SOBOTA, 28. SRPNA
Když vás někdo zradí a podvede, můžete se s tím prostě smířit. Anebo se k tomu můžete postavit čelem a proměnit se v rebela.
Sbalil sem si báglík a dneska ráno vyklouzl ven. Na kuchyňským stole sem nechal následující vzkaz: „Odjíždím na víkend. Vrátím se v neděli večer. Nemusíte mít strach. — Scott.“ Vyrazil sem pěškobusem k Santa Monice a nased do městskýho autobusu na letiště. Provoz ještě v tuhle hodinu nebyl tak hroznej. Původně sem hledal lety do Baton Rouge, ale namísto toho sem našel skvělej kauf na zpáteční letenku do Jacksonu v Mississippi. To je od Caseyina rodnýho města zhruba stejně daleko jako Baton Rouge.
Za letenku sem na letišti zacvakal v hotovosti, ale musel sem se jim prokázat svojí debetní kartou kvůli identifikaci. Byl sem trochu nervózní, ale problémy nenastaly ani u prodeje letenek, ani když sem procházel přes ochranku. Než sem nastoupil do letadla, ohlásil sem se telefonicky Casey. U ní všecko v pořádku.
12.32 — Fotřík mi volal asi stokrát. Já ale důsledně nereaguju. V Dallasu sme měli pauzu, tak sem brnknul Zee, že ji na tu premiéru vzít nemůžu. Řekla mi, že jí dneska ráno volal můj otec, celej vyděšenej, aby se jí zeptal, jestli neví, kde sem.
„Cos mu řekla?“ zeptal sem se.
„Že nemám tušení, co máš v plánu. Tak kde teda jsi, Scotte?“
„Ale, jenom si potřebuju spočnout vod rodinnýho života. Jestli ti ještě zavolá, řekni mu, že se nemusí bát. Zejtra večer sem zpátky.“
„Jedeš za Casey, že jo?“
„Ne, mám namířeno do Vegas,“ zalhal sem. „Ale neříkej vo tom nikomu.“
„Tvoji rodiče jsou úplně bez sebe, Scotte.“
„No, to je docela blbý. Ježíš, to nedokážou zůstat v klidu?“
„Tvůj strýc musel odvolat svatbu.“
„Co? Kterej?“
„Jake. Chystali se dneska s Lillian odjet potají do Las Vegas. Teď své plány zrušili, pro případ, že by policie začala prohledávat jezera a řeky kvůli tvojí mrtvole.“
„To je ale naprostá hovadina. Nemohla bys zavolat mýmu tátovi a říct mu, že sem v poho?“
„Jasně, Scotte. Nechceš mu ale radši zavolat sám?“
„Ne. Na příštích čtyřiadvacet hodin chci zapomenout, že vůbec jaký rodiče mám. To toho žádám tak moc?“
„Nejspíš jo. Každopádně na sebe dávej pozor.“
„To víš že jo. Uvidíme se v pondělí, Zee.“
„Dobře, Scotty. Jsem ráda, že ses mi ozval. Vyřiď ode mě pozdrav Casey.“
Do prkenný ohrady! Takže tu flignu s Las Vegas mi nejspíš nezbaštila.
18.38 — Jackson, Mississippi. V tomhle zapadákově je děsný vlhko, jako kdyby se vám v koupelně vosprchovalo dvanáct chlápků a nefungovala vám ventilace. Casey se zrovna fintí, protože pudem na večeři do hotelový restaurace. Zřejmě se chce předvýst v celý kráse. Právě sme zažili mimořádně uspokojivý znovushledání ve zdejší vobrovský posteli. Dva kondomy sou pryč a v rezervě zbejvá šest dalších.
Zarezervoval sem nám to tady včera večer přes internet. Když sem se hlásil na recepci, řek sem, že tatík má schůzku ve městě a přijde později. Recepční se tvářil trochu podezíravě, ale nechal mě i „mou sestru“ zapsat, protože sem za pokoj zaplatil v hotovosti. Moji debetní kartu zabavil jako záruku a upozornil, že se táta musí zaregistrovat na recepci, až se tu objeví. Řek sem mu, že otec možná dorazí hodně pozdě, protože má „děsně důležitou“ pracovní schůzku. Tenhle hotel je dost velkej a pohybuje se tu velká spousta lidí, takže doufám, že si nás v tom zmatku nikdo všímat nebude.
Casey řekla svejm staroušům, že stráví noc u kámošky Dancy. Namísto toho se nechala vod Dancy dovézt do centra Natchez, kde sedla na letištní kyvadlovej autobus do Jacksonu. Ten zastavuje ohromně strategicky právě u tohohle hotelu, kterej stojí asi dva bloky vod letiště. Všecko mám dokonale promyšlený a přitom mě celej ten vejlet vyjde na míň než tisícovku. A rozhodně to bude stát za to, protože spolu konečně strávíme celou noc.
22.18 — Dáváme si pauzu. Já myslím, že ve městě Erekce už zhasínaj světla, ale Casey optimisticky věří, že dokáže skomírající plamen mý touhy znova rozdmýchat. Těžko uvěřit, že můžu ležet v posteli s nahatou holkou vedl…
