5
Bylo po půlnoci. Třebaže Christmas byl na lůžku už dvě hodiny, dosud nespal. Uslyšel Browna dřív, než ho uviděl. Uslyšel Browna, jak se blíží ke dveřím a pak do nich vráží, a obrys jeho těla jak se ve dveřích opírá a napřimuje. Brown těžce dýchal. Vzepřený oběma pažemi o zárubeň dveří, začal nasládlým, nazálním tenorem zpívat. Sám tahavý tón jeho hlasu jako by páchl po whisky. „Kušuj,“ řekl Christmas. Nepohnul se a nijak nezvýšil hlas. Brown okamžitě zmlkl. Ještě chvilku postál ve dveřích, udržuje se rukama ve vzpřímené poloze. Potom se pustil a Christmas slyšel, jak vrávorá do místnosti a vzápětí do čehosi vráží. Nastalo ticho, v němž se ozýval jen těžký, sípavý dech. Potom Brown se strašným rámusem dopadl na zem, naraziv přitom na Christmasovo lůžko, a chatrč se otřásla jeho ryčným, idiotským smíchem.
Christmas se zvedl z pryčny. Brown pod ním ležel neviditelný na podlaze, řičel smíchy a ani se nepokoušel vstát. „Kušuj,“ řekl Christmas. Brown se smál dál. Christmas ho překročil a natáhl ruku směrem k bedně, která jim sloužila za stůl a kde měla být lampa a sirky. Ale bednu tam nenašel. Pak si vzpomněl, jak třeskla lampa, když Brown padal. Jak stál rozkročmo nad Brownem, shýbl se k němu, nahmátl jeho límec, vytáhl ho zpod pryčny, pak mu nadzdvihl hlavu a začal ho otevřenou dlaní ostře, vztekle a tvrdě políčkovat, dokud Brown nepřestal řičet.
Brown zmalátněl. Christmas si přidržoval jeho hlavu a rovným, jakoby dušeným hlasem mu nadával. Pak ho odvlekl k druhé pryčně a hodil ho na ni, obličejem vzhůru. Brown se znovu rozchechtal. Christmas přitiskl dlaň levé ruky na Brownova ústa a nos a sevřel mu čelist, zatímco mu pravačkou zasazoval znovu ty tvrdé, odměřené políčky, jako by si je pomalu odpočítával. Brown se přestal smát. Vzpíral se. Začal pod Christmasovou rukou přiškrceně, kloktavě hekat, zmítat se. Christmas ho držel, dokud nepřestal, dokud se neutišil. Potom ruku maličko uvolnil. „Budeš už zticha?“ řekl. „No tak budeš?“
Brown se znovu začal vzpírat. „Dej pryč tu černou pracku, ty prašivěj uzenáči –“ Ruka se znovu sevřela. Druhou ho Christmas znovu uhodil do tváře. Brown se přestal škubat a znovu znehybněl. Christmas stisk povolil. Po chvilce Brown promluvil, úlisně, docela potichu: „Ty jsi negr, rozumíš? Sáms to řek. Mně jsi to řek. Ale já jsem bílej. Já jsem bí –“ Ruka se sevřela. Brown se opět zmítal, sípavě kňučel pod rukou, slintal na prsty, které ho rdousily. Jakmile se přestal zmítat, ruka povolila. Pak nehybně ležel, těžce oddychoval.
„Tak budeš zticha?“ řekl Christmas.
„Budu,“ řekl Brown. Hlasitě vydychoval. „Nech mě dejchat. Už budu zticha. Nech mě dejchat.“
Christmas ruku povolil, ale neodtáhl ji. Brown pod ní dýchal volněji, nadechoval a vydechoval volněji, ne tak hlasitě. Ale Christmas ruku neoddaloval. Stál ve tmě nad nataženým tělem, mezi prsty mu proudil střídavě horký a studený Brownův dech a říkal si v duchu Něco se se mnou stane. Něco asi udělám Ani nemusel odtáhnout levičku od Brownovy tváře, aby pravicí dosáhl na svou pryčnu, na polštář, pod nímž ležela břitva s pěticoulovou čepelí. Ale neudělal to. Možná že jeho úvahy dospěly už tak daleko, do takových temnot, že mu napověděly Tohle není ten pravý Buď jak buď, po břitvě nesáhl. Za nějaký čas odtáhl ruku z Brownovy tváře. Ale nehnul se z místa. Stál dál nad jeho pryčnou a sám dýchal tak tiše, tak klidně, že svůj dech ani neslyšel. I Brown, stále neviditelný, dýchal teď tišeji a Christmas se po chvíli vrátil ke své pryčně, usedl na ni a v kalhotách visících na stěně nahmatal cigaretu a zápalku. V záři rozžaté sirky bylo teď Browna vidět. Než si Christmas připálil, zvedl sirku a posvítil si na něho. Brown ležel roztažený, na zádech a jednu paži měl pokleslou k podlaze. Ústa měl otevřená. Jak se na něj Christmas díval, začal chrápat.
Christmas si zapálil cigaretu a odcvrnknul sirku k otevřeným dveřím. Díval se, jak plamínek za letu mizí. Pak naslouchal, až se ozve lehounký, titěrný zvuk, jak zhaslá sirka dopadne na podlahu; a pak se mu …
