Bezbarvý Cukuru Tazaki a jeho léta putováni (Haruki Murakami)

Podpořte LD sdílením:

Share

Ukázky

8

Definitivně Haida Cukurua opustil na sklonku února následujícího roku, osm měsíců poté, co se poznali. Návrat se tentokrát už žádný nekonal.

Poté co skončily zkoušky, uzavírající školní rok, a byly oznámeny výsledky, odejel Haida do rodné Akity. Cukuruovi řekl, že se odtamtud nicméně nejspíš zas hned vrátí. Zimy jsou v Akitě hrozně studené a dva týdny pobytu doma člověku beztak stačí k tomu, aby toho měl právě tak dost. Být v Tokiu je mnohem příjemnější, tvrdil mu. Domů však zajet musí, už jenom proto, aby jim vypomohl odklidit ty spousty sněhu ze střechy. Jenomže dva týdny byly už dávno ty tam a jeho mladší kamarád se do Tokia stále nevracel. A nedal o sobě vědět ani slůvkem.

Cukuru tomu nejprve nevěnoval tolik pozornosti. Možná se Haidovi doma zalíbilo víc, než se nadál. A možná také napadlo mnohem víc sněhu než jiné roky. A i sám Cukuru musel v půli března na tři dny zajet do Nagoje. Ne že by se mu zrovna chtělo, nebylo ovšem dobře možné, aby se doma vůbec neukázal. V Nagoji samozřejmě není třeba odklízet ze střech sníh, máti mu však v jednom kuse telefonovala do Tokia, proč nepřijede domů, když mají přece prázdniny. „Mám důležitý domácí úkol, který musím během prázdnin dokončit,“ lhal Cukuru do sluchátka. I tak by se ale mohl ukázat doma alespoň na dva tři dny, trvala neochvějně na svém matka. Zavolala i sestra a sdělila mu, že je maminka moc smutná a on by se měl stavit doma alespoň na chvíli. Cukuru řekl že rozumí a že se zastaví.

Doma v Nagoji nevyšel na krok z domu krom chvíle, kdy večer venčil v nedalekém parku jejich psa. Bál se, aby náhodou nenarazil na některého ze svých čtyř bývalých přátel. Zvlášť na setkání s Širo a Kuro z masa a kostí neměl ani pomyšlení od chvíle, co se mu o nich začaly zdát erotické sny. Vždyť to přece bylo totéž, jako by je ve svých představách znásilňoval. I když se ten sen odehrál nezávisle na jeho vůli, a i když ty dvě nemohly tušit, co se mu zdálo. Možná by jim stačil jediný pohled do jeho očí, aby jim bylo jasné, cože se v tom snu seběhlo. Možná že by pak jeho špinavé egoistické fantazie ostře odsoudily a zavrhly.

Masturbaci se vyhýbal, co to šlo. Ne proto, že by v něm snad tyhle aktivity vyvolávaly pocit viny samy o sobě. Ten se dostavoval hlavně proto, že si při tom musel nevyhnutelně představovat Širo a Kuro. Mohl nakrásně zkoušet myslet na jiné věci, pokaždé se mu do toho ale vetřely ty dvě. Čím víc se ale stranil onanie, tím víc se mu pak při každé příležitosti zdávaly erotické sny. V nich potom téměř bez výjimky figurovaly Širo s Kuro. Výsledek byl zkrátka vždycky stejný, mohlo ho ale přinejmenším utěšit, že si to celé nepředstavoval vědomě. Byla to pochopitelně jen pouhá výmluva, pro něho ovšem mělo podobné nazývání věcí jinými jmény nemalý význam.

Děj jeho snů byl skoro vždycky tentýž. Okolnosti a jednání zúčastněných se sice pokaždé mírně lišily v detailech, na samotném sledu událostí se ale neměnilo nic. Ty dvě se k němu nahé přivinuly, laskaly ho po celém těle prsty a ústy, dráždily mu pohlaví a nakonec to všechno vyústilo v sexuální akt. V jehož závěru pak Cukuru vždycky ejakuloval do Širo. Mohl klidně i souložit s Kuro jako o život, když se však přiblížili do finiše, všiml si, že má najednou jinou partnerku. A jeho semeno proudilo do Širo. Tyhle neměnné sny se mu začaly zdávat poté, co ho v létě ve druhém ročníku na vysoké vyloučili z party a on přišel nadobro o možnost se s těmi dvěma vídat. Jinými slovy tehdy, když se Cukuru skálopevně rozhodl na všechny čtyři své známé co možná zapomenout. Nepamatoval se, že by se mu něco podobného zdálo kdy předtím. Cukuru samozřejmě netušil, proč se mu něco takového děje. I to byl jeden z problémů, které měl v sekretáři svého vědomí zasuté hluboko v šupleti s nápisem nevyřešeno.

Vrátil se do Tokia s intenzivním pocitem neurčité frustrace. Haida se ale stále neozval jediným slovem. V bazénu ani v knihovně se neukázal. Cukuru mu několikrát zavolal na kolej, pokaždé mu však řekli, že Haida není přítomen. Uvědomil se, že vlastně nezná ani Haidovu domovskou adresu, ani telefonní číslo. Uprostřed toho všeho minuly jarní prázdniny a nastal nový školní rok. Cukuru postoupil do čtvrtého ročníku. Sakury rozkvetly a brzy zase opadaly. Jeho mladší přítel se ale stále neozýval.

Cukuru se za ním vypravil přímo na kolej. Od správce se tam dozvěděl, že se Haida s koncem školního roku odhlásil z ubytování a odstěhoval si i všechny věci. Cukuru nebyl mocný slova. O důvodech takového kroku ani o Haidově nové adrese nevěděl správce vůbec nic. Nebo to Cukuruovi alespoň tvrdil.

Výprava do studentského registru ve školní kanceláři mu prozradila, že Haida přerušil studium. Důvod přerušení mu neprozradili, to je prý důvěrná informace. Haida jim prý dokumenty o přerušení studia a odchodu z koleje, stvrzené jeho osobní pečetí, podal vlastnoručně hned poté, co byly u konce zkoušky uzavírající školní rok. Tou dobou se ovšem ještě s Cukuruem dennodenně vídali. Společně chodili do bazénu a o víkendech se pak stavoval u Cukurua doma, přespával u něj a povídali si dlouho do noci. A přesto před ním Haida tu věc s přerušením studia beze zbytku zatloukl. S milým úsměvem a jakoby nic mu řekl, že jede „na nějaké dva týdny domů do Akity“. A od té doby se už neukázal.

Už se s ním asi víckrát neuvidím, říkal si Cukuru. Haidu něco skálopevně utvrdilo v tom, že se vypařil bez jediného slova. To nebyla žádná náhoda. Měl evidentní důvod, proč to udělat. A ať už ten důvod byl jakýkoli, Haida se tu už asi víckrát neukáže. V tom se Cukuru nemýlil. Přinejmenším se Haida na univerzitu nevrátil po dobu, co tam docházel on. A nedal o sobě vědět ani slovem.

Zvláštní, říkal si tehdy Cukuru. Haidu potkal úplně stejný osud jako tehdy jeho otce. Ve stejném věku, okolo dvaceti let, přerušil studium a odešel neznámo kam. Dočista jako by chtěl kráčet v otcových stopách. Nebo snad celá ta zmíněná epizoda s otcem byla jen fikce, kterou si Haida vymyslel? Vypůjčil si snad otcovu postavu, aby tu odvyprávěl něco, co se týkalo jeho samého?

Tentokrát ovšem Haidovo zmizení nenaplnilo Cukurua tak hlubokým zmatkem jako prve. Ani ho netrápilo trpké pomyšlení, že ho Haida zavrhl a opustil. Se ztrátou Haidy ho spíš začal ovládat určitý druh poklidu. Podivně neutrální klid. Z jakéhosi důvodu měl dojem, jako by byl Haida odešel proto, že z něho částečně sňal to, co na něm bylo hříšného a nečistého.

Bylo mu samozřejmě smutno z toho, že tu už Haida není. Byla to škoda, a ne že ne. Haida byl jedním z opravdu mála významných přátel, které si Cukuru dokázal najít. Možná to ale celé nemohlo dopadnout jinak. Haida mu po sobě zanechal malý mlýnek na kávu, poloprázdný sáček s kávovými zrnky a album Lisztových Let putování (celkem tři gramodesky) v podání Lazara Bermana. A pak ovšem vzpomínku na svůj pohled, tak zvláštně hluboký a jasný.

* * *

V květnu toho roku, měsíc poté, co vyšlo najevo, že Haida odešel z kampusu, měl Cukuru prvně v životě intimní vztah s opravdickou, živou ženskou. Bylo mu tehdy jednadvacet. Jednadvacet let a šest měsíců. Ta žena byla svobodná a o čtyři roky starší a on se s ní seznámil, když si počátkem nového semestru začal v rámci praxe přivydělávat kreslením výkresů v jedné projekční firmě ve vnitřním Tokiu. Pracovala tam v kanceláři. Byla drobná, měla dlouhé vlasy, velké uši a krásné nohy. Celé její tělo působilo dojmem intenzivního zhuštění. Ve tváři byla spíš roztomilá než hezká. Když se žertovalo, smála se, až jí bylo vidět krásné bílé zuby. Na Cukurua byla v nejrůznějších ohledech hodná hned od chvíle, kdy začal pracovat v jejich kanceláři. Cítil, že je jí sympatický. Snad proto, že vyrůstal se dvěma staršími sestrami, se Cukuru ve společnosti ženské starší než on dokázal chovat úplně nenuceně. Bylo jí zrovna tolik jako jeho prostřední sestře.

Cukuru vycítil příležitost, pozval ji nejprve na večeři, pak k sobě domů a nakonec nebojácně i do postele. Neodmítla mu ani jedno. Udělala to téměř bez zaváhání. Pro Cukurua to bylo úplně poprvé, všechno šlo ale hladce. Od začátku až do konce jedinkrát neupadl do rozpaků ani neztratil sebedůvěru. Následkem toho si ona začala myslet, že má Cukuru na svůj věk zřejmě bohaté sexuální zkušenosti. Přestože měl předtím ženskou jen a pouze ve snu.

Cukuruovi byla samozřejmě sympatická. Byla to okouzlující žena, navíc inteligentní a citlivá. Nemohl po ní pochopitelně chtít, aby mu skýtala ty samé intelektuální podněty co Haida, měla ale veselou povahu bez stopy jakékoli nafoukanosti, byla zvídavá a bavit se s ní bylo moc příjemné. A pokud šlo o sex, nebyla rozhodně žádná netýkavka. Cukuruovi ta známost dala spoustu poznatků o ženském těle…

Vaření sice nebylo její nejsilnější stránkou, velice ráda však uklízela, a tak se Cukuruův byt zakrátko jen blýskal čistotou. Záclony, prostěradla, povlaky na polštáře, ručníky i rohožky v koupelně, všechno mu vyměnila za nové a čisté. Cukuruův život po Haidově odchodu díky ní nabral na barvitosti a vzruchu. Cukuru se ovšem k té ženě, starší než on, nepřiblížil a nezačal ji svádět z nějaké vášně, ze sympatií k její osobě, ani proto, aby se pořád necítil tak sám. Udělal to proto, aby si dokázal, že není homosexuál a že zvládne ejakulovat nejenom do ženské ve snu, ale i do opravdové ženy z masa a kostí. To byl – což si ale zřejmě sám nedokázal přiznat – jeho hlavní cíl.

A toho cíle teď dosáhl.

O víkendech chodila k Cukuruovi domů a přespávala tam. Tak, jak to jen docela nedávno dělával Haida. A pak se spolu v posteli beze spěchu objímali. Kolikrát takhle promilovali noc až do svítání. Při souloži se snažil, co mohl, aby myslel jen na ni a na její tělo. Soustředil se na to, co prováděli, úplně vypnul svou představivost a všecko, co tu právě nebylo – nahou Širo a Kuro a Haidovy rty –, zaháněl co možná nejdál. Brala antikoncepční pilulky a on do ní mohl vesele pumpovat semene, co srdce ráčilo. Sex s ním si opravdu užívala, zdálo se dokonce, že je naprosto spokojená. Když na ni přišel orgasmus, křičela tak, že to bylo až neuvěřitelné. Všechno je v pořádku, jsem úplně normální, říkal si Cukuru. A navíc díky tomu přestal mít i ty erotické sny.

Jejich poměr trval asi osm měsíců a pak se po vzájemné dohodě rozešli. Bylo to krátce předtím, než Cukuru dokončil svá univerzitní studia. Tou dobou už měl potvrzené místo u železniční firmy specializované na elektrizované tratě a jeho brigáda v projekční kanceláři už byla taky u konce. Během chození s Cukuruem (řekla mu to na rovinu hnedle zkraje) měla ještě i milého doma v Niigatě, kamaráda z dětství. V dubnu se za něj měla řádně provdat. V projekční firmě dá výpověď a budou žít ve městě Sandžó, kde pracuje její snoubenec. A proto už se nebudou moci dále vídat, oznámila jednoho dne Cukurovi rovnou v posteli.

„On je moc hodný, víš?“ pravila, ruku na Cukuruově hrudníku. „Myslím, že se spolu k sobě hodíme.“

„Je vážně škoda, že se s tebou už nebudu moct takhle setkávat, ale asi bych ti měl gratulovat, co?“ řekl Cukuru.

„Díky,“ řekla ona. A pak, jako by doplňovala poznámku drobným písmem na konec stránky, dodala ještě: „Možná že zanedlouho zas bude příležitost, abychom se viděli.“

„Jak to by bylo skvělé,“ řekl Cukuru. Dost dobře ovšem nechápal, jaký ta její poznámka pod čarou má mít smysl. Pouze ho najednou napadlo, jestli si od ní nevyslechne něco podobného i její snoubenec. A pak se spolu znovu pomilovali.

Doopravdy si myslel, že je škoda, že už se s ní nebude moci jednou týdně scházet. Potřeboval stálou partnerku na sex jednak proto, aby zahnal své živé erotické sny, jednak aby dokázal žít takříkajíc v přítomném gramatickém čase. Na druhou stranu se mu však ta její svatba vlastně spíš dost hodila do krámu. Vůči své starší přítelkyni totiž opravdu necítil nic víc než klidné sympatie a zdravou tělesnou touhu. A navíc se tehdy Cukuru právě chystal vkročit do dalšího životního stadia.

 

Informace

Bibliografické údaje

  • 22. 3. 2024