Kapitola desátá
Paul usedl za volant, Teena si sedla doprostřed a nakonec nastoupil Jimmy a zabouchl dveře.
„Myslím, že to je holka, co znám, a jmenuje se Ginny,“ řekla Teena.
Paul nastartoval. „Dobrá známá?“
„Docela jo.“
„Byla jsi s ní v sobotu večer?“
„Řeknu jim to tam, až budu vědět, kdo to je.“ Paul zahlédl, jak se úkosem podívala na Jimmyho. „Proč jedeš taky?“
„Stejně bych tam musel. Ušetřím si tak cestu.“
„Tebe právě pustili, co?“
„Jo. Jsem čerstvě venku. Proč?“
„Jen se ptám.“
Paul zahnul ze Sampson Street do Crown Avenue a pokračoval po ní na východ. Musel zastavit na červenou. Teena hleděla přímo před sebe, ruce složené v klíně. Paul se podíval přes ni a pokývl rychle na Jimmyho. Jimmy nenápadně posunul ruce trochu blíž k ní.
Když naskočila zelená, Paul zahnul doprava. Teena nějakou chvíli nereagovala, pak se napřímila. „Proč jedete tudy? Do města se přece jede rovně.“
„Musím se někde stavit,“ odpověděl nenuceně Paul. „Není to velká zajížďka.“
Znovu se opřela o sedadlo. „Aha.“
Mlčela, když je míjely bloky domů, přerušované ulicemi. Dojeli až na konec města a pokračovali dál. Znovu se narovnala. „Tohle je nějaký divný. O co vám jde? Kam mě vezete?“
„Jenom klid, Teeno.“
„Co to má znamenat, jenom klid?“ Její hlas nabyl na pronikavosti. „Kam mě vezete?“
„Tam, kde se o tebe postarají, kde tě uzdraví.“
Alespoň tři vteřiny seděla klidně a pak se vymrštila s překvapující razancí. Jimmymu se podařilo ji chytit za zápěstí. Sehnula se, aby ho kousla do hřbetu ruky, ale včas jí pod bradu nastavil loket. Supěla a usilovně se bránila. Hrábla levou nohou po pedálech a Jimmy jí zahákl své velké chodidlo kolem holeně a strhl ji zpět.
„Udržíš ji?“
„Mám ji, pane Darmonde.“
„Nepůjdu tam! Nezůstanu tam!“ znovu se vzepjala, tak prudce, že se téměř vykroutila z Jimmyho sevření, a pak náhle dopadla zpátky na sedadlo a těžce oddychovala. „Řeknu, že vy dva jste mě zatáhli na zadní sedadlo a znásilnili. Odpřísáhnu to. Na bibli.“
„Znásilnit feťačku?“ odvětil drsně Jimmy. „Nedotkl bych se tě třímetrovým klackem. Dělá se mi špatně, když tě musím držet.“
„Kroť se, Jime,“ ozval se Paul.
„To zrovna. Po tomhle abych si dal horkou koupel. Dej se vyléčit a možná se na tebe bude dát koukat. Teď jsi, holka, totiž dost odporná!“
Zhroutila se na své uvězněné ruce a otřásala se křečovitými vzlyky. Jimmy od jejích útlých ramen ochable vzhlédl k Paulovi a přimhouřil oko. Vtom zařval, jak ho kousla do ruky. Vyškubl ji a ona se naklonila přes něj a sáhla po klice. Dal jí facku a znovu ji popadl za zápěstí. Po několik dalších mil jim nadávala, pak zmlkla.
Než dorazili do sanatoria, odpor z ní vymizel. Projeli bránou z tepaného železa a pak do strmého kopce štěrkovanou cestou k hlavní budově. Po rozlehlých trávnících se ve dvojicích a trojicích procházeli lidé.
Přivedli ji k příjmu, kde se na ni usmála mohutná žena: „Christine Varakiová? Ahoj, zlato.“
Teena si odplivla.
Ženin úsměv se nezměnil. Zvedla telefon, vytočila linku a řekla: „Dorothy? Můžete převzít to Varakiovic děvče?“ Chvíli poslouchala a zavěsila. „Sestra hned přijde dolů, zlato. Zdá se, že především potřebuješ vydrhnout mýdlem a šamponem.“
„Především potřebuju dávku, buřte.“
„Pane Darmonde, formuláře jsou v téhle obálce. Doktor Foltz vám vzkazuje, že se omlouvá, ale je zaneprázdněn.“
Statně vyhlížející zrzavá sestra s bojovně vystrčenou čelistí dorazila s klapáním podpatků, které se rozléhalo po hale. Podívala se pozorně na Teenu. „Jejda, děvče, řekli mi, že na tom budeš zle. A ty zatím máš jen slabý návyk. Tak pojď.“
Teena s ní odešla s překvapivou povolností. Teprve když ušla tak dvanáct metrů, se ohlédla. Její bledý obličej se zdál drobný a ona vypadala bezvýrazná a tenká vedle sestry zářící bělostnou jistotou.
Vrátili se k autu. Když vyjeli na silnici, Paul řekl: „Nebyl jsi trochu moc hrubý?“
„To pro mě kdysi udělal jeden kluk.“
„A co, Jime?“
„Když jsem tam byl ani ne týden. Měl jsem ramena. Předváděl se. Mistr světa. Jeden z kluků, jmenoval se Rick, m…
