Poznámky
Prolog – Konec světa…
"Ty, pane rytíři, jsi přece Zettritz, po našem Cetric…" – jména šlechtických rodů jsou zde v českém i německém přepisu, což nebylo nic neobvyklého např. Reinmar de Bielau (z Bělavy), Adéla von Sterza (ze Šterců, Šterzová), Kateřina von Biberstein (z Biberštejna, Biberštejnovna).
Kapitola první
"Memento, salutis auctor…" – tradiční hymnus z breviáře.
Pomni, ó Stvořiteli světa,
žes kdysi přijal podobu člověka,
když Tě na svět
Přesvatá Panna přivedla
"Adtelevaviocculosmeos…" – mniši zpívají postupně žalmy 123, 124 a 125.
Všechny biblické citáty v románu jsou převzaty z Biblí svaté podle vydání kralického z r. 1613, a tedy ne z ekumenického překladu, dnes patrně rozšířenějšího, ale v nepřiměřeně moderním jazyce. V této kapitole to jsou citáty z Písně písní krále Šalomouna.
Kapitola čtvrtá
"Nebudu se dívat, co jsem nechal za zády: hundsfeldy…" – Hundsfeld je takové pole, na němž nikdo neměl kdy pochovat Němce, až je pochovali psi – tak vysvětluje H. Sienkiewicz v románu Křižáci název bojiště, kde polský král Boleslav III. Křivoústý porazil r. 1109 válečnou výpravu německého císaře.
Kapitola pátá
"…zhruba míli od městských bran." – vzdálenosti jsou v celé knize udávány ve staropolských mílích. Tuto délkovou jednotku používá např. středověký kronikář Jan Dhigosz, a s přimhouřením oka se rovná staré míli české i německé – přibližně 7,5 km.
"Nicoletta. Ty můj za lásku pronásledovaný Aucassine." – Aucassin et Nicolette – ve středověku velmi populární milostný příběh od neznámého francouzského autora ze XII. století. Jedná se o prózu s vloženými zpívanými pasážemi tzv. chantefable. Česky přepracoval např. Julius Zeyer.
Kapitola šestá
"…co napsal mistr Johann Nider ve svém moudrém spise Formicarius" – jde o anachronismus, toto dominikánské "veledílo" vzniklo až v r. 1437.
"Konradswaldau patří Haugvicům, Jankovice Bischofshajmům, Hermsdorf Gallům." – zeměpisné názvy ve Slezsku zkomplikoval historický vývoj regionu a národnostní složení jeho obyvatelstva. Konradswaldau se dnes jmenuje Przylesie koło Brzegu, Hermsdorf Skarbimierz. Německý název Jankovic zněl Jenkwitz. Pro srovnání viz. místopisná tabulka.
Kapitola sedmá
"Na příkaz pana Heinricha von Reideburg, starosty střelínského." – titul "starosta" náležel v polském a slezském prostředí úředníkovi, jemuž byla vladařem svěřena správa určité oblasti (dzielnica), původně jen veřejnoprávní, trestní a v případě ohrožení pochopitelně vojenská. V pozdějších dobách byli starostové rovněž hospodářskými správci a uživateli statků, z nichž odváděli majiteli tj. vladaři jisté dávky. Kromě těchto starostů zemských, bývali též starostové hradští – správci jednotlivých hradů a statků s nimi spojených. Funkce starosty bývala udílena pouze šlechtici, a to doživotně. V českém prostředí by zemskému starostovi odpovídal zemský hejtman, hradskému starostovi pak purkrabí.
Kapitola jedenáctá
Res nullius cedit occupanti – Věc ničí náleží tomu, kdo se jí zmocní. Zásada práva římského.
Tacitisque senescimus anis – Stárneme, jak tiše jdou roky (Ovidius).
Kapitola dvanáctá
Bernardus valles, montes Benedictus amabat… – Bernard si oblíbil údolí, Benedikt hory, František městečka, Dominik velká města. Rozšířené úsloví. Anonymní jako většina rozšířených úsloví.
Offer nostras preces in conspectu Altissimi… – modlitba ke sv. archandělu Michaelovi Oratio ad sanctum Michael, část exorcismu dle římského rituálu, za jehož autora je považován papež Lev. Přeložena zní asi takto:
Modlitby naše předkládáme před tvář Nejvyššího, aby na nás sestoupila milost Boží, aby uvězněn byl drak, had pradávný, kterýž slove ďábel a satan, aby byl spoután a svržen do propasti, aby již nikdy více neklamal národy. Tedy my, pod Tvou ochranou se nalézající knězi, mocí nám svěřenou se chystáme zažehnat mámení ďábelské ve jménu Krista Pána našeho…
Ego te exorciso… – úryvky vymítačských postupů a rituálů převzaté s různých pramenů. Dost zmateně, což však bylo úmyslem.
Kapit…