Na hrobech indiánských (Josef Václav Sládek)

Třiadvacetiletý J.V. Sládek se roku 1868 vypravil do Ameriky. Během dvouletého pobytu se živil jako učitel, redaktor, kostelník, varhaník i dělník při stavbě železnice. Snažil se co nejvíce zachytit atmosféru zdejších lidí. Pocítil hluboký soucit s Indiány. Všechny své dojmy vylíčil ve dvoudílné sbírce Americké obrázky. Soubor básní a povídek Na hrobech indiánských, který je výňatkem z Amerických obrázků, popisuje tragický osud Indiánů.

— 1 —

Úryvky z knihy:

„Kůň na pustinách texaských! Kam by se člověk steskem poděl, kdyby neměl toho koně, to hrdé, přítulné zvíře, které nese tě celý den, a potřeba-li i noc, a nezastaví se a kluše stále, jedním okem pohlížejíc k tobě a jedno ucho vpřed, druhé k tobě majíc obráceno. A odsedláš-li ho večerem a potleskáš-li mu hřbet, nakloní ti šíji přes rameno a ráno zahvízdáš naň a přiletí jako bratr, a spíš-li mu příliš dlouho, přiběhne sám, očmuchává ti tvář, jako v bázni, zda ještě dýcháš, a potahuje za sedlo, jež máš pod hlavou, jako by dít chtělo, že už je čas vstát - jet dále, ten tvor, do něhož zdá se, že přešla část duše tvé, tak rozumí ti, tak povolným je každému kynu oka, každé myšlence, že není třeba ani uzdou zatrhnout, že s ním rozmlouváš jako s přítelem a v pustině ti líp než mezi lidmi...“

— 2 —