41
S POMOCÍ NAŠEPTÁVANÍ SOUDCE KARLA HUS-keyho do ucha kolegy soudce Henryho Trussela byla rozhodnuto, že Laniganova záležitost bude mít přednost, než bude vyřešena. Pověsti o dohodě proudily celou právní komunitou v Biloxi, pověsti následované dalšími klepy o nebohé Boganově firmě. U soudu se vlastně nemluvilo o ničem jiném.
Trussel zahájil den tím, že si zavolal T. L. Parrishe a Sandyho McDermotta, aby je urychleně informovali o posledním vývoji, což se nakonec protáhlo na několik hodin. Třikrát byl do diskuse zatažen i Patrick, prostřednictvím mobilního telefonu doktora Hayaniho. Ti dva, pacient a lékař, hráli šachy v nemocniční jídelně.
"Nemyslím si, že je to na vězení," zamumlal Trussel po druhém rozhovoru s Patrickem. Byl viditelně i verbálně neochoten pustit Patricka tak lehce z háčku, ale usvědčení se zdálo velmi nejisté. On, se svým soudním programem plným obchodníků s narkotiky a prznitelů dětí, nehodlal ztrácet čas s proslaveným prznitelem mrtvoly. Všechny důkazy byly jen nepřímé indicie a vzhledem k Patrickově reputaci pečlivého plánovače musel Trussel pochybovat o kladném výsledku procesu.
Byly vypracovány podmínky dohody. Papírování začalo společným návrhem na změnu žaloby proti Patrickovi. Pak byl připraven nový návrh na podání nové žaloby a následoval další dohodnutý dokument o přiznání viny. Během první schůzky Trussel zavolal šerifovi Sweeneymu, Maurici Mastovi, Joshuovi Cutterovi a Hamiltonu Jaynesovi do Washingtonu. Také si dvakrát popovídal s Karlem Huskeym, který se zdržoval pro všechny případy hned vedle.
Oba soudcové byli spolu s Parrishem voleni každé čtyři roky ve všeobecných volbách. Trussel nikdy neměl oponenta a považoval se za politicky imunního. Huskey odcházel. Parrish byl zranitelný. I když byl dobrý politik, dodržoval tradiční fasádu člověka, který přijímá tvrdá rozhodnutí bez ohledu na reakci veřejnosti. Ti tři byli v politice už dlouho a každý absolvoval základní lekci: když uvažuješ o akci, která může být nepopulární, udělej to rychle. Ať to máš za sebou. Váhání problém jen rozjitří. Chopí se ho novináři, vytvoří kontroverzi ještě před akcí a rozhodně přileje benzin do ohně po ní.
Jakmile to Patrick všem vysvětlil, Clovisův případ se ukázal zcela prostý. Patrick prozradí jméno oběti, s ním předloží souhlas rodiny s vykopáním hrobu, otevřou rakev, podívají se dovnitř. Jestli bude opravdu prázdná, pak bude dohoda platná. A protože zůstanou jisté pochybnosti, dokud hrob neotevřou, bude-li rakev náhodou plná, pak se dohoda roztrhá a Patrick bude obžalován z vraždy. Když Patrick mluvil o oběti, byl si naprosto jistý a všichni věřili, že hrob bude prázdný.
Sandy jel do nemocnice, kde našel svého klienta v posteli obklopeného sestrami. Doktor Hayani mu čistil a obvazoval popáleniny. Je to naléhavé, prohlásil Sandy, a Patrick se jim omluvil a požádal je, ať odejdou. Sami pak procházeli každý návrh a rozhodnutí, četli nahlas každé slovo a teprve potom se Patrick podepsal.
Sandy si všiml papírové krabice na podlaze vedle Patrickova improvizovaného pracovního stolu. Byly v ní některé z knih, které svému klientovi půjčil. Patrick už balil.
Sandy poobědval jen sendvič v hotelovém pokoji, který snědl ve stoje, přitom přes rameno sledoval sekretářku přepisující dokument. Oba asistenti a druhá sekretářka se už vrátili do kanceláře v New Orleansu.
Zazvonil telefon a Sandy ho popadl. Volající se ohlásil jako Jack Stephano z Washingtonu; možná o něm Sandy slyšel. Ano, slyšel. Stephano čekal dole v hotelové hale a rád by s ním pár minut promluvil. Jistě. Trussel požádal všechny, aby se vrátili kolem druhé.
Posadili se v malé pracovně a dívali se na sebe přes zaplněný stolek. "Jsem tady ze zvědavosti," řekl Stephano a Sandy mu nevěřil.
"Neměl byste začít omluvou?" zeptal se ho.
"Ano, máte pravdu. Moji lidé se tam dole nechali trochu unést a... neměli být na vašeho chlapce tak tvrdí."
"To je vaše představa o omluvě?"
"Promiňte. Udělali jsme chybu." Chyběla tomu upřímnost.
"Předám ji svému…
