Tak jak to bylo na začátku
Je město z kamene a v něm šedivá čtvrť a v té čtvrti je malý krám, stavba z cementových tvárnic propojená přístavkem s velkým chátrajícím domem.
Obchody jdou dnes poměrně dobře. Lidé, kteří tam chodili nakupovat před tou šílenou, krvavou řeží oné vlahé červnové noci, říkají, že náhlé břímě odpovědnosti bylo přesně to, co Walter potřeboval, aby se z něj stal konečně chlap. Doris pracuje v krámě. Značně se zakulatila, ale docela jí to sluší. Má stále ostrý jazyk, ale její občasné výstupy teď Walter umí zvládnout jediným pohledem či slovem. Anna se stará o dítě, chlapečka, který se právě učí chodit, a zákazníci s pronikavějším zrakem usuzují, že přijde další.
Je tu nový řezník, tichý muž s mírnýma očima, ale není tak dobrý, jako byl Stussen. James Dover zařizuje hodně nákupů, má na starost veškerou rozvážku a ještě zvládá chodit třikrát týdně na univerzitu do večerních kursů pro dospělé. Náročným denním režimem zhubl a dozrál. Neměli s Teenou čas na líbánky. Samozřejmě se o nich po čtvrti vedly řeči, ale bylo by to horší, kdyby ta děsivá červnová noc neposkytla drastičtější téma. Ale klepy časem slábly a ustávaly, na pár nepříjemných faktů se postupně zapomnělo, až nakonec v povědomí lidí zbyly jen ty nejmlhavější pochybnosti. I ty se pak rychle rozptýlily při spatření výrazu v očích mladé nevěsty, vzhlížející k svému silnému manželovi.
Novinové stránky líčící ony události pomalu žloutnou a fakta se vytrácejí z paměti. Jen pár lidí si teď vzpomíná na čtrnáctihodinovou nahrávku, vytvořenou z blábolů toho pomatence, ze které se sestříhala asi hodina smysluplných informací. Tyto informace samozřejmě neměly žádnou právní váhu. Bylo jich však využito k tlaku na osoby, o kterých byla na pásku zmínka, až sám Karshner, v téměř mrtvičném záchvatu zuřivosti, zcela nenadále zemřel. Jistí novinoví dopisovatelé poukázali na ironii faktu, že smrt nastala selháním téže srdeční tepny, která praskla v mohutné hrudi Guse Varakiho.
Jistá chapadla distribuční drogové organizace v Johnstonu byla odťata a organizace utrpěla dočasnou ztrátu. Hlava hydry však zasažena nebyla a časem narostla chapadla nová a obezřetně se rozestřela temnými částmi města. Nové děti se učí vznášet. Přeložené svitky bankovek teplých od dlaně se předávají na chodbách nejzapadlejších kin, v postranních uličkách, na pánských záchodech levných barů, v cukrárnách poblíž středních škol. Pokračuje to dál, protože pro typy bez svědomí zisk stále ještě převažuje nad rizikem.
Možná, jak věří Bonny, je to pro lidi z džungle tohoto města jen otázka štěstí. Štěstí, a jak tvrdí Paul, také víry, schopnosti věřit v něco. A zdá se, že do vysokého starého domu a dlouhého, nízkého krámu ozářeného neonem se štěstí vrátilo.
Bonny a Paul tam včera po zavírací době zašli, aby se ujistili o své vlastní mře, o svém vlastním štěstí. Jsou spolu, jsou oddáni a dosud ještě šťastní nejsou, ačkoli v to doufají. Pohybují se mezi vrcholy velké radosti ze sebe navzájem a propastmi hořkosti a snahy jeden druhému ublížit. Museli jet přes celé město, protože si pronajali jeden z domů patřících k univerzitě. Paul začal mimo školu poskytovat také konzultace, aby si mohli dům zařídit. Ani jeden z nich si ještě není jist, že tohle manželství bude fungovat, nicméně se o to snaží.
Přijeli ke krámu, když právě zavírali. Jim zamkl, z lednice se vytáhlo pár plechovek piva a nějakou dobu si jich všech šest povídalo. Vykládali si o drobnostech a srdečně se spolu zasmáli. Jen v jednu chvíli vnesla do rozhovoru trochu napětí Doris, když se trpce zmínila o penězích, které se našly v úschovní skříňce a podle zřetelného otisku prstu patřily Lockterovi. Lockter je ovšem už neuvidí, jako neuvidí nic ze světa mimo zdi instituce, kde bude s nevyléčitelnou paranoiou trávit čas až do dne, kdy zemře jako pomatený stařec s hlavou plnou vidin. Doris protestovala proti jejich zabavení a tvrdila, že měly být odevzdány zbývajícím členům Varakiovic rodiny. Ale Walter jí uštědřil krátký, ostrý pohl…
