Mládí v hajzlu 10: Nadržený rebel (C. Douglas Payne)

SOBOTA, 29. ČERVNA

Na losangeleský mezinárodní letiště sem dorazil ve tři čtvrtě na dvanáct dopoledne. Mozek mám na kaši. Pátek, to byly akorát nekonečný hodiny cestovních nepříjemností a nudy. Stálo by mě děsnej balík, kdybych chtěl přebookovat letenku domů z Lisabonu namísto z Marseille. Takže sem musel letět zpátky do Marseille a ještě v Madridu přesedat. Navíc sem musel v Marseille přetrpět neuvěřitelnejch jedenáct hodin čekání kvůli odloženýmu odletu. Tímto sem s Francií skončil. Nechápu, jak tady Sheeni Saundersová dokázala přežívat takovou spoustu let.

Podle mě se ten Tryskovej věk dost přeceňuje. Dávný filmový hvězdy to vychytaly. Přes Atlantickej oceán by měl člověk cestovat v kajutě první třídy na luxusním parníku. Nejlíp ve společnosti nějaký hodně atraktivní osoby povalující se na posteli v saténovým negližé. A úplná bomba by byla, kdyby vypadala jako Carol Lombardová nebo Lana Turnerová.

Frank mi odmítl odevzdat klíčky od auta, dokud nevypláznu dalších dvě stě padesát babek. Já mu odmítnul vrátit pas, dokud mi neodevzdá klíčky. Abysme se v narůstající dopravní zácpě před terminálem nemuseli uchýlit k vzájemnýmu vyškrabávání očí, uzavřeli sme nakonec kompromis a dohodli se, že mu vyklopím ještě stovku. Pořád mi jich pár v opasku na peníze zbejvalo. Měl sem v úmyslu je přepočítat, až budu takový vysoký matematiky schopen.

Pohovořil sem po telefonu pár slov s Almy. Teď si jdu lehnout.

Vypadá to, že kolem tatíka se rozjela nějaká krízovka. Neptejte se mě, o co kráčí. Sem moc utahanej, abych to zjišťoval. Valím do betle.

Probudil sem se jenom o chvilku později, jelikož sem se dusil a nemohl dýchat. Úkáčko II. se mi proplížila do pokoje a ustlala si mi na ksichtu. Nejspíš se jí po mně stýskalo.