Mládí v hajzlu 9: Povolení prudit (C. Douglas Payne)

Podpořte LD sdílením:

Share

Ukázky

PONDĚLÍ, 28. KVĚTNA

(Den památky padlých)

Nemáme žádný Twispy, který bysme navštěvovali na hřbitovech veteránů, poněvadž náš rod se vojenský službě vždycky vyhýbal. Tak trochu jako volení vůdci naší země. Určitě by mi narostly patní ostruhy, kdyby někdy znovu zavedli povinnou vojenskou službu. Velká škoda, že v hokně nezačínám dneska, Tyler by mi musel vycálovat dvojnásobnou mzdu. Něco málo sem si o slonech vygooglil. Tu a tam zabijou člověka, takže si musím dávat pořádnýho bacha. Údajně sou chytrý, ale na druhou stranu to nejsou oni, kdo si to přifičí do zoo, aby tam obhlížel lidi v klecích. Jejich množení je hobby na dlouhý lokte, jelikož březost trvá u slonů dvaadvacet měsíců.

K mýmu překvapení mi zavolal Cooper Tucker. Zajímalo ho, proč nehýřím nadšením, když ho slyším.

„Coopere, tvé chování překročilo všechny myslitelný meze. Neustále se mi sáčkuješ do mejch buchet, vole. Napřed to byly Kal a Lauren a potom Tiara.“

„Promiň, Nicku. Nebyl jsem zvyklý, že si mě holky všímají. U nás doma všecky odpuzuje ta záležitost s mým zrakem.“

„No dobře, když to říkáš.“

„Nechceš přijít? Můžu pro tebe poslat Uber. Povykládáme, co je nového.“

„Bude tam i Kal?“

„Ne, ta jela do Knottʼs Berry Farm.“

„Kal nesnáší zábavní parky.“

„Zjevně její odpor ochabuje, pokud ji tam doprovází Fabian. Přijeď za mnou. Jsi v L. A. můj nejlepší kámoš.“

„Myslel sem, že tvůj nejlepší kámoš je Harvey Haseltine.“

„Harvey je taky super. Auto může být u tvého domu za dvacet minut.“

„No tak dobře.“

Sídlo Trenta Prestona se nacházelo v luxusní vyvýšený části Beverly Hills, ne v prostejch nížinách. Vyjedete po klikatý cestě a tam se na vrcholku kopce rozkládá jeho stromovím obestřený Xanadu. Větve stromů byly hustě obsypaný výraznými fialovými kvítky. Předpokládám, že kvetou akorát bohatejm lidem. Hospodyně, která mi otevřela dveře, mě nasměrovala k domku pro hosty za bazénem. Byl fakticky jasnej den, takže byly vidět výškový budovy v centru L. A. na východě a modravej Pacifik na západě. Ten ostrov v dálce mohla bejt klidně Catalina. Cooper byl o něco vyšší a vypadal líp, než když sem ho viděl naposled. Kéž bych moh říct to samý o sobě. Nadšeně mě objal.

„Nějak jinak voníš, Nicku.“

„Jo, když už je ten svátek, nacákal sem na sebe něco Levákovy kolínský. Je to magnet na ženský. Jejda, ahoj.“

Teprve teď sem si všiml holky, co seděla na gauči v části obýváku se sníženou podlahou. Zvedla se, přistoupila ke mně a natáhla ruku.

„Ahoj, já jsem Amalda. Vnučka Trenta a Apurvy.“

„Ahoj,“ řek sem taky a potřásl jí rukou. „Jak jsi k tomu vůbec přišla?“

„Můj táta je ten syn, kterého spolu zplodili na střední v Ukiahu. Loni odešel z armády na penzi. Azura Prestonová je jeho nevlastní sestra.“

„Dělá to z ní tvoji nevlastní tetu?“

„Ne, já ji považuju za normální tetu. Tuším byla krátce provdaná za tvého nevlastního bratra. Bydlíme dole pod kopcem.“

„To se nedá považovat za doopravdický manželství,“ poznamenal sem. „Netrvalo ani den a nechali ho anulovat.“

„Já vím. Tátu to dost rozhodilo.“

„Almy je armádní dítě, takže žila všude možně,“ řekl Cooper. „Nickův táta znal tvé prarodiče v Ukiahu. Býval to nezvladatelný a potřeštěný kluk.“

„Jo, viděla jsem ten film,“ přitakala. „Podle všeho to byl pěkný spratek.“

Tak Amalda viděla můj holej zadek na stříbrným plátně. A mýho bráchu považuje za podrazáka. Zrudnul sem a odvrátil se, abych podrobněji prozkoumal výhled z nedalekýho okna.

„Líbilo se mi, jaks to zahrál, Nicku,“ poznamenala.

Znova sem se otočil k ní. Holky, který vypadají takhle, musíte absorbovat po malejch dávkách.

„Jo, tobě a pár tisícům koc v Portugalsku. Tvoje máma je Američanka?“

„Egypťanka s trochou marocké krve. Táta tam jeden čas sloužil během první války v Zálivu.“

„Když už jsi tady, Nicku,“ řek Cooper, „potřeboval bych, abys mi Almy popsal. Nebyla moc vstřícná, pokud jde o její vzhled.“

„Nevadí ti to?“ zeptal sem se jí.

„Ani ne. Slyšela jsem, že jsi tak trochu spisovatel.“

„No dobře, Coopere. Řek bych, že je asi tak metr padesát vy…

Informace

Bibliografické údaje

  • 16. 9. 2024