ČTVRTEK, 16. ČERVENCE
Kal si mě u snídaně odtáhla stranou, aby mě obeznámila se svou nejnovější teorií.
„Všechno to dává smysl, Nicku. Vůbec nechápu, jak nám to mohlo ujít. Cooper je děsně hezkej kluk. A co se říká o takových chlapech?“
„Že jsou všichni nafoukaní, pokud nejsou slepí?“ zkusil sem.
„Ne, Nicku. Devadesát osm procent z nich jsou gayové.“
„Fakticky? Tak to si myslíš, že například Denny je gay?“
„Ne, protože Denny vypadá dobře jenom momentálně. Časem mu vypadají všecky vlasy a znovu ztloustne.“
Nejlepší novinka, co sem slyšel za celej tejden!
„Harveyho tajemství je, že se zamiloval do slepýho kluka. Což znamená…“
„Tvůj brácha je gay!“
„Přesně tak. Ale musíme pro to získat důkaz. A já už vím, jak to udělat.“
„Ehm, a jak?“
„Přes Dennyho nos. Vůbec se mu nelepší.“
„Já vím, Sheeni. V noci se vykradl do koupelny a nimral se v tom. Ten hnus, co z něho vystříkl, zaprasil celý zrcadlo.“
„Detailů mě, Nicku, laskavě ušetři. Ten jeho nos je každou minutou nechutnější. Takže tvýho tátu donutíme, aby Dennyho vyrazil. A aby namísto něho nabral Coopera.“
„Ale jak by Cooper mohl hrát Trenta? Je přece slepej.“
„Tak mu nasadíme nějaké frajerské sluneční brýle. Ta role není zas tak velká. Stačí, když bude dobře vypadat a odříká pár řádek textu.“
„Aha. A zatímco bude tady, donutíme ho, aby vyklopil pravdu o Harveym.“
„Přesně tak. Teď, když máme plán, je tvým úkolem ho zrea-
lizovat.“
Tak nějak mě ta novina nepřekvapila.
Jelikož nejsem žádnej tupec, nešel sem na tatíka zpříma. Namísto toho sem naznačil Brendě, že známe jednoho totálně nádhernýho místního kluka, kterej by byl jako Trent přímo dokonalej. A jak velkou publicitu by film získal, kdybysme najali slepýho herce. A navíc, nejspíš by makal za o poznání menší gáži než Denny. Šla za tatíkem a o patnáct minut později už Denny rajtoval po motelovým pokoji, jako by předváděl tu šílenou scénu na pláži z Krále Leara.
„Je mi upřímně líto, že tě s tím tvým frňákem vyrazili, Denzine,“ sdělil sem mu. „Podle mého názoru se pro roli Trenta oba téměř dokonale hodíte.“
Štěstí, že mě napadlo sklonit hlavu, jelikož Denny se zuřivě rozehnal pěstí po mým nose. Arvin mu vzápětí nastavil nohu a držel ho při zemi, zatímco já ve stavu vrcholný blaženosti odkráčel na začátek dnešního natáčení.
„Jak to Denny vzal?“ zeptala se Kal, když sme si to šinuli v linkolnu do karavanovýho kempu.
„Moc dobře ne. Vyhrožoval fyzickým napadením, ale já mu ukázal, kde je jeho místo.“
V tu chvíli se na mým mobilu objevila nová esemeska.
„To je od tvýho bráchy,“ řekl sem. „Prej, že kdybych tam byl, vrazil by mi hadici od vysavače do nosu a vycucl mi plíce a další nadbytečný orgány.“
„Ta představa je ohromně homoerotická, Nicku.“
„No dobře, když to říkáš.“
„Vím, že jsme s mým bratrem na správné stopě.“
Odepsal sem mu, že kdyby on byl tady, přivázal bych ho za uši k háku na zadku tatíkova auťáku a vláčel bych ho třicet kiláků po štěrkovejch cestách.
Brenda na celý dopoledne zmizela. Jela do Sonory, aby tam vysadila Dennyho na autobusovým nádraží, sehnala tatíkovi výtisk Time a provedla pohovor s Cooperem Tuckerem. My mezitím natočili scénu, jak se George F. Twisp (toho hraje tatík) vrací z pracovní cesty a zjistí, že Paul si užívá s jeho přítelkyní Lacey (tu hraje Chloe), která u něho bydlela. Natočili sme to ve stavebnicovým domku správce karavanovýho kempu, když z něj Mary napřed vyklidila aspoň ty nejnevkusnější kusy nábytku a jeho rozsáhlou sbírku memorabilií fotbalovýho klubu Oakland Raiders. Chloe si vedla slušně a Scott poslal tatíka k zemi jedinou ranou pěstí, i když teda jenom naoko. Při přehrávání denních prací to nepůsobilo moc věrohodně, ale Roland tvrdil, že to získá punc opravdovosti, až zvukaři dodají do soundtracku náraz dopadající pěsti.
Taky sme nafilmovali hafo drobnějších scén, jako když se oblíkám na oslavu Díkůvzdání a Estelle mi volá, aby mě varovala, že už sou oaklandští poldové na cestě. A jak se vracíme ze Santa Cruz s panem Fergusonem, kterej mě musel zachr…
