PONDĚLÍ, 8. ČERVENCE
Šel sem na kafe (sám, jelikož Kal je coby Maskovaná dívka na natáčení), a když sem se vrátil, zjistil sem, že se do Peteova pokoje nastěhovala nějaká ženská z Guatemaly. Jmenuje se Otilia a je to sestřenice holky, co pomáhá Chloe s Renthem. Neptejte se mě, proč ložíruje tady, a ne naproti přes ulici, kde bude Treezino mimino produkovat ty svoje smraďochy. Každý ráno teď musím svádět s Levákem a Otilií bitvy o horkou vodu ve sprše. Navíc mi dělá starosti, že bude odposlouchávat mý intimní aktivity (pokud teda Almy někdy přistoupí na to, že je obnovíme).
Co si vzpomínám, měla moje máma doma nulovej počet chův, který by jí se mnou pomáhaly. A že sem byl v letech, kdy děcka plivou kolem sebe všecko, co jim strčíte do pusy, proslulej svou urputností. Levák a Treez si mezitím procvičujou španělštinu, ačkoli Otilia evidentně habla inglés. Je to přesně taková ta drobná, nevýbojná holka, kterou by si zločinnej gang ve „Spřízněných vinou“ vybral za cíl svý šikany.
Vypařil sem se z baráku, usadil se ve svým autě a googlil si další potenciální nápadníky z Treeziny ročenky. Našel sem borečka, kterej dneska opravuje a renovuje složitý stroje, co se na nich pletou vzorovaný fusekle. Jinej je spolumajitel továrny v Mexiku, kde vyrábějí vojenský boty pro armády z celýho světa. V tom nejspíš budou slušný prachy. Další pravděpodobný podezřelí měli jména, který jsou na Googlu až moc běžný. Tak například na několika fotkách seděl vedle Treez jistej Jimmy Clark. Akorát že jenom v samotným L. A. může bejt takovejch Jamesů Clarků zhruba deset tisíc.
Přesně tyhle věci by měli mít rodiče v dnešní době na paměti. Tak třeba Scott a Chloe to pochopili a mýho synovce pojmenovali Renth Twisp. Je to sice pitomý jméno, který si přímo říká o bolestný pošklebky, ale na googlování paráda. Napadlo mě, že by z toho kluka mohla jednou vyrůst hlavní hvězda některýho budoucího filmu o Tarzanovi, protože džunglovej vřískot zvládá dokonale už teď. Je to div, že se k Encinu nesbíhaj dennodenně sloni.
Našel sem si fotku Jima Clarka v zadní části ročenky. Treez si pod něj velkýma písmenama připsala „MATERIÁL NA ŽENĚNÍ!!!“ Nejspíš se jí líbil.
Poslal sem ty jména e-mailem Connie Saundersový s poznámkou, že jeden z nich má možná na svědomí tu prosklenou terasu. Přidal sem na seznam i Osberta Smaltzera pro případ, že by mu ty bezsrstý kočky začaly lézt krkem. Connie je mimořádně zvědavá ženská a moc ráda vyšťourává tajemství. Aspoň ji to zaměstná a přestane chvíli myslet na to, jak by zvedla tatíkovi nájem.
U jídelního stolu teď vládne trochu napjatá atmosféra. Levák jakožto tatíkův kámoš z dětství jedl vždycky s náma. Jenomže Otilii je takový mísení společenskejch vrstev proti srsti. Radši jí stranou, jenže náš mrňavej domek k tomu moc možností neskýtá. Tak třeba na terase bývá po poledni nesnesitelnej hic. Přesto se tam chodí naobědvat. Že by se jí stýskalo po dusným parnu doma v Guatemale? A Levák, jelikož zřejmě pocítil potřebu projevit trochu solidarity jednoho placenýho otroka k jinýmu, se k ní připojil. Což zase budí provinilý pocity u Treez, která obědvá se mnou v našem předělaným obýváku. Navíc nám teď dost chybí Levák, kterej vždycky udržoval konverzaci v chodu. Fakt trapárna.
A vinu za všecky tyhle nepříjemnosti nese dle mýho soudu to Treezino dosud nenarozený mimino. Nechtěl by už náhodou ten pitomeček pomalu uvažovat o tom, že by vylezl ven?
Po obědě sme s Treez vyrazili na slavnostní otevření nový pobočky Cukrátek madam Pilcherový. Předělali to fakt bleskově. Vypadá to, že prostor, kde se smažily kuřata, jednoduše obezdili, rychle to tam přemalovali do růžovejch odstínů, přitáhli regály a zaskládali je sladkostma. Treez koupila dvě krabice rebarborových bonbonů a velkou směs čokoládovejch pralinek. Rebarborový bonbony sme ochutnali hned na parkovišti.
Bylo to kyselý, až se člověku křivila huba, a jednoznačně rebarborový. Rozhodně ne pochoutka, kvůli který bych celej život hynul touhou. Zato Treez se okamžitě přenesla do cu…
