Hraničářův učeň 7: Obléhání Macindawu (John Flanagan)

Podpořte LD sdílením:

Share

Ukázky

Dvacet

Will seděl v dopoledním slunci se zkříženýma nohama před svým stanem a studoval zprávu, kterou Alyss poslala včera v noci.

V noci měl hlídku v lese Mortin − kdysi byl pacholkem v hostinci a k Malcolmovi přišel poté, co ho opařila a ošklivě znetvořila vařící voda vylitá z kotle. Poctivě zaznamenal všechny světelné obrazce, když je Alyss vysílala z okna. Udělal při tom sice několik chyb, ale podstata sdělení byla dost jasná.

Horác seděl před stanem, neměl co na práci a nejraději by se díval, jak Will při čtení zprávy postupuje. Věděl ale, že Will chce udržet kód v tajnosti, a tak šel prověřit řetězy, jimiž byl připoutaný MacHaddish a jeho dva vojáci. Spokojeně zjistil, že pořád dobře drží, a když procházel kolem, zastavil se, aby fenu poškrábal na hlavě. Huňatý ocas několikrát poklepal o zem. Fena zůstala na stráži celou noc, zatímco lidské hlídky se po několika hodinách střídaly. Horác viděl, že hlídku převzal Trobar.

„Hodná holka, Blekí,“ pochválil ji Horác. Fena jeho slova přivítala dalším klepnutím ocasu a Trobar rozzlobeným pohledem. Obr mluvil málokdy, jak Horác věděl. Měl rozštěpené patro, a mluvení mu působilo potíže. Vyslovoval zkomoleně a sotva srozumitelně a otázky, které nutně následovaly, velkého muže zpravidla uváděly do rozpaků. Tentokrát byl však natolik rozčilený, že nelitoval námahy.

„Žáná Ble-Í,“ namítl.

Horác váhal, pak usoudil, že ví, co říkal. Všiml si, že s určitými hláskami, jako D nebo K, má Trobar potíže.

„Žádná Blekí?“ odvážil se hádat a rozzlobený obličej vehementně přikyvoval. Horác omluvně pokrčil rameny, byl trochu vyvedený z míry. Jméno, které pro fenu vybral, zřejmě není nikomu dost dobré, napadlo ho. „Tak jak se tedy jmenuje?“ dožadoval se.

Trobar chvíli mlčel a pak vynaložil veškeré úsilí, aby co nejzřetelněji vyslovil: „S-tín.“ T bylo velice slabé.

Horác se zamyslel a potom se zeptal: „Stín?“

Velký kulatý obličej se rozzářil úsměvem a Trobar nadšeně přikyvoval.

„S-tín,“ opakoval s radostí, že se mu podařilo dorozumět. Fena opět klepla ocasem, když jméno vyslovil. Horác se na ni upřeně zadíval, myslel na to, jak proklouzne kolem a přikrčená těsně nad zemí se krade tiše jako duch.

„To je zpropadeně dobré jméno,“ ocenil upřímně obrovu vynalézavost. Trobar opět přitakal.

„Le-ší než Ble-í,“ vyjádřil se neuctivě.

Horác při jízlivé poznámce povytáhl obočí. Zopakoval ji, jen aby měl jistotu, že rozuměl správně.

„Lepší než Blekí, říkáš?“

Trobar několikrát kývl. Horác pokrčil rameny.

„Najednou mě každý kritizuje,“ prohlásil, otočil se a viděl, že Will skončil s luštěním zprávy. Při odchodu slyšel za sebou hluboké dunění Trobarova smíchu.

Když Horác přišel, Will právě uklízel do vnitřní kapsy pomocnou tabulku.

„Jaké jsou novinky od Alyss?“ zajímal se Horác. Will přejel očima k papíru s přepsanou zprávou. Byl to bezděčný pohyb, protože zprávu právě přečetl.

„Chtěla nám hlavně povědět o MacHaddishově návštěvě. Ale je tu i novinka pro Ormana. Jeho otec je zřejmě mrtev.“

Horácovi ztvrdly rysy. „Keren ho zabil?“

Will pokrčil rameny. „Přímo ne. Byla to asi spíš nešťastná náhoda, ale celkově je za to zodpovědný. Alyss říká, že teď už nepovolí. Jeho jedinou nadějí je pokračovat v plánu se Skotii.“

„A nepředpokládám, že Alyss má nějakou představu o jejich časovém plánu?“ zeptal se Horác. Will zavrtěl hlavou.

„Při troše štěstí to dnes večer Malcolm dostane z MacHaddishe,“ řekl.

Horác se však tvářil pochybovačně. „Na to bych nespoléhal. Vypadá jako hodně tvrdý oříšek. Tušíš, co má Malcolm za lubem?“

„Vůbec ne. Počítám, že to zjistíme večer. Teď musím jít a povědět Ormanovi o jeho otci.“

Pomalu vstal, znovu se podíval na papír se zprávou, jako kdyby mu mohl poradit jednoduchý způsob, jak bolestnou zprávu sdělit. Horác položil příteli ruku na rameno.

„Půjdu s tebou,“ nabídl se. Nemohl na celkové situaci nic zlepšit. Věděl však, že jeho přítomnost bude pro Willa znamenat jistou úlevu a podporu.

„Díky,“ řekl Will a společně se vydali přes paseku.

MacHaddish, který bedlivě sledoval každý pohyb na pasece, se za nimi díval, jak odcházejí.

* * *

Když Will přinesl zprávu o Syronově smrti, Orman byl v chatě s Malcolmem a Xanderem. Přijal ji odevzdaně.

„Podle Alyss zřejmě necítil žádnou bolest, alespoň že tak,“ řekl mu Will s nadějí, že oznámení bude pro něj snesitelnější. „Na konci byl v bezvědomí a prý prostě jen tiše skonal.“

„Děkuji, žes mi to řekl,“ odpověděl Orman. „Myslím, že jsem to už beztak tušil. Něco jsem cítil, bolest a ztrátu. V hloubi srdce jsem věděl, že otec je určitě mrtev.“

Xanderovi se při oznámení Syronovy smrti naplnily oči slzami. Sloužil Syronovu rodu od doby svého dospívání. Příčinou smutku nebyla ani tak láska k pánovu rodu, něco takového by si Xander jako sluha nedovolil. Smutek pramenil ze smyslu pro povinnost a Syronova smrt přinesla mužíkovi nejistotu, co bude dál − jako kdyby mu uřízli ruku nebo nohu.

Přestože uplynulých pět měsíců působil jako Ormanův tajemník, byl odjakživa oddaný Syronovi, a jak si Will s Horácem už dříve několikrát všimli, jeho oddanost byla neotřesitelná a neoddělitelně k němu patřila.

Zvládl to svým obvyklým způsobem, pokusil se být nějak užitečný Ormanovi, který se teď oficiálně stal jeho novým pánem.

„Můj pane, mohu vám nějak posloužit? Něco pro vás udělat?“

Orman ho jemně poplácal po rameni.

„Děkuji, Xandere, ale i ty potřebuješ truchlit. Byl tvým pánem přede mnou a já vím, že jsi mu vždy věrně sloužil. Se mnou si na chvilku nedělej starosti.“

Tvář malého služebníka se jakoby zhroutila a Orman pochopil, že Xander se se ztrátou nejlépe vyrovná tím, že se zaměstná při plnění úkolů pro svého pána.

„Na druhou stranu mě napadá,“ prohlásil, „že by mi právě teď přišla vhod pořádná miska čaje. Jestli tě to moc neobtěžuje.“

Xanderova tvář se okamžitě rozjasnila. Vyhlídka na nějakou činnost jako by mu opět vlila do žil život.

„Hned, můj pane!“ Rozhlédl se po ostatních. „Ještě někdo?“

Will s Horácem se snažili nevypadat překvapeně. Malý služebník byl několik posledních dnů dost podrážděný. Malcolm však rozuměl jeho potřebě něčím se zaměstnat.

„Jestli ti to nevadí, Xandere, já bych si také misku dal,“ řekl vlídně.

Xander několikrát pokýval hlavou, hnal se do malé kuchyně a nedočkavě si mnul ruce.

„Jak bude probíhat dnešní večer?“ zeptal se Will Malcolma, když Xander vyšel z místnosti.

„Kousek odtud na východ je lesní palouk,“ vysvětloval Malcolm. „Moji lidé právě provádějí nějaké přípravy. Až zapadne měsíc, odvedeme tam MacHaddishe.“

Horác zamyšleně svraštil čelo. Už nějakou dobu ho zajímalo, jak chce Malcolm přimět MacHaddishe, aby odpovídal na otázky.

„Co přesně máš na mysli?“ zeptal se. Léčitel na něj pohlédl. Jindy přívětivá tvář byla náhle bez výrazu.

„Hodlám vytěžit něco z MacHaddishovy pověrčivosti a strachu. Skotiové mají celé zástupy démonů a nadpřirozených bytostí, které můžu použít.“

„Ty o nich něco víš?“ zeptal se Orman a s jistým zájmem se zadíval na léčitele.

Malcolm skromně pokrčil rameny. „Nu, ano. Jeden z mých lidí strávil část dětství za severní hranicí. Ve skotijských démonech a pověrách se vyzná.“ Na něco si vzpomněl a pohlédl na Willa. „Myslím, že dnes večer budeme potřebovat pár Skandijců jako stráže,“ řekl. „Zeptej se Gundara, jestli můžeme vzít dva nebo tři z jeho mužů, ty nejvíc prostoduché a pověrčivé.“

„Já mu řeknu,“ souhlasil Will trochu pochybovačně. „Ale nebyli by pro nás lepší chytřejší strážci?“

Malcolm zavrtěl hlavou. „Strach plodí strach. Když MacHaddish uvidí, že Skandijci jsou vyděšení, bude snadnější vystrašit i jeho. A bude lepší, když oni nebudou nic předstírat.“

V tom okamžiku se vrátil Xander a na podnose přinášel dvě misky kouřícího čaje. Nastavil tác Ormanovi a ten si opatrně jednu vzal.

„Děkuji, Xandere,“ řekl. „Nevím, co bych si bez tebe počal.“

Xander se usmíval. Na jeho tváři to byl nezvyklý výraz a Will s Horácem se překvapeně podívali jeden na druhého. Oba věděli, že právě zažili názornou ukázku toho, jak se má chovat vůdce a autorita.

„A díky,“ poděkoval i Malcolm. Spokojeně usrkl čaje a pak se zeptal Willa s Horácem: „Předpokládám, že dnes večer u toho budete i vy dva?“

„Samozřejmě,“ odpověděl Will. „Za nic na světě bychom si to nenechali ujít.“

Malcolm pokýval hlavou. „Myslel jsem si, že to řekneš. Dobře, pošlu pro vás Trobara, až přijde pravá chvíle. Já brzy odejdu, abych na palouku nachystal pár věcí.“ Sjel pohledem ke své misce s čajem a usmál se. „Ale napřed dopiju tenhle vynikající čaj.“

 

Informace

Bibliografické údaje

  • 22. 3. 2024