Úžasná Zeměplocha – Malí bohové (Terry Pratchett)

Na dalším kamenitém hřebeni našli ještěrky a hady. Ta havěť byla pravděpodobně neobyčejně výživná a jeden každý kus byl svým způsobem pravou explozí chuti.

Na další vodu nenarazili.

Ale byly tam… víceméně… rostliny. Vypadaly jako skupinky kamenů, ale s tím rozdílem, že z pukliny uprostřed mnoha z nich vyrazil krátký stonek, na kterém se rozvíjel květ. V podvečerním šeru zářily některé květy růžovofialovou barvou, jiné ohnivou červení.

„Odkud získávají vodu?“

„Zkamenělé moře.“

„Cože? Voda, která se proměnila v kámen?“

„Ne. Voda, která se tady před mnoha tisíci lety vsákla do země. Až úplně dolů, na nepropustné kamenné podloží.“

„Nemohli bychom se tam prokopat?“

„Nebuď blázen.“

Bruta přeletěl pohledem z nejbližšího květu na nedaleký kamenný hřbet.

„Med,“ řekl najednou.

„Cože?“