O myších a lidech

John Steinbeck

59 

Elektronická kniha: John Steinbeck – O myších a lidech (jazyk: Čeština)

Katalogové číslo: steinbeck11 Kategorie: Štítek:

Popis

John Steinbeck: O myších a lidech

Anotace

Dva nemajetní zemědělští dělníci přicházejí ve 30. letech 20. století pracovat na farmu do Salinaského údolí. Každý z nich má jinou povahu, oba však spřádají sny a iluze, že jednou se jim podaří mít své vlastní hospodářství a budou tam chovat králíky. Doba je hodně zlá – a nejhorší se teprve rýsuje. Ochranářský a prozíravý George správně tuší, že slaboduchý silák Lennie by nechtě mohl způsobit katastrofu… Světoznámá novela přináší působivý příběh, v němž osudové zlo nenávratně zničí idylickou touhu po klidném životě. O myších a lidech patří k nejhodnotnějším prózám Johna Steinbecka. Toto dílo bylo úspěšně zfilmováno a odneslo si řadu nejvyšších ocenění.

John Steinbeck – životopis, dílo, citáty

Další informace

Autor

Jazyk

Vydáno

Žánr

, , ,

Název originálu

Of Mice And Men

Originál vydán

Jazyk originálu

Překlad

Formát

ePub, MOBI, PDF

Recenze

Zatím zde nejsou žádné recenze.

Buďte první, kdo ohodnotí „O myších a lidech“

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

3

Okny baráku prorážel sice večerní jas, ale v baráku bylo šero. Otevřenými dveřmi tam doléhaly dopady podkovy na zem a tu a tam její zazvonění o železnou hůlku a občas se rozhlaholily hlasy, pochvalně nebo výsměšně.

Do soumračného baráku spolu vešli Slim a George. Slim sáhl na karbanický stůl a rozsvítil žárovku s plechovým stínítkem. Stůl se ihned jasně ozářil a kužel stínítka vrhal jas světla přímo dolů, takže kouty baráku zůstávaly i dále v šeru.

Slim se posadil na bednu a George zaujal místo proti němu.

„I to přece nic nebylo,“ povídal Slim, „stejně bych je musel skoro všecky utopit. Jakýpak tedy děkování.“

„Pro tebe to snad nic není,“ namítl George, „ale pro něj to je jako já nevím co. Bože, to s ním teï bude! Nevím nevím, jestli ho teï udržíme na noc v baráku. Bude chtít líhat u nich v maštali. A budem ho muset hlídat, aby nezalez až do tý bedny, co v ní mají pelech.“

„Ale to přece nic nebylo,“ opakoval Slim. „Ale měl jsi, člověče, pravdu. Ať si je třeba padlej na hlavu, ale takovýho tahouna jsem ti neviděl! Toho chlapa, co s ním spolu tahal ječmen, málem strhal. Kdopak by mu moh stačit! Takovýho silnýho mužskýho jsem ti na mou duši neviděl!“

„Lenniemu stačí říct: ,Budeš dělat tohle a tohle‘,“ řekl na to George hrdě, „a on to taky bude dělat, jen když k tomu není potřeba žádnýho špekulování.

Sám nepřijde na nic, ale poslouchat dovede.“

Zvenčí se ozvalo zaznění podkovy o železnou hůlku a několik pochvalných výkřiků.

Slim odsunul svou bednu trošičku od stolu, aby mu lampa nesvítila do obličeje. „To je mi zvláštní, jak jste se vy dva mohli spřáhnout.“

Těmito klidně pronesenými slovy Slim vybízel George k sdílnosti.

„Co je na tom zvláštního?“ otázal se George, jako by se hájil.

„Vím já? Kolikpak máš takovejch, co vandrujou ve dvouch? Já takovej pár snad ještě neviděl. Víš přece, jak to chodí. Chlap přijde, dostane na měsíc pryčnu a práci, a spánembohem, a jde si zase sám jinam. Druhý lidi jako by pro něj vůbec nebyli. Tak to potom připadá drobet divný, když to takovej magor, jako je on, a takovej číman, jako ty, táhnou spolu.“

„Magor on není,“ odporoval George. „Hloupej je sice, až bučí, ale blázen to není. Však já tý chytrosti taky moc nesežral, jinak bych se za těch padesát ke zdravě nevlíkal s ječmenem. Kdybych byl chytrej, kdybych byl jen trošičku číman, mám už moje vlastní a svážím si moji vlastní ourodu, a ne abych všecko odřel, a z toho, co se urodí, nedostal ani zrníčko.“ George se odmlčel. Byl by se rád rozhovořil. Slim ho ani nepovzbuzoval, ani nezrážel. Jen seděl zakloněn, mlčky a vnímavě.

„Že to tak táhnem spolu, na tom není nic tak divnýho,“ promluvil po chvíli zase George. „My dva se narodili v Auburnu. Já se znal s jeho tetou Klárou. Ta si ho k sobě vzala, když byl ještě maličkej, a vychovala ho. A když ta jeho teta umřela, začal zkrátka Lennie se mnou chodit po práci. A brzo jsme si jeden na druhýho zvykli.“

„Hm,“ udělal Slim.

George přejel pohledem na Slima a spatřil na sebe upřeny až božsky k…