Mezi řečí (Jiří Žáček)

Šanson

Noc a růže, motýli,
svlékneme se na chvíli,
svlékneme se na chvíli,
tma nám těla nabílí.

Bílé rakve postelí,
vrátíme se dospělí,
vrátíme se dospělí,
až se luna otelí.

Jednou, dvakrát, potřetí,
motýl něhy uletí,
motýl něhy uletí,
růže hodíš do smetí.

Noc a růže, motýli,
svlékneme se na chvíli,
svlékneme se na chvíli,
tma nám těla nabílí.

— 1 —

Z autobiografie

Tátovi

Co mělo přijít, stalo se jen zpola.
Létat mne ve snu ptáci učili –
padat už ne: hle, Ikarova škola.
Banální výhry. Krásné omyly. 

Po otci věčný zvyk moralisty
mít pravdu (Thank you, Mr. Nobody!).
Dým z cigaret a nepopsané listy.
Jistoty pochyb. Pouta svodody.

Dětský sklon ptát se každou odpovědí.
Zarděnky lásek. Dluhy, jež se dědí.
Sezónní chřipky, třetí zápal plic.

A tušení, že každá báseň svědčí
proti mně – každá, i když mezi řečí.
A hudba odnikud. A pak už nic.

— 2 —