PÁTEK, 16. SRPNA
Už žádný hodiny tance. Návštěva požárního inspektora Sečinu mámu hrozně vyděsila a obě okamžitě vyrazily na cestu do blíže neurčenejch krajin. Seka mi tu novinu sdělila dneska ráno po telefonu.
„To je blbost,“ namítnul sem. „Požární inspektor nepude žalovat na imigrační. Nemají spolu nic společnýho. Jsou to zcela samostatný vládní agentury.“
„To je i můj názor, ale máma prohlásila, že musíme odjet.“
„Kde teď jsi?“
„Na dálnici.“
„A kam máte namířeno?“
„To ti nesmím říct.“
„Zavoláš mi nebo napíšeš, až dorazíš tam, kam máte namířeno?“
„A ty bys chtěl, Bronsone?“
„Jasně.“
„Tak dobře, zkusím to. Kdybychom se už nikdy neviděli, ráda jsem tě poznala.“
„Já tebe taky, drahá Seko. Přeju hodně štěstí.“
„Jo, nápodobně. Už se těším, až tě uvidím v televizi.“
„A můžeš mě vyhlížet příští rok v novým filmu. Budu hrát na akordeon.“
„Určitě budeš skvělý, Bronsone. Bude se mi po tobě stýskat.“
„A mně se bude stýskat po tobě!“
„Je tu jedna věc, která mi chybět nebude.“
„A to je co, nejdražší?“
„Umývání těch hromad nádobí. Marie pověsila svou gumovou zástěru jednou provždy na hřebík.“
Pustili sme se s Levákem do postkatastrofickýho úklidu. On vydlabával trčící skleněný střepy z rámu terasy, zatímco já zametal ty kousky z podlahy. Šest velkejch pytlů na odpadky sme naplnili střepy a zdeformovanými kusy Jimmyho domu, který dolítly až k nám. I ostatní sousedi odklízeli trosky. Hotovej Londýn po náletu.
Po obědě přišla Kal, aby obhlídla tu pohromu.
„Vypadá to jako Hirošima po výbuchu,“ poznamenala, když vyšla na náš uklizenej a zametenej dvorek. „Daleko hůř, než když jsi nám podpálil dům. Ten aspoň pořád stojí.“
„Pokud si vzpomínám, ten požár má na svědomí tvoje bejvalá kámoška a rivalka v lásce Lulu Yeumová.“
„Doufám, že to nenasadí Lulu do hlavy nějaké nápady pro příští útok na mou osobu. Bezpochyby si nedá pokoj, dokud nebudu usmažená pěkně do křupava.“
„Já myslím, že se ve škole pro problémový holky změnila. Získala novou perspektivu.“
„Nebo se proměnila v otrlou kriminálnici toužící po odplatě. Nezapomínej, žije ve Stocktonu. Tam to určitě není snadné pro nikoho.“
Řek sem jí, že je Seka na útěku a s našima tanečníma lekcema je šlus.
„Budeme si muset najít jiného a lepšího učitele,“ prohlásila Kal. „Někde, kde to nepáchne podpažním potem potetovaných křupanů. To bude tvůj úkol, Nickie. S Cooperem na tebe spoléháme. Tanec má zásadní vliv na jeho duševní rozpoložení, když teď podvádím jeho s tebou.“
Zašli sme do mýho pokoje a prozkoumali čerstvě zasklený okna. Pak sme prozkoumali rozličný části svejch těl (a jejich fungování) v mý posteli. Všechno běželo, přesně jak příroda zamýšlela, s obvyklými pozoruhodně uspokojivými výsledky. Později sem pocítil potřebu vyznat se z hlodavé obavy.
„Už zase sem se s tebou vyspal, miláčku,“ řek sem a přitulil se k ní. „Takže mě teď čeká krutá smrt.“
Pověděl sem jí o nejnovějším vývoji kolem našeho souseda.
„Desmond na mě udělal vážně dojem, že nechal ten dům vylítnout do vzduchu.“
„Musíš si s ním promluvit, lásko. Musíš ho donutit, ať mě nechá na pokoji!“
„A jak to mám asi tak udělat?“
„Musíš ho přesvědčit, že s ním stejně nebudeš nikdy spát. Že u tebe nemá šanci.“
„S tím je takový menší problém, drahý Nickie. Svého času jsem cítila totéž vůči tobě a podívej, kde jsme teď.“
