Šest
Když Halt vstoupil, skupinka osob shromážděných v kanceláři barona Aralda vzhlédla.
„Takže, pověděl ti náš genoveský přítel něco?“ zeptal se král Duncan.
Výslechem druhého genoveského vraha, který zůstal naživu, byl pověřen Halt. Willovi byla, navzdory všem jeho zkušenostem a hrdinství v boji, v takových věcech ještě trochu na překážku jeho mladá a bezelstná tvář. Naproti tomu Haltova tvář nebyla vůbec mladá a rozhodně nevypadala bezelstně. Halt dokázal vyslovit hrozbu a vypadat přitom tak, jako že ji v každém případě hodlá splnit.
Možná proto, že to obvykle udělal.
Teď na královu otázku odpověděl kývnutím. „Nejdřív ne. Genovesani jsou příslovečně skoupí na slovo a nemají strach z výhrůžek smrtí. Ten nečeká nic jiného než popravu. Tohle riziko na sebe vzal, když tu práci přijímal.“
„Tak jak jsi ho přesvědčil, aby zazpíval?“ byl zvědavý Erak.
„Genovesani se nebojí smrti. Bojí se ale utrpení, jaké dokážou způsobit jejich zbraně,“ odpověděl mu Halt. Kývl na Horáce, opřeného o hranu baronova stolu kousek od Kasandry. „Horáci, vzal jsem si příklad z tebe. Pohrozil jsem mu, že ho škrábnu jednou z těch jeho otrávených šipek. Celý zezelenal, když jsem mu sdělil, že jediný člověk, který v Araluenu dokáže vyrobit protijed, bydlí osm dní cesty odtud na sever. Pak se docela ochotně rozpovídal.“
„Opravdu věřil, že to uděláte?“ zeptala se Kasandra a Halt se k ní otočil.
„Mám velmi věrohodnou tvář,“ prohlásil nanejvýš důstojně.
„Jistě že máte,“ souhlasila Kasandra.
Než mohl Halt pokračovat, vmísil se Will s otázkou, která ho trápila.
„Mně nejde do hlavy,“ řekl, „proč čekali až na svatební tanec? Já si přece ochozu všiml, když jsem stál vpředu na pódiu a pronášel řeč. To znamená, že na kraj pódia bylo z ochozu vidět. Takže si ke střelbě mohli vybrat dobu, kdy měl král proslov.“
„Má to dva důvody,“ odpověděl Halt a slabě se pousmál. „Během tance se jejich cíl ukázal na mnohem delší dobu. A cílem nebyl král. Byla to Kasandra.“
Mezi přítomnými posluchači nastalo pozdvižení. Jako první se vzpamatoval král Duncan.
„Kasandra? Cílem byla Kasandra? Kdo ji chtěl nechat zabít?“
„Podle všeho člověk, který se jmenuje Ikbál,“ řekl Halt a pohlédl na Seletina. Aridský vakír se při zaslechnutí toho jména zamračil.
„Ikbál?“ opáčil. „To je Júsalův bratr.“ Obrátil se k ostatním. Pro některé bylo to jméno neznámé. „Júsal byl tualažský vůdce, který před několika lety připravil únos Eraka,“ vysvětloval. „Ale Ikbál je ve vězení v horském městě Mašaba. Byl tam spolu s dalšími odsouzen k nuceným pracím.“
Halt potřásl hlavou. „Zřejmě už tam není. Zdá se, že Ikbál před několika měsíci z Mašaby uprchl. Mašabané se asi ještě nedostali k tomu, aby ti to sdělili.“
Seletin podmračeně stáhl obočí a zamumlal tichou kletbu. „To jsou celí oni!“ rozhořčil se. „Jsou tam nahoře v těch svých horách tak proklatě zahledění do sebe! Nikdy nevěřili ústřední vládě. Počítám, že se snažili vykoumat, jak vzbudit dojem, že nemůžou za to, že ho nechali uprchnout.“
„Mohli ovšem,“ upozornil Halt, „mezitím poslat zprávu. Jsi pryč ze země už několik týdnů.“ Podíval se na Kasandru.
„Kasandro, tenhle Ikbál se na tebe dost zlobí,“ řekl jí. „Koneckonců, zmařila jsi všechny jejich plány a z jeho bratra jsi udělala slintajícího ubožáka. Prahnul po pomstě. Najal Genovesany, aby tě zabili. A vymyslel, aby přitom použili aridské samostříly. Měli v plánu, že tam jeden po sobě zanechají.“
„Což by vyvolalo značnou nedůvěru mezi našimi zeměmi,“ zamyšleně poznamenal Seletin.
„Přesně tak,“ souhlasil Halt. „Soudím, že náš přítelíček Ikbál by se radoval z pohledu na zlou krev mezi Araluenem a Aridou. Odvrátilo by to vaši pozornost od jeho stíhání. A ještě ke všemu kdyby zabili Kasandru, zůstal by král Duncan bez dědičky trůnu. To by mohlo vyvolat spory o následnictví a oslabit celou zemi.“
„A kdyby Will nebyl tak ostražitý, ten plán jim mohl vyjít,“ řekl Horác. Vděčně pohlédl na svého přítele. „Kolikrát já jsem ti za tu dobu, co se známe, řekl ‚díky‘?“
Will pokrčil rameny, z…
