PONDĚLÍ, 13. ČERVENCE
Ano, Bůh existuje. Moje modlitby byly vyslyšeny. Denholm Turnbull se dneska ráno vzbudil s pučícím beďarem přímo na špičce toho jeho jemně cizelovanýho frňáku. Pro případ, že by si toho snad někdo nevšiml, neopomněl ho Roland hlasitě okomentovat během snídaně v tý jídelně.
„Doufám, že to není beďar!“ zařval. „Přece nám nádhernýho a božskýho Trenta Prestona nebude hrát někdo, kdo má na nose krvavě rudýho jebáka!“
Přímo na místě sem se rozhodl odpustit Rolandovi všecky jeho minulý i budoucí prohřešky vůči mý osobě. Ten chlap prostě nemůže bejt zlej.
„To není beďar,“ lhal Denny a celej zrudl. „Myslím, že mě kousnul pavouk. Kdo vybral tenhle laciný motel?“
„Měl by sis ho vymáčknout, než ti moc nabobtná,“ radila mu Lauren.
„Nemačkat,“ varovala ho její sestra. „Aspoň dokud se nevytvoří váček s hnisem.“
„Nevadí vám, že se tu snažím jíst?“ vložil sem se do diskuze.
Obrátil sem se ke Kal, která od Dennyho ostentativně odvracela pohled. „Jak se ti spalo, drahá Sheeni?“
„Nebylo to tak hrozné, když vezmu v úvahu ten povyk v sousední posteli. Je to tak skvělé, zbavit se bratra a té zrádkyně Esmée.“
Byli sme od něj daleko, ale stejně sem našel na mobilu tuhle esemesku: „Kdybys byl tady, rozmašíroval bych tě na kusy sekáčkem na maso a rozprodával části tvýho těla z chladicího boxu na farmářským trhu jako organický hovězí z trávou krmenýho skotu.“
Odepsal sem mu: „Kdybys byl ty tady, rozválel bych tě v horkým asfaltu a použil tě jako retardér, kterým bych přibrzdil dopravu do Yosemitskýho parku.“
Po snídani sme odjeli do nedalekýho karavanovýho kempu, kde se měly filmovat scény s přívěsem. Teta Joan a strejda Bill tam už kempovali ve svým prďatým starožitným minipřívěsu. Uvnitř bylo tak akorát dost místa, aby se tam vmáčklo úzký dvojlůžko. Trochu to připomínalo rakvičku pro dva. Když se odklopila zadní dvířka, vykoukla spartánská kuchyňka se sporákem se dvěma hořákama a malou lednicí. Koupelka pochopitelně nikde, ale Bill vztyčil poblíž vysokej úzkej stan, kterej skrejval mobilní hajzlík. Ten přívěs tahal plně zrenovovaným pickupem značky dodge z osumatřicátýho. Vlastně docela roztomilý bydlení, řekl bych, ale na rodiče miliardáře poněkud primitivní.
Hned vedle stál velkej, ovšem značně olezlej přívěs, kterej Brenda schrastila do filmu, aby v něm ubytovala Twispovic roďku na dovolený. Teta Joan a strejda Bill strávili celej včerejšek tím, že ho zdobili neuvěřitelně nevkusnýma náboženskýma uměleckýma dílkama (původní karavanovej kemp provozovala církev). Ještě že filmy postrádaj Smell-O-Vision, jelikož ten přívěs smrděl vevnitř fakticky k zblití.
„Ježíši, otevřete někdo okna,“ vyjekla Brenda.
„Opovaž se,“ zarazil ji tatík. „Mám rád autentický pachy.“
Jo, to mu věřím.
Ta ženská, co hraje Estelle Twispovou, se převlíkla do šortek a halenky se zavazováním za krkem, která udržovala její poklady jenom pár cenťáků nad pupíkem. Rozhodně doufám, že Kal se kozy takhle nesesunou, až bude starší. Roland se znova převtělil do tiráka Jerryho (hotovej vepřík v šortkách) a natočili sme scénu, kdy dorazí v linkolnu do toho kempu a Estelle Nicka představuje Sheeni.
Pár dalších zdejších táborníků se zastavilo a chvíli nás očumovalo, ale většina se zase brzy ztratila. Natáčení filmů je k smrti nudný, pokud se při něm nevyhazujou do luftu rozlehlý budovy.
Když sme jedli oběd, co nám doručili v menuboxech z tý jídelny ve městě, zazvonil mi telefon. Byla to Ochechule s novinkama o svým pátrání stran Coopera v kempu. Když sem zavěsil, sdělil sem Kal, co zjistila.
„Veevina máma brnkla do toho kempu. Řekli jí, že tvůj brácha byl ukázkovej táborník. Nezapletl se do žádnejch incidentů ani nevykazoval jakýkoli nevhodný chování. Když tam ale pobejval, měli tam jednoho kluka ménem Cooper. Pokud vědí, taky si vedl skvěle.“
„Tak proč potom naši bratra potrestali?“ zeptala se.
„Ehm, to já nevím.“
„Tak zavolej mému tátovi a zeptej se ho.“
Brnknul sem do toho zverimexu. Naštěstí to zvedl pan Haseltine osobně. Povídal, že si …
