KAPITOLA DVACÁTÁ ČTVRTÁ
Jeho obvyklé oficiální zdroje v Bílém domě popíraly jakoukoli vědomost o zprávě o pelikánech. Sarge o ní nikdy neslyšel. Nazdařbůh zatelefonoval na FBI, ale bez výsledku. Přítel na ministerstvu spravedlnosti popřel, že by o ní kdy slyšel. Vrtal se v tom celý víkend, avšak nic nezjistil. Historku o Callahanovi si ověřil tím, že našel výtisk neworleánských novin. Když mu v pondělí zavolala do zpravodajské místnosti, nemohl jí říct nic nového. Ale alespoň zavolala.
Řekla, že volá z budky, ať se tedy neunavuje.
"Pořád ještě pátrám," řekl jí. "Pokud tady taková zpráva někde je, musí ji pečlivě střežit."
"Ujišťuji vás, že tam je a já vím, proč ji tak střeží."
"Jsem si jistý, že mi můžete říct víc."
"Mnohem víc. Ta zpráva mě včera málem zabila, takže asi budu ochotna mluvit dřív, než jsem si myslela. Potřebuji to někomu říct, dokud jsem ještě naživu."
"Kdo se vás pokouší zabít?"
"Stejní lidé, kteří zabili Rosenberga a Jensena, a potom Thomase Callahana."
"Znáte jejich jména?"
"Ne, ale od středy jsem viděla nejméně čtyři z nich. Jsou tady v New Orleansu, slídí kolem a doufají, že udělám nějakou hloupost a oni mě pak budou moct zabít."
"Kolik lidí ví o té zprávě?"
"To je dobrá otázka. Callahan ji vzal na FBI a já si myslím, že odtamtud se dostala do Bílého domu, tam zřejmě způsobila velký rozruch, a pak se dostala bůhví kam. Dva dny po tom, co Callahan předal zprávu FBI, byl mrtvý. Já jsem samozřejmě měla zemřít s ním."
"Byla jste s ním?"
"Byla jsem blízko, ale ne dost blízko."
"Vy jste ta neidentifikovaná žena na místě činu?"
"To o mně psali v novinách."
"Takže policie má vaše jméno?"
"Jmenuji se Darby Shawová. Jsem studentka druhého ročníku právnické fakulty univerzity v Tulane. Sepsala jsem tu zprávu, dala jsem mu ji a ostatní už víte. Máte to všechno?"
Grantham zuřivě psal. "Ano. Poslouchám vás."
"Mám už dost Francouzské čtvrti a chci dnes odjet. Zítra vás odněkud zavolám. Máte přístup k záznamům o financování prezidentské kampaně?"
"To jsou veřejné záznamy."
"Já vím. Ale jak rychle můžete tu informaci získat?"
"Jakou informaci?"
"Seznam největších přispěvatelů na poslední volební kampaň současného prezidenta."
"To není nic těžkého. Mohu ho mít dnes odpoledne."
"Tak ji sežeňte a já vám zítra zavolám."
"Dobře. Máte kopii té zprávy?"
Zaváhala. "Ne, ale znám ji zpaměti."
"A vy víte, kdo dělá všechny ty vraždy?"
"Ano, a jakmile vám to řeknu, zařadí vás do svého seznamu."
"Řekněte mi to teď."
"Půjdeme na to raději pomalu. Zítra vás zavolám."
Grantham pozorně naslouchal, pak zavěsil. Vzal poznámkový blok a kličkoval bludištěm psacích stolů a lidí k zasklené kanceláři svého nadřízeného, Smithe Keena. Keen byl zachovalý, srdečný člověk, věřící na politiku otevřených dveří, která byla příčinou chaosu v jeho kanceláři. Právě končil telefonický rozhovor, když dovnitř vrazil Grantham a zavřel za sebou dveře.
"Ty dveře zůstanou otevřené," řekl Keen ostře.
"Musíme si o něčem promluvit, Smithi."
"Budeme mluvit s otevřenými dveřmi. Otevři ty zatracené dveře."
"Otevřu je za okamžik," říkal Grantham s oběma dlaněmi napřaženými k redaktorovi. "Ano, je to vážné. Poslouchej."
"Tak dobře. O co jde?"
"Je to něco velikého, Smithi."
"Já vím, že je to něco velikého. Zavřel jsi ty zatracené dveře, tak vím, že je to něco velikého."
"Právě jsem skončil svůj druhý telefonní rozhovor s mladou ženou jménem Darby Shawová, která ví, kdo zabil Rosenberga a Jensena."
Keen se pomalu posadil a upřeně se díval na Granthama. "Tak jo, hochu, to je opravdu veliké. Ale jak to víš? Jak to ona ví? Co můžeš dokázat?"
"Ještě ten příběh nemám, Smithi, ale je ochotna se mnou mluvit. Přečti si tohle." Grantham mu podal kopii novinové zprávy o Callahanově smrti. Keen si ji pomalu přečetl.
"A kdo je Callahan?"
"Ode dneška před týdnem předal malou studii, známou teď jako případ Pelikán, na FBI tady v městě. Ta zpráva zřejmě viní z těch vražd nějakou neznámou osobu. Zpráva kolovala, poslali ji do Bílého domu …
