Hraničářův učeň 16: Útěk z Falaise (John Flanagan)

Podpořte LD sdílením:

Share

Ukázky

Devět

„Kdo by mohl být ten zrádce?“ zeptala se Maddie, když je Ramon nechal samotné v jejich apartmá.

Will zavrtěl hlavou. „Jak Lassigny řekl, mohl by to být kdokoli z mužů, kteří doprovázeli Philippa do Araluenu. To budou nejpravděpodobnější podezřelí.“

„Kromě jeho bratra Louise,“ mínila Maddie. „Je to přece příbuzný. Těžko by zradil vlastního bratra.“

„Snad. Ale v tuhle chvíli bych nevylučoval nikoho. Galikové jsou zvláštní lidé.“

Maddie se odmlčela a vraštila čelo soustředěním. „Nebo to nikdo z té skupiny nebyl. Mohl to být někdo ze Chateau La Lumiere, kdo nás prohlédl. Baron mohl schválně naznačit, že to byl někdo z Philippova doprovodu, aby nás svedl ze stopy.“

Asi minutu seděli mlčky a přemýšleli o událostech toho večera. Pak Maddie znovu promluvila.

„Stejně nechápu, proč nám to vlastně říkal. Proč nám oznamoval, že nás někdo zradil?“

„Všechno je to součást jeho plánu,“ řekl Will. „Chce nás pomalu přetáhnout na svou stranu. Chce, abychom se cítili v bezpečí a v klidu – jako členové jeho vnitřního kruhu. Dělit se o takové informace je součástí toho procesu.“

„To asi ano,“ připustila. „A už vím, co jste myslel tím, že přeskakuje z jednoho tématu na druhé, aby nás vyvedl z míry.“

Will se na ni usmál. „Poradila sis s tím dobře,“ ocenil. „Ale možná je načase, abychom mu dali ochutnat jeho vlastní medicínu – vyvedeme z míry my jeho.“

„Jak to uděláme?“ zeptala se Maddie.

„Poskytneme mu informace, které nečeká.“

„O čem?“ zeptala se Maddie.

Willův obličej se rozzářil spikleneckým úsměvem. „Chce informace o hraničářích. Možná mu začneme nějaké dávat – ale víc, než čeká. To by ho rozhodně z míry vyvedlo. A kromě toho,“ dodal, „rád bych do jeho mysli zasel pochyby, pro případ, že by měl Anthony pravdu.“

„Ohledně čeho?“ zajímala se Maddie.

„Ohledně nápadu zaútočit na Araluen, pokud se mu podaří svrhnout Philippa. Rád bych mu vnukl myšlenku, že to nemusí být tak snadné, jak si myslí.“

 

 

U zdi vedle schodů ke dveřím do hlavní věže se choulil žebrák v modrobíle pruhovaném plášti. Tiskl se k hrubému kameni, zabalený do odraného pláště, který ho chránil před chladným nočním vzduchem. Vedle něj stála o zeď opřená dlouhá hůl, s jejíž pomocí chodil.

Všimla si ho pěší hlídka dvou vojáků. Toho odrbaného staříka dobře znala – vídala ho na hradě docela často. Starší z těch dvou, muž ve středním věku, by toho staříka klidně nechal spát, ačkoli podle pravidel museli denní návštěvníci opustit hrad se setměním, kdy se zavírala hlavní brána. Mladší muž byl ale připraven vymáhat pravidla přísně. Nebyl si jistý, jestli ho jeho společník nezkouší a toho starého žebráka schválně neignoruje, aby zjistil, zda jeho mladší kolega udělá totéž – za což by mu pak uštědřil sžíravou lekci o potřebě neustálé bdělosti. Proto mladší muž raději přistoupil ke spícímu a šťouchl do něj patkou halapartny.

„Hej! Ty! Vstávej!“

Starý žebrák se po tom ostrém popíchnutí probral. Podíval se na ně kalnýma očima, jako by si nebyl jistý, kde se to ocitl.

„Ech? Co? Coseděje?“ zamumlal.

„Nech ho být,“ řekl starší z hlídky. „Je neškodný.“

Ale mladší muž do žebráka šťouchl znovu. „Pravidla jsou pravidla,“ řekl svému společníkovi důležitě. Pak se obrátil k žebrákovi. „A ty vstávej! Tady se v noci válet nemůžeš! Hybaj!“

Muž si něco mrmlal pod vousy, vyškrábal se na nohy a nejistě se zapotácel.

„Nikomu nic nedělám,“ namítal. „Proč nenecháte člověka spát?“

„Tady zůstat nemůžeš,“ řekl mu mladší z hlídky a postrkoval ho halapartnou k bráně. „No tak. Zpátky do vesnice. Budeme tě muset pustit výpadovou brankou.“

Žebrák, pořád napůl spící a nejistý na nohou, se nechal postrkovat ke strážnici. Předtím si vzal svou hůl a teď se o ni ztěžka opíral, jak se belhal mezi strážnými. Dál si pod vousy mumlal stížnosti a urážky, zatímco ho horlivý hlídkující dál postrkoval ratištěm své halapartny. Starší z dvojice se usmál, když v žebrákově mumlání rozpoznal slova „přechytralý nádiva“. Pomyslel si, že takový popis na jeho druha sedí docela přesně.

Odvedli žebr…

Informace

Bibliografické údaje

  • 7. 10. 2024