Tři
Když vjel Will na malou mýtinu v Grimsdellském lese, léčitel Malcolm, známější spíše jako černý čaroděj Malkallam, rychle zvedl oči od práce.
Každé dopoledne v jedenáct hodin poskytoval Malcolm svým lidem ošetření. Zranění a nemocní se trpělivě řadili před léčitelovým útulným domkem, aby je mohl vyšetřit, určit nemoc a léčit jejich vyvrtnuté kotníky, řezné rány, boláky a horečky. Protože většina obyvatel, kteří žili v malé lesní usedlosti, byla ze svých původních domovů vyhnána kvůli tělesnému postižení nebo znetvoření, čekala tu zpravidla dlouhá řada nemocných. Mnozí měli trvalé zdravotní potíže, které vyžadovaly nepřetržitou péči.
Poslední pacient byl poměrně jasný případ. Jedenáctiletý chlapec se rozhodl, že z matčiny rohožky si udělá kouzelný koberec, a pokusil se slétnout z patnáct stop vysokého stromu. Malcolm ovázal vymknutý kotník, mastí potřel odřené lokty i zápěstí a potom rukou prohrábl čupřinu malého dobrodruha.
„Můžeš jít,“ řekl mu, „a odteďka přenech kouzla mně.“
„Ano, Malcolme,“ sliboval chlapec a v rozpacích klopil hlavu. Když odkulhal, léčitel se obrátil k Willovi. Právě odsedlával koně a starší muž s uznáním sledoval, jak ho hraničář vytírá dosucha a tiše k němu promlouvá, a všiml si těsného vztahu mezi těmi dvěma. Kůň, skoro jako by slovům rozuměl, odpověděl přátelským zafrkáním a pohodil krátkou hřívou.
„Tak jsem slyšel, že jsi našel Skandijce,“ promluvil nakonec Malcolm. Will přikývl.
„Pětadvacet prvotřídních bojovníků,“ řekl. „Byli přesně tam, kde tvůj posel říkal, že budou, na břehu řeky Oosel.“
Malcolmovi lidé znali rozlehlý les křížem krážem. Jen málo z toho, co se v něm odehrálo, jim uniklo. A jakmile spatřili něco mimořádného, podávali léčiteli zprávu. Když dorazila hlášení o skupině námořníků, která přežila ztroskotání skandijské lodi, Will se je vydal hledat.
„A měli radost, že můžou nabídnout pomoc?“ vyzvídal Malcolm. Will pokrčil rameny a usedl na prosluněnou verandu vedle léčitele.
„Budou mít radost, až dostanou peníze, které jsem jim nabídl. Navíc má jejich kapitán pocit, že mi něco dluží, protože nechal Buttla uprchnout.“
Z domku vyšel Xander, tajemník Ormana z Macindawu.
„Jak je Ormanovi?“ zajímal se Malcolm. Hradního pána otrávil jeho bratranec Keren, aby získal vládu nad hradem. Will s Xanderem před časem dorazili k mýtině skryté v lese v poslední chvíli, aby mohl léčitel zachránit Ormanův život.
„Je mu mnohem líp. Ale pořád je velice slabý. Zase usnul,“ oznámil Xander.
Malcolm zamyšleně pokýval hlavou. „To je pro něj nejlepší lék. Jed je z těla pryč. Teď už se bude zotavovat. Nech ho odpočívat.“
Xander se tvářil pochybovačně. Navzdory skutečnosti, že Malcolm zachránil jeho pánovi život, pohlížel na léčitele stále s jistou dávkou podezíravosti. Měl dojem, že Malcolm by měl poskytnout mnohem viditelnější způsob léčby než prostý příkaz nech ho odpočívat. Bylo tu ale ještě něco jiného, co ho v tuto chvíli trápilo.
„Slyšel jsem dobře, že jsi Skandijcům nabídl, že jim zaplatíš?“ oslovil Willa.
Will se na něj usmál a zavrtěl hlavou. „Ne. Já jim nabídl, že jim zaplatíte vy,“ odvětil. „Sedmdesát zlatých reálů za jejich služby.“
Xander se rozhořčeně naježil. „To je neslýchané!“ zvolal. „Neměl jsi žádné právo udělat něco takového! Pánem hradu Macindawu je lord Orman. Každé takové vyjednávání příslušelo jemu − nebo v jeho nepřítomnosti mně!“
Malý tajemník už předtím prokázal, že je statečný a svému pánu velice oddaný. Občas se ale díky tomu choval trochu namyšleně. Will se na něj upřeně zadíval. Slyšel, jak Malcolm posměšně zafuněl.
„V tuhle chvíli,“ připomněl Will varovným tónem, „není Orman pánem ničeho, co by stálo za řeč − ani té vypůjčené postele, v které leží. Tak jsem si dovolil ho obejít. Zřejmě zapomínáš, že jednám z pověření samotného krále.“
Což byla pravda, jak si Xander uvědomil. Will byl přece hraničář, přestože na Macindaw přijel v přestrojení za kejklíře. Xander se těžko srovnával s tím, že tak rozsáhlá pravomoc může být svěřena někomu tak mladému jako …
