Úžasná Zeměplocha – Malí bohové (Terry Pratchett)

Mnoho příběhů začalo dávno před svým začátkem a Brutův příběh se zrodil o tisíce let dříve než Bruta sám.

Na světě existují biliony bohů. Je jich víc než sledích jiker. Většina z nich je příliš malých, než aby byli vidět, a nikdy je nikdo neuctíval, tedy rozhodně nic většího než řekněme třeba bakterie. A je známo, že bakterie se nemodlí a požadují jen velmi málo ve věcech zázraků.

Jsou to malí bohové - duchové míst, kde se křižují dvě mravenčí stezky, bohové mikroklimat mezi stonky trav. A většina z nich takovými zůstane.

Je to způsobeno tím, že jim nikdo nevěnuje víru.

Hrstka z nich se ale přece jen dostane k lepšímu postavení. Ten proces může spustit cokoliv. Pasák hledající zaběhlé jehně je najde hluboko v trnitém křoví a obětuje pár minut času, aby postavil malou mohylku z kamení jako poděkování duchu onoho místa. Někdo spojí podivně tvarovaný strom, pod nímž se vyspal, se zázračným vyléčením z vleklé choroby, která ho dlouho a úporně sužovala. Někdo vyryje spirálu do osamělého kamene. Protože bohové chtějí, aby v ně někdo věřil, a lidé zase chtějí bohy.

Tím to často končí. Jenže někdy to pak jde mnohem dál. Přibudou další kameny a na místě, kde kdysi stával strom, se vybuduje chrám. Bohové nabývají na síle a víra jejich uctívačů je žene vzhůru jako tisíce tun raketového paliva. Některé z nich zastaví až nebe.

A některé ani to ne.