Mládí v hajzlu 7: Mládí furt v hajzlu (C. Douglas Payne)

PÁTEK, 18. ČERVNA

Marcus mě učí hrát šachy. Sešli sme se v jeho kanclu, kde má zdi pokrytý desítkama zarámovanejch fotek Slavných atletů pózujících s Marcusem. Moc se mi nezdá, že by šachy byly ta pravá hra pro mě, protože mi pravidla přijdou dost nahodilý a úplně nesnáším ten kluzkej způsob, jak vám jezdec vždycky sebere panďuláka. A proč je král takovej posera? Neměl by se náhodou postavit do čela a vést útok?

Zatímco Marcus devastoval mý jednotky, zeptal sem se ho, jestli neměl někdy výčitky svědomí, že zmrzačil svýho zaměstnavatele.

„Jasně že sem se cítil mizerně. Musíš si uvědomit, Scotte, že když nastoupíš k profíkům, je to, jako kdyby ses dal do války. Den D každou neděli. Tvým úkolem je dát to druhýmu týmu pořádně sežrat. Některý lidi říkaj, že to byl pozdní zákrok. Mám ten zápas přímo tady v DVD přehrávači. Můžeš se na to mrknout. A rozhodně to žádnej neoprávněnej zákrok nebyl. Tyler tehdy mezi profíkama teprv začínal a ještě nezvlád správnej způsob, jak padat. Nepovolil kolena. A když šel k zemi, nohy se mu zamotaly. Prásk, a už to bylo. Vážně chceš táhnout královnou sem?“

Chtěl sem a Marcus mi dal šach mat jediným záludným tahem.

Zeptal sem se ho, jestli taky někdy utrpěl nějaký zranění.

„Jasně že jo. Schytal sem to tak nebo jinak skoro při každým zápase. Zkus na sebe nabalit sto padesát kilo a naběhnout párkrát do betonový zdi. Takhle to vypadá, když hraješ v obraně NFL. Vydržel sem to devět sezon, což je dýl než většina ostatních. Užil sem si spoustu srandy a potkal kupu skvělejch chlapů. Vydělal docela slušný prachy a dostal penzi, kterou mi ožírá inflace. Fotbal byl celej můj život, ale já nelpím na minulosti jako spousta bejvalejch sportovců. Nevystupuju na show a neprodávám svůj podpis, ani se nenaparuju jako některý rádoby machři.“

„Bydlíš tady natrvalo, takže nejspíš nejseš ženatej.“

„Ty jseš ale všetečnej malej hajzlík. Nestarej se, Scotty, já si na nedostatek ženskejch nestěžuju.“

Kdybych tak jen já moh říct to samý!