Harry Martinson

Harry Martinson byl švédský spisovatel a básník, který je řazen mezi švédské proletářské spisovatele, ačkoli tento termín nelze jednoduše spojovat s českým pojetím proletariátu 20. let. Švédští proletářští spisovatelé, mezi něž Martinson patřil, pocházeli z chudších vrstev a tvořili různorodou poezii, která neměla jednotnou ideologii ani program. Tito spisovatelé, včetně Martina, byli spisovateli-samouky, kteří začali psát díky svým životním zkušenostem a touze poukázat na sociální nespravedlnosti tehdejší společnosti.

Martinsonovo nejvýznamnější dílo vzniklo v roce 1929, kdy se podílel na kolektivní sbírce „Pět mladých“ (Fem unga), která reflektovala životní podmínky švédské chudiny. Téhož roku vydal svou první sbírku básní „Neskutečná loď“ (Spökskepp), následovanou sbírkou „Nomád“ (Nomad) o dva roky později. V jeho básních se proplétala silná kritika společnosti s poetickými obrazy přírody, které se vyznačovaly originálními metaforami a jedinečným jazykem.

Kromě poezie Martinson napsal i prozaické knihy, například „Cesty bez cíle“ (Resor utan mal) a „Mys Sbohem“ (Kap Farväl). Jeho vrcholným dílem je však epos „Aniara“ (1956), rozsáhlé dílo, které se stalo jeho mezinárodním průlomem a inspirovalo vznik opery. „Aniara“ zkoumá osudy lidské civilizace ve vesmíru a byla oceněna nejen literární kritikou, ale i širší veřejností. Martinson se stal jedním z nejvýznamnějších švédských spisovatelů 20. století a v roce 1974 obdržel Nobelovu cenu za literaturu.

Svět se nikdy nestane tak dobrým, aby nebylo potřeba ho klamat.

Harry Martinson