Třicet tři
Dlouhán viděl, že Horác není ozbrojen, a tvář mu rozštípl vlčí škleb. V jedné ruce držel těžké kopí a v druhé meč. Horác neměl nic, jen kulatý štít navlečený na zádech.
Horác vrhl pohled na svůj meč, opřený o zeď několik kroků od něj. Skoro zároveň se dal do pohybu, jenže Buttle byl ďábelsky rychlý. Prudce se rozpřáhl pravačkou a mrštil kopím s cílem zasáhnout Horáce dřív, než se dostane k meči. I když byl Horác už v pohybu, uvědomil si nebezpečí, stočil se doprava, vrhl se na dřevěný ochoz a rychle se překulil na záda.
Unikl smrti jen o vlásek. Buttle ho s hadí rychlostí pronásledoval a čepel meče se zakousla do prken hned vedle Horácova lokte. Horác podrazil Buttlovi nohu pod kolenem a zbavil ho rovnováhy. V těch několika vteřinách, které získal, se zvedl na nohy, setřásl ze zad štít, oběma rukama sevřel jeho okraje a držel ho před sebou.
Se štítem v této poloze odrazil další dva Buttlovy výpady. Pak nečekaně levou rukou pustil štít, v oblouku vedeném shora s ním švihl po Buttlově hlavě a těžký ocelový kotouč se náhle změnil z čistě obranného prostředku v těžkopádnou útočnou zbraň.
Buttle, zaskočený nečekaným vývojem, se pokusil štít odvrátit čepelí meče, ale vzápětí si uvědomil, že štít je příliš těžký, a uskočil vzad. Horác využil výhodu a rozháněl se štítem v širokých obloucích vedených vysoko i nízko a pokoušel se zasáhnout Buttla do nohou, trupu nebo hlavy.
Ale jen hrál o čas a byl si toho vědom. Jakmile se Buttle vzpamatoval z počátečního překvapení, mohl využívat větší pohyblivost meče a prokázat, jak nemotornou a zcela nevhodnou zbraní je štít. Začal útočit Horácovi na tělo, takže mladý bojovník byl nucen znovu sevřít štít oběma rukama a používat ho výlučně k obraně, a Buttle vyrážel vpřed, útočil, sekal a hledal skulinu v mladíkově obraně.
Na Horácově místě by se většina bojovníků vzdala nebo prchla. Ale Horác nikdy porážku nepřijímal. Byla to jedna z vlastností, která z něj dělala vynikajícího válečníka.
Zatímco vykrýval výpady Buttlova meče, usilovně přemýšlel a snažil se najít způsob, jak vousáče před sebou porazit.
Kdyby mohl ještě jednou nasadit štít na levou ruku a vytasit dýku, mohl by… ale věděl, že Buttle mu nikdy neposkytne čas, který na to potřeboval.
Uvažoval, že by roztočený štít hodil jako obrovský disk proti Buttlovi, a zatímco by se mu protivník snažil vyhnout, vrhl by se na něj s dýkou. Jenže Buttle byl rychlý − tak rychlý jako žádný jiný protivník, proti němuž Horác kdy stál − a tenhle pokus by byl určitě jeho poslední.
Vykryl další dva seky a odrazil výpad. Buttle byl rychlý, ale nebyl příliš zručný ani vynalézavý šermíř, uvědomil si Horác. Po nějakou dobu nejspíš dokáže jeho údery krýt. Ale stačila jediná chyba a bylo by po všem.
Meč ťal do okraje štítu, zasekl se a několik vteřin v něm držel. Oba protivníci tahali a každý se snažil vytrhnout soupeři jeho zbraň. Meč se nakonec uvolnil a Buttle se zapotácel dozadu. Ale i při tom ještě stačil hrotem meče Horáce ohrožovat.
Horác přimhouřil oči. Kdyby k tomu došlo ještě jednou, bude klást odpor zhruba vteřinu a pak štít pustí. Až Buttle zavrávorá, s čepelí meče zatíženou štítem, Horác by se mohl pokusit tasit dýku. Nahrbil se, pomalu kroužil a sledoval v Buttlových očích náznak dalšího útoku. Teď, když měl přesný plán, zaplavil ho pocit klidu. Vzpomněl si, že stejně se cítil před lety, těsně předtím, než se vrhl před koně útočícího Morgaratha, aby odbojného lorda vyhodil ze sedla.
Buttle si všiml pohledu v mladíkových očích a cítil, jak se mu vnitřnosti zkroutily strachem. Muž ozbrojený pouze štítem by neměl vypadat tak sebejistě, když stojí tváří v tvář muži s mečem. A přece měl pocit, že Horác předvídá konec souboje, takový, při němž bude Buttle poražen. Předstíral výpad a potom sek shora. Horác se pokaždé pohnul jen nepatrně. Rychlost jeho reakcí dovolovala, aby si podobných falešných útoků v podstatě nevšímal.
Starší z obou mužů se zamračil. Na rozdíl od Horáce neměl žádný skutečný plán útoku, kromě neutuchající …
