Muž, který maloval mandlovníky (Johannes M. Simmel)

Pronajali si vůz s řidičem a jeli odpoledne podél pobřeží přes Basse Corniche do Monte Carla. Byl to Erskinův nápad strávit noc v HOTEL DE PARIS. Vzali si s sebou dvě zavazadla se slavnostním oblečením. Když se před večeří v Salle Empire převlékli, zašla Mrs. Collinsová do koupelny, aby si upravila účes. Hnědé vlasy jí splývaly ve velkých měkkých vlnách na ramena. Měla na sobě zelené sametové šaty obepínající tělo jako většina jejích velkých toalet. Účes byl perfektní.

Manžel ji už očekával v salonu. Na stolku před ním leželo velké šedivé pouzdro.

„Můj dárek pro nejlepší ženu na světě!“ zvolal.

Otevřela etui a zatajil se jí dech. Spatřila velký briliantový prsten ve tvaru smaragdu, briliantové náušnice, briliantový náramek a široký briliantový náhrdelník s mnoha kameny. Šperky představovaly nepochybně milionovou hodnotu.

„Ach Erskine, Erskine… Ty ses zbláznil!“ Brala do ruky kousek po kousku a drahokamy ve světle jiskřily. „Nadobro zbláznil!“

Zasmál se svým hrdelním smíchem.

„Líbí se ti to, darling?“ Začal jí jednotlivé části postupně připínat. Navlékl jí prsten. „Před odletem jsem ti sebral rubínový prsten. Přiznej, že sis ničeho nevšimla. Musel jsem monsieur Alassianovi ukázat tvou velikost…“

„Monsiuer…?“

„Reuben Alassian. Bože, ty jseš úplně mimo. Klenotník z Nice přece! Jen si vzpomeň, ten milej starej pán.“

„Tohle… to všechno jsi koupil u Reubena Alassiana?“

„Vždyť ti to povídám. Nejdřív jsem se nemohl rozhodnout co vybrat. Tak jsem se zeptal toho malíře…“

„Pierra Mondragona?“ Dech jí uvázl.

„Ano, tvého přítele, s nímž si tak dobře rozumíš.“

„Kdy ses ho zeptal?“

„No před mým odletem. Pamatuješ si, jak jsem ti řekl, že se musím v Nice setkat se svým kamarádem z války? Tys zůstala v hotelu. V Alassianově obchodě jsme si udělali malou poradu: já, on a ten malíř. Klenotník mu zavolal a požádal ho, aby přijel do Nice. Mondragon to byl, kdo rozhodl, že by se k tobě nejlépe hodila tahle briliantová souprava. A měl pravdu, ví bůh, že měl pravdu. Vidíš, k čemu je takový umělec dobrý!“

Běžela zpátky do koupelny, aby se znovu prohlédla v zrcadle. Přiškrceně namítla: „Ale brilianty ve tvaru smaragdu jsou přece strašně drahé… Mondragon určitě vybral to nejdražší, co Alassian v obchodě měl.“

Erskine stál těsně za ní a znovu se chraplavě zasmál.

„To je docela možné, darling. Ale co na tom? Když ti opravdu tolik sluší: náušnice, náhrdelník, náramek…“ Předklonil se a políbil ji na obnažená ramena. „Happy anniversary,“ šeptal. „Happy anniversary, darling!“