8
Definitivně Haida Cukurua opustil na sklonku února následujícího roku, osm měsíců poté, co se poznali. Návrat se tentokrát už žádný nekonal.
Poté co skončily zkoušky, uzavírající školní rok, a byly oznámeny výsledky, odejel Haida do rodné Akity. Cukuruovi řekl, že se odtamtud nicméně nejspíš zas hned vrátí. Zimy jsou v Akitě hrozně studené a dva týdny pobytu doma člověku beztak stačí k tomu, aby toho měl právě tak dost. Být v Tokiu je mnohem příjemnější, tvrdil mu. Domů však zajet musí, už jenom proto, aby jim vypomohl odklidit ty spousty sněhu ze střechy. Jenomže dva týdny byly už dávno ty tam a jeho mladší kamarád se do Tokia stále nevracel. A nedal o sobě vědět ani slůvkem.
Cukuru tomu nejprve nevěnoval tolik pozornosti. Možná se Haidovi doma zalíbilo víc, než se nadál. A možná také napadlo mnohem víc sněhu než jiné roky. A i sám Cukuru musel v půli března na tři dny zajet do Nagoje. Ne že by se mu zrovna chtělo, nebylo ovšem dobře možné, aby se doma vůbec neukázal. V Nagoji samozřejmě není třeba odklízet ze střech sníh, máti mu však v jednom kuse telefonovala do Tokia, proč nepřijede domů, když mají přece prázdniny. „Mám důležitý domácí úkol, který musím během prázdnin dokončit,“ lhal Cukuru do sluchátka. I tak by se ale mohl ukázat doma alespoň na dva tři dny, trvala neochvějně na svém matka. Zavolala i sestra a sdělila mu, že je maminka moc smutná a on by se měl stavit doma alespoň na chvíli. Cukuru řekl že rozumí a že se zastaví.
Doma v Nagoji nevyšel na krok z domu krom chvíle, kdy večer venčil v nedalekém parku jejich psa. Bál se, aby náhodou nenarazil na některého ze svých čtyř bývalých přátel. Zvlášť na setkání s Širo a Kuro z masa a kostí neměl ani pomyšlení od chvíle, co se mu o nich začaly zdát erotické sny. Vždyť to přece bylo totéž, jako by je ve svých představách znásilňoval. I když se ten sen odehrál nezávisle na jeho vůli, a i když ty dvě nemohly tušit, co se mu zdálo. Možná by jim stačil jediný pohled do jeho očí, aby jim bylo jasné, cože se v tom snu seběhlo. Možná že by pak jeho špinavé egoistické fantazie ostře odsoudily a zavrhly.
Masturbaci se vyhýbal, co to šlo. Ne proto, že by v něm snad tyhle aktivity vyvolávaly pocit viny samy o sobě. Ten se dostavoval hlavně proto, že si při tom musel nevyhnutelně představovat Širo a Kuro. Mohl nakrásně zkoušet myslet na jiné věci, pokaždé se mu do toho ale vetřely ty dvě. Čím víc se ale stranil onanie, tím víc se mu pak při každé příležitosti zdávaly erotické sny. V nich potom téměř bez výjimky figurovaly Širo s Kuro. Výsledek byl zkrátka vždycky stejný, mohlo ho ale přinejmenším utěšit, že si to celé nepředstavoval vědomě. Byla to pochopitelně jen pouhá výmluva, pro něho ovšem mělo podobné nazývání věcí jinými jmény nemalý význam.
Děj jeho snů byl skoro vždycky tentýž. Okolnosti a jednání zúčastněných se sice pokaždé mírně lišily v detailech, na samotném sledu událostí se ale neměnilo nic. Ty dvě se k němu nahé přivinuly, laskaly ho po celém těle prsty a ústy, dráždily mu pohlaví a nakonec to všechno vyústilo v sexuální akt. V jehož závěru pak Cukuru vždycky ejakuloval do Širo. Mohl klidně i souložit s Kuro jako o život, když se však přiblížili do finiše, všiml si, že má najednou jinou partnerku. A jeho semeno proudilo do Širo. Tyhle neměnné sny se mu začaly zdávat poté, co ho v létě ve druhém ročníku na vysoké vyloučili z party a on přišel nadobro o možnost se s těmi dvěma vídat. Jinými slovy tehdy, když se Cukuru skálopevně rozhodl na všechny čtyři své známé co možná zapomenout. Nepamatoval se, že by se mu něco podobného zdálo kdy předtím. Cukuru samozřejmě netušil, proč se mu něco takového děje. I to byl jeden z problémů, které měl v sekretáři svého vědomí zasuté hluboko v šupleti s nápisem nevyřešeno.
Vrátil se do Tokia s intenzivním pocitem neurčité frustrace. Haida se ale stále neozval jediným slovem. V bazénu ani v knihovně se neukázal. Cukuru mu několikrát zavolal na kolej, pokaždé mu však řekli, že Haida není přítomen. Uvědomil se, že v…
