5. KAPITOLA
Restaurace u Montyho nebyla žádnou stinnou slují. Byla světlá, prosluněná a hlavně hlučná. Teracová podlaha, oranžové stolky, hluk smíchu a řečí, pozdravy, cinkání ledu. Ahoj, Jeannie. Čau, Jeannie, bylo slyšet, když jsme si razili cestu ke stolku pro dva u zadní stěny. Bylo jasné, že to je místo na ‚jednu rychlou‘ poté, co zavřou kanceláře a obchody v nákupním středisku. Byly zde zastoupeny spořitelny a banky, pojišťovny, salóny krásy a jiné speciální obchody.
Když dorazila servírka, zeptala se: „Jako obvykle, Jeannie? Oukej, a co pro vašeho přítele?“ Ukázalo se, že Jeannino ‚obvyklé‘ je vodka s tonikem, přítel si objednal pivo.
V tomto hlučném a nenuceném prostředí se Jeannie úplně uvolnila a přirozeně si povídala. Ona a její kamarádka Betsy přišly na Floridu v polovině ledna z Columbusu v Ohiu, aby si tady vyřídily rozvody. Jejich manželství se rozpadla. Pracovala předtím pro reklamní agenturu, ale tady v Lauderdale nic podobného nesehnala. Betsy byla zubní sestra, ale tu práci nenáviděla, protože ať si koupila jakékoliv boty, pořád ji bolely nohy. Manžel Betsy byl městským hasičem, manžel Jeannie účetním.
Zdála se být na svou přítelkyni Betsy naštvaná. Bylo mezi nimi nějaké napětí a mělo něco společného s Harrym Brollem. Pokusil jsem se zeptat, ale vyhnula se odpovědi. Místo toho se mne zeptala, co dělám já. Řekl jsem jí, že jsem námořním záchranářem.
Nakonec jsem podstoupil to riziko, že jsem řekl: „Jestli se mé přítelkyni bude byt líbit, uvidíme, co se dá s Harrym Brollem podniknout. Doufám, že vám nevadí, když ho někdo pomlouvá. On je tak nafoukaný, nepříjemný, domýšlivý osel, že mi bude potěšením pozorovat, jak daleko dolů s cenou půjde.“
„Říkal jste, že jste přátelé, McGee!“
„Řekl jsem, že ho znám. Vypadám jako člověk, který potřebuje přítele, jako je on?“
„A vypadám já jako žena, která by pro takového muže ráda pracovala?“
Potřásli jsme si nad stolem rukama na znamení souhlasu, že oba máme lepší vkus. Potom mi řekla, že vkus Betsy Bookerové je trochu pochybný. Má totiž už dva měsíce s Brollem poměr.
„Bydlely jsme s Betsy ve dvou ložnicích ve čtvrtém patře na straně k dálnici, ale ona si postupně odstěhovala své věci do jedné jeho ložnice v šestém patře. Asi ji bolely nohy z toho věčného oblékání, svlékání a zase oblékání a přecházení skoro celé budovy.“
„Mrzí vás to?“
„Možná, že to zní trochu mrzutě. Ale spíš mě zlobí to, že je tak pitomá. Ona je skutečně pěkná blondýnka s bezva postavou a prostě asi není zvyklá žít bez mužského. Nejde ani tak o sex. Betsy prostě potřebuje mít v noci někoho vedle sebe, někoho, koho slyší dýchat. Vymýšlí si podivné historky o tom, jak se všechno vyvine dál. Říká, že on brzy vydělá velké prachy na nějakých pozemkových akciích, a protože paní Brollová ho opustila, že jistě dostane rozvod a ožení se s Betsy.“
„Copak by to tak nebylo možné?“
„S ním? Nikdy!“ řekla a vysvětlila mi, jak neměla ráda Harryho pohledy a jak si ho prověřila. Jejím zdrojem informací byl domovník v obytné budově. Minulého listopadu, když byl dům dokončen, vzal si Harry Broll byt číslo 61. Měl tam instalován telefon, neuvedený v seznamu. Nedostával tam žádnou poštu.
„Je jasné, o co mu šlo,“ řekla Jeannie. „Svět je plný manželů jeho typu. Domovník řekl, že asi týden poté se tam nastěhovala nějaká kanadská dívka. Harry míval dlouhé polední přestávky. Ale musel někde udělat chybu, protože jednoho dne před vánocemi přijela paní Brollová a vnikla dovnitř, když Harry odcházel. Bylo kolem toho hodně křiku. Jeho žena ho opustila, i když Harry se té dívky zbavil. Potom se Harry vystěhoval ze svého domu a usadil se v tom bytě. Betsy jednou jeho dům viděla. Vzal ji tam, aby se jí pochlubil. Potvrdila, že je veliký a krásný. Ani by v něčem takovém nechtěla bydlet.“
Prohlásila, že dva drinky už stačí. Zaplatil jsem účet, vyvedl ji ven a představil jí Miss Agnes. Jeannie byla mým stařičkým rollsem tak nadšená, že jsem ji musel zavést do Pompano Beach a zpátky. Vysadil jsem ji naproti Casa de Pl…
