PÁTEK, 24. ČERVENCE
Dneska brzo ráno mě vzbudil telefonát od mámy. Tělo Leonarda Davidsona prošpikovaný kousky čelního skla bylo uloženo do jeho rodný indianský půdy. Několik truchlících v pohřební síni se zmínilo, že mě tam postrádají, ale že už se těší na můj film. Velká škoda, že ho můj exfotřík neuvidí. Všecky jeho čistírny byly toho dne zavřený, aby se zaměstnanci mohli zúčastnit pohřbu. Pár jich to dokonce i udělalo.
„Zbavila jsem se domu a prodej podniku jsem nechala na brokerovi,“ oznámila máma. „Už mě tady teď nic nedrží.“
„Kde budeš bydlet, mami?“
„Moc by ti vadilo, kdybych se přestěhovala do Los Angeles?“
„Jasně že ne. Bude to fajn. Chtěl sem se tě zeptat, mami, na toho právníka, co si ho hodlal najmout. Pustil nakonec ten nápad z hlavy?“
„Ne tak docela, Nicku. Mluvil o tom, že něco podnikne, ale jenom natruc tvému tátovi. Teď už si s tím ale nemusíme dělat starosti.“
„Ne, to nejspíš nemusíme.“
„Kdo, co, co se to děje?“ zeptal se Cooper, kterej se právě probudil.
Vysvětlil sem mu, že telefonuju s mámou.
„Kdo je to, Nicku?“ zeptala se máma. „On je s tebou někdo v posteli? Mně to zní jako kluk.“
„Je to jeden herec z našeho filmu, mami. Barák už máme plný, tak spí se mnou.“
„Mně to nevadí, jestli jsi gay, Nicku. Nejsem úzkoprsá jako většina lidí v Indianě.“
„Já nejsem teplej, mami. Je to jenom dočasný opatření. Tady Cooper už má domluvený rande se dvěma mýma holkama.“
„To je na mě trochu složité, Nicku. Ale na druhou stranu, tak už to nejspíš v L. A. chodí. Leonard ti v poslední vůli něco odkázal.“
„A co, mami?“ zeptal sem se se zájmem.
„Svoji sbírku krabiček od sirek z nevadských kasin. Je docela obsáhlá. Poslala jsem ti ji včera v obří krabici.“
„Jéžiš, mami, už se nemůžu dočkat.“
Jaká škoda, že ho nezpopelnili. Ty krabičky vod sirek mohli použít na rozdělání ohně.
Tatík vypadal u snídaně nervózně. Jedl jenom jednou rukou a v tý druhý hňácal tenisák. Dneska se pořádá ta velká aukce v New Yorku. Ada mu poslala mailem link, aby mohl dražbu sledovat naživo, ale on si to nepustil. Povídal, že nestojí o žádnej další stres. Taky nebyl ochotnej mi ten link prozradit.
„Podobný rozptylování nepotřebujeme,“ prohlásil. „Odteď za padesát let už bude každýmu fuk, za kolik se ten blbej obraz prodal.“
Obzvlášť jemu, protože to už bude pod drnem.
Byl to boj, ale podařilo se mi Coopera přesvědčit, aby svoje randící plány pozměnil. Dneska si oba vyrazíme s Kal a zítra s Tiarou. Řekl sem mu, že by nebylo fér nutit Leváka, aby dopravil čtyři páry na čtyři různý rande.
„A kdo bude líbat naše holky na dobrou noc?“ zeptal se.
„Já políbím dneska večer Kal a ty si to můžeš zítra vynahradit s Tiarou.“
„A co když dají obě holky přednost mně?“
„Tak to by potom mohl někdo pozdějc zakopnout o kbelík.“
„To nebylo hezké, Nicku. Vůbec to nebylo hezké!“
„Pravda, ale od tebe taky není moc fér, když si uzurpuješ všecky holky pro sebe.“
Přesně v tu chvíli zavolala Ochechule, aby se důrazně zeptala, jak je možný, že dosud neobdržela fotku svýho zetě. Vysvětlil sem jí, že sem Desmonda ještě nezahlídl, ale že ho tady očekávám na víkend.
„Měla jsem si ho vyfotit sama,“ prohlásila. „Možnost se mi naskytla, ale nikdy by mě nenapadlo, že manželství mé dcery vydrží tak dlouho. Děti dokážou v tomhle ohledu člověka pěkně zaskočit.“
Slíbil sem, že ho sejmu svým mobilem, sotva se tu ukáže.
Kvůli dnešnímu natáčení sme se vrátili do domu v Mar Vista. „Moji ložnici“ předělali na pokoj Sheeni a Taggarty na koleji v Santa Cruz. Francouzský plakáty na zdech, pár votlučenejch stolů a moji postel nahradila patrová palanda. Na podlaze ležely roztažený dva spacáky pro Leváka a pro mě. Taggarty se vynořila z koupelny v miniaturním pyžámku, který toho moc nezahalovalo, zato Kaliný půvaby zůstaly skrytý pod dlouhou flanelovou noční košilí. Arvina a mě navlíkla Felicity do boxerek odpovídajících PG ratingu, který by si ani jeden z nás ve skutečným životě na sebe nevzal. A proč taky? Nádobíčko vám v tom jen tak visí v naprostý abs…
