdnou. Tolik výčitek, slz a nářků musel Karel vyslechnout! Vyčítala mu, že na ni málem zapomněl, že měl jinou slečnu a teď se vrací k ní... Ale Karel měl na vše odpověď. Gusta mu nakonec uvěřila a odpustila. Ráda se tedy rozhodla pro manželství. Tak se začaly stěhovat a zařizovat mladé bydlení. S nábytkem jim pomáhali čeledínové. Zpoza vrátek je pozoroval hlouček dětí. Mezi nimi bylo také vnouče koktavé drbny Tercijánky.

— 2 —

Kompletní kniha ke stažení (ePub, PDF):