4
Koňák černoch Crooks měl palandu v kolně na postroje, malém přístavku odchlipujícím se od zdi stáje. Na jedné straně té komory bylo čtvercové okénko se čtyřmi tabulkami a na druhé úzké prkenné dveře do stáje. Crooksovým lůžkem byla dlouhá bedna vystlaná slámou a na slámě byly naházené houně.
Ve stěně u okénka byly kolíky a na těch visely postroje k opravě a pruhy nové kůže; a pod samým okénkem lavička se sedlářským náčiním, zahnutými noži, šídly a klubky dratví a malými nýtovacími kleštěmi. Na kolících byly také součástky postroje, puklý chomout, z něhož čouhaly žíně, roztržená ohlávka a řetěz od postraňků s prasklou koženou bočnicí. Svou bedničku od jablek měl Crooks nad palandou a v bedničce spousty lahviček od léků jak pro sebe, tak pro koně. Byly tam nádobky se sedlářským mýdlem na mazání sedla a plechovka, po níž stékal dehet, a přes ni ležela štětka. A po podlaze bylo rozloženo pár věcí, které patřily Crooksovi; neboť Crooks tu bydlel sám, a mohl proto všechno nechat ležet kde chtěl; a protože byl koňák a mrzák, nebyl tak přelétavý jako ostatní a nashromáždil si všelijakého majetku víc, než by unesl na zádech.
Crooks vlastnil několik párů bot obyčejných, jedny vysoké gumové, ohromný budík a loveckou jednohlavňovku. A měl i knihy; rozdrbaný slovník a ohmataný kalifornský občanský zákoník z roku 1905. Na zvláštní přihrádce nad palandou byly potrhané obrázkové časopisy a několik upatlaných knih.
Na hřebíku ve stěně nad lůžkem visely velké brejle se zlatou obroučkou.
Komora byla vymetená a dost slušně upravená, neboť Crooks byl člověk hrdý, nedružný. Udržoval si odstup od lidí a totéž požadoval i na jiných.
Zkřivená páteř mu zkroutila tělo k levé straně; oči měl zasazeny hluboko v hlavě a ta hloubka jako by jim dodávala zvláštního lesku. Hubený obličej mu lemovaly hluboké černé vrásky a rty měl tenké, trpitelsky sevřené; byly světlejší než obličej.
Byl sobotní večer. Otevřenými dveřmi, které vedly do stáje, bylo slyšet vrtění koní, přehrabování, žvýkání sena, chrastění ohlávek. Malá kulovitá žárovka v koňákově komoře vrhala žluté světlo.
Crooks seděl na palandě. Z overalu mu čouhala vzadu košile. V jedné ruce držel lahvičku s mazáním a druhou rukou si třel hřbet. Občas si kápl do růžové dlaně pár kapek mazání a sáhl si nahoru pod košili a začal třít znovu.
Vtlačoval si prsty vší silou do zad a třásl se.
V otevřených dveřích se objevil Lennie; nebylo ho vůbec slyšet. Zůstal stát a díval se dovnitř; jeho ohromná ramena vyplňovala téměř celý otvor dveří.
Crooks ho nějakou chvíli neviděl, ale když zvedl oči, ztoporněl a jeho obličej se zamračil. Vytáhl ruku zpod košile.
Lennie by se byl rád skamarádil; bezradně se usmál.
Crooks se na něho obořil: „Na to nemáte žádný právo, chodit mi do sednice!
To je moje sednice! Sem nemá žádnej právo chodit, jen já!“
Lennie polkl a jeho úsměv zpřístupněl. „Vždyť já nic nedělám. Já se šel jenom podívat na mý štěňátko. A viděl jsem tu u tebe světlo,“ vysvětloval Crooksovi.
„…
Iveta K. –
Příběh dvou mužů, kteří hledají své vlastní štěstí. Nakonec se však stane velká tragédie, která jejich životy navždy změní. Ukazuje, že ne vždy to své štěstí najdete, ale že je v každém případě potřeba pomáhat si a starat se o druhé. Dojemný příběh, rozhodně stojí za přečtení.
Stanislav Pokorný –
Rozsahem poměrně krátký příběh, ale doslova nabitý emocemi a silnými momenty. Tento příběh dvou kamarádů je zasazen do období ekonomické krize. Je tu krásně vykreslené prostředí sezónních dělníků, kteří během ekonomické krize ve 30. letech 20. století putují od jedné farmy v Kalifornii ke druhé. Na jedné z těchto farem je jeden z kamarádů, Lennie, křivě obviněn ze zločinu. Lennie je chlap jak hora, ale retardovaný a George se o něj stará a neopustí ho ani v této těžké chvíli. Silné čtení, které mohu jen doporučit!