Kapitola sedmá
v níž Reynevan a jeho společníci přijíždějí do Střelína, kde se právě slaví svátek Nanebevzetí Panny Marie – a to upalováním. Později někteří z nich naslouchají ponaučením kanonisty vratislavské kapituly. Někdo s větší, někdo s menší ochotou.
U vesnice Hekrychty poblíž Vazova se doposud prázdná silnice začala plnit. Vedle selských žebřiňáků a kupeckých povozů se na ní objevili rovněž ozbrojení jezdci, proto Reynevan považoval za rozumné zakrýt si hlavu kápí. Postupně provoz opět zřídl, cesta vedla malebným březovým lesem a Reynevan si oddechl. Poněkud předčasně.
Belzebub už poněkolikáté podal důkaz své psí moudrosti. Ačkoliv doposud ani nezavrčel na míjející je ozbrojence, nyní je krátkým, ostrým zaštěkáním varoval před jezdci, kteří se nečekaně vynořili z houští po obou stranách silnice. Když při pohledu na něj jeden ze zbrojných pacholků sundal ze zad kuši, tarač varovně zavrčel.
"Hej vy! Stůjte!" zavelel jeden z rytířů v plné zbroji, mladý a pihovatý jako křepelčí vajíčko. "Stát, povídám!"
Na jeho pokyn strčil střelec nohu do třmenu kuše, obratně ji napjal a vložil do ní šipku. Urban Horn vyjel kupředu.
"Neopovaž se střílet na toho psa, Neudecku! Nejdříve si ho prohlédni. Zjistíš, žes ho už viděl."
"Pro pět ran!" zaclonil si pihovatý rytíř dlaní zrak. "Horne? Jsi to opravdu ty?"
"Ve vlastní osobě. Ať tvůj pacholek skloní samostříl."
"Jasně. Ale psa si drž. Jsme tady úředně, stíháme zločince. Proto se tě musím zeptat, Horne, kdo s tebou jede? Kdo jsou ti lidé?"
"Pro začátek si ujasněme," řekl chladně Urban Horn, "koho vlastně stíháte, páni? Jestli se honíte jen za nějakými zloději dobytka, nechte nás na pokoji. Za prvé nemáme žádný dobytek, za druhé…"
"Dobrá, dobrá," stačil si už pihovatý prohlédnout faráře i rabína a ledabyle mávl rukou. "Řekni mi jenom, jestli všechny znáš?"
"Znám. Stačí?"
"Stačí."
"Omluvte nás," uklonil se lehce druhý rytíř s šalířem na hlavě. "Neobtěžujeme vás z dlouhé chvíle. Byl spáchán zločin, vyšetřujeme vraždu. Na příkaz pana Heinricha von Reideburg, starosty střelínského. Zde urozený rytíř Kunad von Neudeck a já, Eustach von Rochow."
"Jaký zločin?" vyptával se farář. "Proboha, kdo byl zavražděn?"
"Nedaleko odtud zahynul násilnou smrtí urozený Albrecht Bart, pán na Karčíně."
Na chvíli bylo ticho. Potom se ozval Urban Horn hlasem, který jako by ani nebyl jeho:
"Jak? Jak k tomu došlo?"
"Za podivných okolností," odvětil pomalu Rochow, poté co Horna chvíli pozorně sledoval. "Primo: v pravé poledne. Secundo: v boji. Kdyby to nebylo nemožné, hádal bych, že v souboji. Byl to jeden člověk, ozbrojený, na koni. Zabil ho jediným seknutím, velmi jistým, vymáhajícím značnou obratnost a zkušenost – do tváře mezi nos a oko."
"Kde?"
"Čtvrt míle za Střelínem. Pan Bart se vracel z návštěvy u souseda."
"Sám? Bez svých lidí?"
"Tak jezdíval. Neměl nepřátel."
"Věčné odpočinutí," zamumlal kněz Grantišek, "dej mu, Pane. A světlo věčné…"
"Neměl nepřátel," zopakoval Horn, nevšímaje si modlitby. "Ale nějací podezřelí jsou?"
Kunad z Nejdku přijel těsně k vozu a s neskrývaným zájmem se zahleděl na poprsí Doroty Faberové. Rajda ho obdařila mnohoslibným úsměvem. Bustach z Rochova se rovněž přiblížil a rovněž se usmál. Reynevan se zaradoval, poněvadž na něho se nikdo ani nepodíval.
"Podezřelých je několik," odtrhl neochotně Neudeck zálibný pohled od rusovlásčiných vnad. "V okolí se potulovala podezřelá chasa. Mělo to souvislost s nějakou krevní mstou. Prý tady byli viděni i takoví lotři jako Kunz Aulock, Valtr de Barby a Stork z Gorgovic. Povídá se, že nějakému rytíři obalamutil manželku mladý sukničkář. Rytíř se na něho, to se rozumí, nasral a teď svůdníka pronásleduje celá rodina…"
"Nelze vyloučit," uvážil Rochow, "že ten pronásledovaný rufián náhodou narazil na pana Barta, zpanikařil a zabil ho."
"Jestli to byl on," poškrábal se Urban Horn za uchem, "poznáte ho docela snadno, toho, jak říkáte, sukničkáře a rufiána. Bude mít sedm stop na výšku a přinejmenším čtyři stopy široká …
